Jíte doma společně? Lucie Urválková z Uniqa vysvětluje, proč je to důležité

Velký průzkum Uniqa a NMS o životě českých rodin ukázal řadu pohledů na to, co dělá rodinu rodinou. S čím jste se do něj pustili a co byste řekla, že je tím nejdůležitějším zjištěním?

Lidé jsou v centru toho, co děláme, a vždy se je snažíme poznat a ještě více pochopit. Proto jsme se s agenturou NMS na výzkumu dohodli – chtěli jsme porozumět tomu, jak naši zákazníci žijí, co mají rádi, co je trápí. Provázíme je celým životem, od narození až do staršího věku, a jsme partnery pro život, chtěli jsme tedy vidět, jak rodiny vlastně žijí. Ukázalo se, že rodina je velmi různorodý pojem. Vyplynulo sedm druhů rodin od těch s tradičním složením přes takzvané „empty nesters“ – páry, jejichž děti už opustily domov, dále rodiny vícegenerační, patchworkové, tedy s dětmi z předchozích vztahů, neúplné rodiny, bezdětné páry i takzvané duhové rodiny. Nejdůležitějším zjištěním bylo, že všechny představují pro členy bezpečný přístav. Přičemž je důležité, abychom spolu trávili čas a byli přítomni. Rodiny, které spolu snídají a o víkendu obědvají, jsou více semknuté a žijí v harmonii. 

Kde je podle vás naopak nejcitlivější bod, který v rodinách ohrožuje bezpečí nejvíc?

Obecně největším ohrožením jsou hádky a konflikty, které narušují pocit bezpečí. Dále je to nedostatek financí a rozdílné názory na společenské a politické otázky. Nicméně každá rodina má citlivý bod někde jinde. Pokud bychom měli zevšeobecňovat, u tradičních rodin mohou být problémem rozdílné názory na společenskou a politickou situaci. U rodin s odrostlými dětmi je problémem, že spolu tráví málo času. Neúplné rodiny a patchworkové rodiny řeší hlavně finanční problémy. Celkem sedm procent rodin žije od výplaty k výplatě, to je alarmující číslo! U vícegeneračních rodin je palčivým tématem péče ve stáří, 86 procent osob odkázaných na péči tvoří dospělí, kteří preferují domácí péči.

Jsou oblasti, které vás na těchto výsledcích vyloženě překvapily?

Překvapilo mě, jak moc souvisí rodinné bezpečí s harmonií názorů. Pokud se partneři neshodnou na společenských či politických otázkách, často se rozchází i v základních věcech, jako je výchova dětí, finanční zabezpečení nebo i to, jakou vybrat dovolenou. Naopak, láska, důvěra a podpora jsou pilíři rodinné pohody. A co se týče těch zmíněných hádek a konfliktů, zajímavé je, že mezi vnější faktory ohrožující pocit bezpečí se dostaly i výroky Donalda Trumpa. Celkově každý pátý Čech svůj pocit bezpečí ztrácí a cítí se teď méně bezpečně než na začátku roku. A z těchto lidí jeho vládu jako takový faktor zmiňuje 49 procent. Inflaci pak 55 procent respondentů, objevuje se i migrace, nestabilita na finančních trzích, umělá inteligence i krize v oblasti mentálního zdraví. Potěšující je, že i přes inflaci a ekonomickou nejistotu Češi neodkládají důležitá finanční rozhodnutí.

Jedním z nejpalčivějších bodů ve výzkumu se ukázala zmíněná péče o blízké a rozpor mezi tím, že většina lidí očekává, že se o ně jednou někdo postará, ale mnohem méně lidí je ochotno nebo připraveno péči sami poskytnout. Jak se to projevuje?

Už tu padlo, že téměř devět z deseti lidí odkázaných na péči o druhé jsou dospělí, buď nemocní, nebo starší lidé. Chtějí být doma a mají k tomu zásadní důvody. Jednak si myslí, že o ně bude doma lépe postaráno, zároveň se tam cítí komfortněji než v nemocnici. K tomu připočítejme, že odborná péče je pro ně finančně nedostupná. V každé čtvrté české rodině existuje někdo, o koho je třeba pečovat. Péče je náročná, a to i psychicky a zejména pro ženy, které ji zajišťují dvakrát častěji než muži. Mnohdy jde o generaci středního věku. Často ze zmíněného plyne mimo jiné to, že musejí upozadit svou kariéru, což zmínilo 20 procent pečujících. K tomu připočítejme skutečnost, že zatímco 79 procent respondentů věří, že se o ně jejich blízcí ve stáří postarají, jen 69 procent lidí je připraveno se skutečně o své rodiče postarat. Tady opravdu nastává rozkol.

Co by mohlo pomoci?

Jistou možností je odpovídací pojištění. Lidé se už naučili krýt proti běžnějším rizikům a standartním scénářům. Řeší úrazové či životní pojištění, umí si představit pojištění majetku, domácnosti, i cestovní. Ale tady bych doporučila i pojištění snížené soběstačnosti v rámci životního pojištění, kdy můžou získat rentu právě při dlouhodobé péči.

Průzkum dále například zmiňuje, že polovina rodin jezdí pravidelně na společnou dovolenou, společné stolování drží 68 procent domácností… Jaké formy sdíleného času podle vás posilují vztahy v rodině nejvíc?

Společná dovolená není samozřejmostí, pravidelně na ni jezdí jen 52 procent rodin. Což logicky může souviset s finančními omezeními. Podle průzkumu nicméně společné krátkodobé výlety a další aktivity hrají větší roli. Češi nejčastěji tráví čas sledováním televize, procházkami, výlety, vařením a grilováním. Společné stolování a konverzace hrají důležitou roli v utužování rodinných vztahů. Přitom takové stolování neznamená, že jeden člen sedí v obývacím pokoji, druhý v kuchyni a někdo rychle jí u kuchyňské linky. Podstatné je, aby si sedli, povídali si a vědomě trávili čas společně.

Jak si doma udržet respekt, i když se na věcech neshodneme?

Důležité je vzájemně se podporovat a vnímat se. I když působí vnější vlivy, rodina by měla zůstat bezpečným přístavem. Je potřeba o rodinu pečovat, protože nám zůstává po celý život.

Kdybyste měla říct jedno hlavní poselství z vašeho průzkumu, co by to bylo?

Rodina je hlavním zdrojem jistoty a bezpečí, ale pocit bezpečí není samozřejmostí. Záleží méně na tom, kdo spolu žije, ale jak spolu tito lidé žijí. Důležitá je důvěra, společně strávený čas a schopnost si pomáhat. A protože působím v pojišťovnictví, dovolím si také finanční přirovnání. Tím nejsilnějším „pojistným produktem“ je vzájemná blízkost lidí a vědomí, že na to nejsme sami.