Chtěla opravovat památky v muzeu. Nakonec je nejinspirativnější učitelkou Česka pro rok 2025

Eliška Havránková přitom k učitelství nikdy netíhla. Na střední škole studovala zlatnictví a pak zamířila na univerzitu, kde se věnovala restauratérství. Plánovala, že bude opečovávat a opravovat památky v některém z českých muzeí, když dostala nabídku nastoupit jako mistrová ke šperkařům a šperkařkám. „V praxi jsem potom zjistila, že mě to neskutečně naplňuje. Jsem společenský člověk a práce v dílně může být někdy dost osamělá a izolovaná. Tady ve škole se stále můžu věnovat řemeslu, zároveň jsem ale v kolektivu mladých lidí. Učíme se od sebe navzájem a pochopila jsem, že tahle práce je to, co jsem v životě hledala,“ říká spokojeně oceněná učitelka v rozhovoru od Marie Vejvodové.

Neučí početné třídy, v dílně mívá kolem deseti studujících, kterým má pak prostor se individuálně věnovat. Oceňuje, že mohou mít kolegiální a blízký vztah: „Pravidelně jim dávám zpětnou vazbu. Když se jim něco opravdu povede, zmíním, že bych to neudělala líp. A naopak když se něco nepovede, povzbudím je, že málokdy něco vyjde hned napoprvé, a sdílím, že i já jsem některé výrobky dělala třeba na třikrát. Můžou mít pocit, že jejich spolužáci či spolužačky jsou lepší nebo zručnější. Ujišťuji je, že k cíli ale dojdeme všichni, každý jen svým tempem,“ pochvaluje si. „Chováme k sobě vzájemný respekt. Nejen oni ke mně, ale i já k nim. Oceňuji je za to, že jsou ochotní hodiny manuálně pracovat a udržují řemeslo naživu.“

Láska a úcta k řemeslům je něco, co se Eliška Havránková svým studujícím snaží předat především. „Jsou součástí naší historie a utváří, kdo jako národ a lidé jsme. Vidím v tom udržování určitých hodnot, které si neseme od našich předků a prostřednictvím řemesla si je dále předáváme. Řemeslníků, kteří svůj obor vyučují, je málo, a když to neuděláme, tak zaniknou,“ varuje. Zároveň si je ale vědomá toho, že jen precizní technika, šikovné ruce a skvělé nápady dnes už k úspěchu nestačí. „Pokud se chcete věnovat designu šperků a jejich výrobě, zlatnické ateliéry, kam bylo možné nastoupit, spočítáte na prstech jedné ruky. Ve většině případů se tedy věnujete autorské tvorbě. To znamená, že prodáváte své vlastní šperky a budujete si svou značku,“ vysvětluje, v čem se její studující musejí být ochotní neustále zlepšovat.

Jak to má Eliška Havránková s informačními technologiemi? Vadí jí, když studující v hodině sáhnou po telefonu? A čím ji její studenti a studentky dokážou každý den překvapovat? Přečtěte si rozhovor na webu Heroine.cz.