Na smutek nebyl čas. Jako fixerka pro novináře Lína riskovala život v Iráku i Libyi, dnes si zvyká na Prahu
Nasazuje život ve válečných konfliktech, aby mohli zpravodajové dělat co nejlépe svoji práci. Kurdská fixerka Lína Issa v rozhovoru se svou kamarádkou, válečnou novinářkou a fotografkou Janou Andert vypráví o tom, kolik osobní statečnosti, obětavosti a nasazení tahle neviditelná profese obnáší.
Línu jsem poprvé potkala v Iráku v roce 2015 na frontové linii, kde bojovali kurdští vojáci, pešmergové, proti Islámskému státu. V té době jako fixerka začínala. Její angličtina byla začátečnická, ale uměla velmi dobře komunikovat s vojáky a zaujalo mě, jak rychle si u nich dokázala vybudovat důvěru. Byla mezi nimi oblíbená, alespoň tak se mi to navenek jevilo. V té době jsem ještě nevěděla, co všechno to pro ni vlastně obnáší. Až po několika měsících, které jsem jako dokumentaristka prožila v prvních liniích, v mnoha případech bok po boku s Línou, jsem pochopila, jak těžká a nebezpečná pro ni ta práce je a jak moc si jako místní žena musela v tomto prostředí obhajovat své postavení a respekt mezi muži. V mnoha případech byla nucena skrývat svoji identitu, vydávat se za Arabku, protože pracovala s různými skupinami milicí, které nemají Kurdy příliš v lásce.
Sedíme spolu v kuchyni v jejím pronajatém bytě v Praze. Nikdy by nás nenapadlo, že nás život a práce takhle spojí dohromady. Zažily jsme spolu opravdu hodně. Smích, slzy, úspěchy, ale i hádky. Během práce jsme se jedna o druhou strašně bály. Snažila se mě ochránit před nepříjemnými chvílemi s vojáky a já ji před nebezpečnými situacemi během bojů na frontách.
Heroine jde do hloubky
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci. Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Jak bys popsala, kdo je to fixer?
Musím se přiznat, že když jsem se tenkrát v Erbílu rozhodla, že budu fixerka, neměla jsem ani tušení, co bude ta práce vlastně obnášet. Poprvé jsem to slovo slyšela, když mě moje kamarádka představila jednomu novináři, který tenkrát chtěl jet natáčet na frontu, kde bojovali pešmergové, a potřeboval někoho, kdo by mu pomohl s kontakty, různými povoleními a tlumočením. Tak jsem se nabídla. Neměla jsem v tu chvíli tušení, že to bude moje profese. Žádné kontakty jsem v armádě neměla, anglicky jsem se v té době teprve učila, nevěděla jsem, na koho se obrátit ohledně povolení. Zavolala jsem tedy svému kamarádovi, místnímu reportérovi, a poprosila ho, zda by mi s tím nepomohl. Získala jsem od něj nějaké kontakty. Hned jsem se pustila do práce a začala je obvolávat. Nebylo to vůbec lehké, ale nakonec se mi podařilo získat veškerá povolení a my mohli odjet na frontu a zůstat tam několik dní.
