Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Na farmě v Jívoví ukazují, že u chovu se poctivost vyplatí

Monika Veselíková | 28. 5. 2021 | Maso! | 1 849

Na farmě v Jívoví ukazují, že u chovu se poctivost vyplatí
Foto: Rohlik.cz

Proč zvířata radši leží na slámě a co je nejdůležitější při výkrmu telat? Pro odpovědi jsme si zajeli na Farmu Blatiny na Vysočině.

Farma Blatiny působí na trhu hospodářských zvířat víc jak dvacet let. Svůj název získala po malé vesničce uprostřed Žďárských vrchů, kde vyrůstal a dnes trvale žije její šéf Štěpán Chodil. Cíl mojí dnešní cesty je přitom zhruba čtyřicet kilometrů jižněji, v obci Jívoví nedaleko Velkého Meziříčí. Tady, v areálu bývalého zemědělského družstva, hospodaří společnost Štěpána Chodila od roku 2013. Přesněji část společnosti.

Vraťme se ale do Jívoví. Zdejší farma slouží primárně k chovu telat, kterých je tu aktuálně něco kolem dvě stě osmdesáti. „Z většiny jde o plemeno Čestr, tedy Český strakatý skot,“ dozvídám se od Štěpána Chodila, s kým budu mít v příští hodince čest. Ještě než se vydáme k teletníku, zastavíme se na chvíli u stodoly napěchované úhlednými balíky slámy. Pro Farmu Blatiny jde o zásadní surovinu, ovšem ne kvůli krmení, jak se mylně domnívám. „Jedeme na stelivovém provozu, což znamená, že zvířata u nás leží na čerstvé slámě. Je to sice drahý, ale pro zvířata nejpřirozenější a hlavně jsou v suchu.“

Foto: Dan Hamerník

Levnější alternativou stelivového provozu jsou betonové rošty, hojně využívané třeba v Holandsku. „Jde de facto o průmyslovou výrobu. Výkaly propadnou rošty, odkud je někdo jednou za čas vysaje. V podobných betonových stavbách se navíc používá nucené větrání skrz ventilaci. My to řešíme stahovací roletou, díky které do stáje proudí čerstvý vzduch,“ popisuje Štěpán Chodil. To už se ale dostáváme k teletníku.

V Jívoví si ho sami vyprojektovali, tak, aby odpovídal způsobu, jakým chtějí zvířata chovat. V dlouhé světlé hale jsou mladí býčci rozdělení podle věku. Jednotlivé věkové kategorie vedle sebe žijí v ohrazených boxech, na jeden připadne v průměru sedm telat. Každý box má vlastní označení, stejně tak každé tele dvě ušní známky s unikátní číselnou kombinací. Proč je obojí potřeba, se dozvídám vzápětí. „Vidíte tady to šedivé tele, jak přerývaně dýchá? To se mi nezdá,“ říká Štěpán Chodil, vyndává z kapsy telefon a rychle hlásí kolegům číslo boxu a telete. „Udržet zvířata zdravá je naprosto klíčové.“

Maso z Blatiny na Rohlik.cz

Rohlik.cz

Právě z Farmy Blatiny pochází veškeré hovězí, které nově pod vlastní značkou Maso! nabízí online supermarket Rohlik.cz „Maso je uprostřed talíře, pro nás i naše zákazníky je jeho kvalita velmi důležitá a díky vlastní značce ji máme pod daleko větší kontrolou. Můžeme jít až do takových detailů, jako čím farmář zvířata krmí,“ říká Petr Pavlík, CEO Rohlik.cz. Nejde přitom jen o složení krmných směsí z nutričního hlediska, důležitý je i původ. „Stěžejní pro nás bylo i to, aby šlo o české krmivo, ideálně od lokálního dodavatele. V zahraničí možná nakoupíte levněji, zároveň ale zbytečně zatěžujete životní prostředí,“ dodává Pavlík.

Díky spolupráci s českými farmáři může Rohlik.cz garantovat nejlepší kvalitu masa – zákazníkům chce nabízet pouze patnáct procent nejlepších kusů. „Díky tomu se nejlepší kousky, které dřív končily například v Rakousku, dostanou zpátky na český talíř,“ vysvětluje Petr Pavlík. Konkrétně může jít třeba o klasiku v podobě nízkého roštěnce, hovězí svíčkové, flank steaku, hovězího ořechu nebo květové špičky. „Za zmínku určitě stojí i hovězí burgery, kde jsme se si pohráli s dokonalým poměrem libového a tučného,“ upozorňuje šéf Rohlik.cz. Protože se online supermarket soustředí na zpracování celého kusu, nevyhýbá se ani méně obvyklým částem jako je holubička, ořech nebo pavouček. Veškeré maso je přitom balené do vakuových obalů, které mají o 30 procent méně plastu než klasické vaničky. „Až bude dostupný lepší obal než tento, který udrží kvalitu výrobku několik dní, ihned ho uvedeme.“

Maso! ale není jen o hovězím, pod novou značku spadá i maso vepřové – z vybraných vepřů s kontrolovanou zmasilostí a protučnělostí otcovské linie plemene Duroc. I v jejich případě klade Rohlik.cz velký důraz na kvalitu životních podmínek či krmiva. Na farmě v Kostelecké Lhotce v podhůří Orlických hor mají prasata zachovaný přirozený denní cyklus – uměle se jim nepřisvětluje a neprodlužuje den. Navíc mají minimálně o dvacet procent víc životního prostoru než jinde. Veškeré krmivo má regionální charakter, jeho základní složkou je syrovátka z nedaleké mlékárny. Ta prasatům jednak velmi chutná a zároveň se pozitivně odráží v chuti masa.

