Aktuální číslo Heroine s Chili Ta na obálce! 🌶️

Říkali mi, že mi Arab vezme děti a už je neuvidím. Dcera hlavně po 11. září odmítala palestinskou kulturu, vzpomíná Erika

19. listopad 2026

Erika vyrostla v tom, že mít děti je v podstatě povinnost. Její o třicet let mladší dcera Nicole to vnímá zcela jinak, není si jistá, že chce být matkou. V ostatních věcech si ale dnes rozumí více než dříve. Po bouřlivé pubertě spolu jezdí na dovolené, chodí spolu na večeře. Jak Nicole ovlivnilo to, že její otec je z Palestiny? Kdy nejvíc čelila rasismu a v čem jsou pro ni její matka a babička vzorem? Přečtěte si další díl seriálu rozhovorů Matky a dcery.

Foto: Gabriela Knížková / Midjourney

Když bylo Erice 31 let, měla už tři děti. „Myslela jsem si, že je to takový nepsaný zákon, že přijdou další generace. Já jsem generace X, nejmladší dcera patří do generace Z. Snažím se jim rozumět, ale je to hodně těžké. Jsou dost nemluvní a zaměření na sebe. Moc ráda bych měla vnoučátka, ale když to nechtějí, tak to nechtějí. Mají jiné představy o životě. Moje máma zažila jako dítě válku, já jsem zažila komunismus, byla to opravdu tvrdá léta. Dnešní generace má hojnost a může si ji užívat,“ říká v rozhovoru, ve kterém redaktorka Gabriela Boška zpovídá ji i její dceru.

Nicole je 31 nyní a děti nemá, není si ani jistá, že je mít chce. „Já v dětech nevidím naplnění, o kterém lidi mluví. Hledám ho v tvorbě, v psaní. Pro někoho jsou děti poslání nebo náplň života, což je naprosto legitimní důvod. Ale já to takhle nemám. Nemám v životě žádnou díru, kterou bych potřebovala zaplnit dítětem. Ani jsem si nikdy nepředstavovala, že budu mít děťátko nebo že budu máma. Pokud jednou budu s nějakým partnerem dostatečně dlouho, budu zajištěná a dobře naladěná na to mít dítě, bude to rozhodnutí, které uděláme společně.“

Erika a Nicole mají dobrý vztah, po bouřlivější pubertě se sblížily, rozumí si, respektují, že každá má svůj život a může si ho žít podle sebe. Uvědomují si, že ne každý má takové štěstí. V rozhovoru pro Heroine.cz mluví také o tom, jaké to bylo vzít si v devadesátých letech za manžela Palestince a jaké to bylo být poloviční Arabkou v době po 11. září.

„Lidi rádi říkají, že v Česku rasismus neexistuje, ale já jsem odmalička poslouchala urážky. A když jsem v dospělosti vyrostla do atraktivního děvčete, najednou začali říkat, že vůbec nevypadám jako Arabka, ale třeba jako Španělka. Protože Španělka je lepší. Jděte do háje! Mně budete říkat, že nevypadám jako někdo, kdo je šikanovaný za to, jak vypadá? To mě fakt dostává,“ stěžuje si Nicole.

Proč okolí Erice říkalo, že jí její manžel děti vezme? Co si Nicole z manželství rodičů odnesla? A jak se z ní stala radikální feministka? Celý rozhovor najdete na webu Heroine.cz.

Popup se zavře za 8s