Špitálníková: Svoboda je někdy těžká. Rozumím i lidem, kteří říkají, že za minulého režimu bylo lépe
Nerada slavím Vánoce i svoje narozeniny, ale Den boje za svobodu a demokracii pro mě vždycky byl zásadní, říká koreanistka a spisovatelka Nina Špitálníková. O minulém režimu nedávno napsala i svou vůbec první knihu pro děti s názvem Tota lítá. Na příběhu holčičky Toty vysvětluje, co je to totalita a jak se dá poznat. I malé děti tomu totiž podle Špitálníkové dokážou porozumět tomu, co je a co není svoboda. Stačí o tom s nimi správně mluvit.
S nápadem napsat knihu pro děti přišel nyní osmiletý syn Niny Špitálníkové Malcolm, který s ní často jezdí na akce se čtenáři. „Před dvěma lety, po jedné takové besedě, mi řekl, že pořád něco píšu pro úplně cizí lidi, ale pro něj jsem ještě nic nenapsala, takže jsem vlastně zlá. Trochu jsem se z toho tehdy mateřsky zhroutila a připadala si jako zrůda, která nikdy nic nenapsala pro svoje dítě. Tak jsem se rozhodla, že napíšu pohádku,“ vzpomíná Špitálníková v rozhovoru.
Prostřednictvím knihy mu chtěla přiblížit, co dělá a zároveň také vysvětlit, co je to totalita - ať už v bývalém Československu nebo třeba KLDR, kterou se zabývá. „Chtěla jsem do knihy dát společné charakteristiky totalitních režimů. To, co se smí a nesmí, je v každé totalitě prakticky stejné. Jde o to, aby si děti znaky totality dokázaly představit, takže jsem je vztáhla na moderní dobu tak, aby věděly, že například tablety se v totalitě často nesmí používat. Text knihy jsem napsala asi za pět dní, byl to velmi intuitivní proces. Chtěla jsem zkrátka splnit svou mateřskou povinnost.“
Pro Špitálníkovou samotnou je svoboda velké téma. Je to podle ní hlavně možnost volby. „Člověk je svobodný ve chvíli, kdy má možnost se sám rozhodnout, co chce a co nechce, ačkoliv je to někdy těžké. Dřív, než jsem studovala v Severní Koreji, by mě to nenapadlo. Tehdy jsem v souvislosti s tématem svobody vždycky zmiňovala lidská práva a možnost říkat si, co chci. Až v KLDR mi to skutečně došlo. Často jsem tam totiž svobodu volby neměla, nemohla jsem chodit, kam jsem chtěla, a v ten moment jsem si připadala nesvobodná,“ říká. Zároveň však dodává, že svoboda může být těžká a že rozumí i Čechům, kteří dnes říkají, že za minulého režimu bylo lépe. „Byli totiž mladí, mají hezké vzpomínky na svůj tehdejší věk a žádnou volbu tenkrát nemuseli řešit. Někdy se můžou cítit ohroženi cizím světem, což taky dokážu pochopit,“ vysvětluje.
I proto pro ni byl 17. listopad vždy významný den. Proč pro ni letos bude jiný? Proč věří tomu, že už malé děti mají rozumět tomu, co je to totalita? A v čem mateřství změnilo její pohled na severokorejské ženy? Více na webu Heroine.cz.
