Milá tradice, nebo (ne)vědomý rasismus? Baltazar a blackface v tříkrálovém Česku

Tříkrálovou sbírku provázela přesně před rokem kromě jiného debata nad začerňováním obličeje „mouřenínského krále“. Vznikla internetová petice, iniciovaná členkou česko-africké komunity Terezou Navrátil Šimonovou, která argumentovala podobností s nechvalně proslulou praxí blackface, tedy vizuálním parodováním rasistických stereotypů, známou ze Západu. Navrhovala pro příště pojmout tuto praktiku citlivějším způsobem, například participací skutečných osob tmavé pleti.

Mluvčí Charity a mediálně vlivní příslušníci katolické církve oponovali argumentem, že jde o starodávnou tradici, která je „silnější než zákony“. Dalším jejich argumentem bylo, že jde ve své podstatě o inkluzivní zvyk. Podle tohoto výkladu prý „mouřenínský král“ Baltazar symbolizuje africký kontinent získaný pro křesťanskou víru, zatímco druzí dva králové Evropu a Asii.

Jakákoli diskuse na podobné téma se v křečovitém věku sociálních sítí zcela přirozeně přenese do vyhrocených kulturních válek mezi „konzervativci“ a „progresivisty“. Zkusme se proto – pokud možno neutrálně – zastavit nad argumenty jednotlivých stran tohoto sporu a jejich historickým pozadím.