Příběh Gisèle Pelicot a temný rub romantických songů: Husa na provázku přináší inscenaci o hrůze skryté za rodinnou idylou
Příběh ženy, kterou její manžel téměř deset let omamoval a nechával zneužíval desítkami mužů, se stal předlohou nové inscenace brněnského Divadla Husa na provázku. La vie en rose není dokumentární rekonstrukcí otřesného případu, ale stylizovanou, místy mrazivou a překvapivě nadějeplnou výpovědí o násilí, traumatu a odvaze postavit se zlu.
Když se Gisèle Pelicot 2. listopadu 2020 od policie dozvěděla, co jí její manžel Dominique po léta dělal, zhroutil se celý její dosavadní život. Rozhodla se však, že se za to, co se stalo, nebude stydět ona, ale pachatelé. Její příběh teď na jeviště přenáší Divadlo Husa na provázku. Režisérka Eliška Balog a dramaturgyně Veronika Onheiserová přitom ukazují na širší fenomén násilí, s nímž se zas a znova setkávají ženy na celém světě.
Tvůrkyně se záměrně vyhnuly dokumentární rekonstrukci a zvolily stylizované muzikálové pojetí. Na scéně pokryté obrovskou pastelově růžovou peřinou se tak střetává iluze dokonalého rodinného života s děsivou skutečností. Známé hity a šansony, jejichž romantické texty v novém kontextu získávají znepokojivý význam, komentují příběh a odhalují zažitá společenská klišé. Samotná Gisèle se navíc na jevišti rozpadá do tří postav, které představují různé fáze jejího vyrovnávání se s traumatem. Výsledkem je osobitá inscenace, která se navzdory popkulturním odkazům a pohádkovým motivům vyhýbá laciné efektnosti i exploataci utrpení.
La vie en rose není snadným diváckým zážitkem. Síla představení se ale naplno projeví ve chvíli, kdy se tři podoby Gisèle spojí v jedno a jejich příběh se promění v píseň o odvaze, naději a novém začátku.
Jak se tvůrkyním podařilo propojit růžovou romantiku s hororovými obrazy, proč se Dominique na jevišti mění v pohádkového krále a v čem spočívá mimořádná síla ztvárnění rodinného traumatu? O tom píše ve své recenzi Miroslava Papežová na webu Heroine.cz.