Dobře jíst a žít

Nad žlabem každého z boxů jsou umístěné zásobníky s krmivem a podle toho, jak si telátka dopřávají, se z nich postupně odsypává. Nechybí ani napáječka na vodu a dostatek slámy, aby telata mohla přežvykovat. Možnost permanentního přístup ke krmivu a vodě je přitom poměrně unikátní. „Byli jsme první, kdo s tím začínal. Výhoda je, že díky tomuhle systému se zvířata neperou o místo u žlabu. Není mezi nimi rivalita a nestává se, že větší telata nepustí menší ke krmení a ta strádají. Díky tomu jsou naše zvířata klidná, lehnou si a odpočívají. V provozech, kde dostávají nažrat jednou denně, většinou nervózně postávají,“ vysvětluje mi Štěpán Chodil. Jeho slova ostatně potvrzují samotná telata. Většina skutečně leží, u žlabu vidíme jedno dvě. Navíc je spíš než žrádlo zajímá nezvyklá návštěva.

A co konkrétně tady mají telata na menu? Základ jídelníčku jsou granule ze směsi obilí, řepky a minerálů. Vše přitom musí pocházet pouze z Česka. Stejná podmínka platí i pro mléko, které telata dostávají dvakrát denně. „Krmíme mlékem s vysokým procentem kravského sušeného mléka. Je to samozřejmě o dost dražší než náhražky ze sóji, ale bereme to tak, že nám to telata vrátí ve zdraví a přírůstku. Když se výkrm v telecím věku zanedbá, později už se to jen těžko dohání. Podražené tele se často nestihne vykrmit a musí se později porazit,“ říká Štěpán Chodil. Maso starého zvířete přitom nemá patřičnou kvalitu – s věkem se mění uspořádání bílkovin a maso se stává tvrdším a tužším.

Štěpán Chodil z farmy Blatiny. Foto: Dan Hamerník

V Jívoví žijí telata zhruba do pěti šesti měsíců, respektive dvou set kilo. Potom putují na další z výkrmových farem, kde jsou až do doby, než přijde čas porážky. Farma Blatiny dbá na to, aby k ní došlo nejpozději ve čtyřiadvaceti měsících. V té době přitom musí mít zvíře zhruba sedm set kilo. Péče na ostatních farmách je nastavená stejně jako v Jívoví, i když podle Štěpána Chodila dnes není úplně snadné najít zaměstnance, kteří budou přísná kritéria svědomitě plnit. Dvojnásob to prý platí u telat. „Jde o to, aby měl člověk opravdový vztah ke zvířatům a nebral to jen jako práci, kterou je potřeba si odbýt. Když se tele jeden den dobře nenapije, druhý může mít problém. Je potřeba to opravdu pečlivě hlídat. Na výběr lidí proto hodně dbám. Chci, aby naše zvířata žila v maximálně dobrých podmínkách. Vždyť jsou to živé bytosti.“

Článek vznikl ve spolupráci s našimi partnery v Rohlik.cz.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Ridina Ahmedová a její revoluce Rozhodla se postavit svým traumatům a na základě zážitků, které formovaly její život, natočila podcast Sádlo. „Vztah k jídlu a nadváha je moje životní výzva. Ale zasloužím si respekt. Nesu za sebe zodpovědnost, ale není mojí povinností vyhovovat vašim představám,“ říká v rozhovoru.
  • Od Plzáka k Ratajovi Kdy a proč vznikly první manželské poradny, kde působily vyhlášené terapeutické komunity, kdo předepisoval sexuální terapie, v čem spočívala psychogymnastika? Přijměte pozvání na napínavou exkurzi po klíčových okamžicích československé párové terapie.
  • Všechno, co jste chtěli vědět o menopauze Poslední tabu musí padnout. Za menopauzu se nemáme stydět, je potřeba o ní mluvit. Ptát se na ni svých matek, vysvětlovat ji mužům, informovat o ní zaměstnavatele. Je to normální. Tedy zatím není, ale mělo by být.
  • Kroje patří na ulici Z krojových doplňků je trend, kterému propadají i ti, kdo nemají s folklorem nic společného. Živůtky, zástěry, kordulky, vyšívané kožíšky a čižmy nosí v kombinaci s koženými bundami, bavlněnými tričky a džíny. „Krojové prvky opustily truhly a půdy a zamířily do světa,“ píše Petra Tajovský Pospěchová v článku k nečekané módní story v Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze
Naše tipy