Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Znásilnění, pomsta a ironie. Film Nadějná mladá žena zneklidňuje záměrnou žánrovou neukotveností

Pavel Sladký | 27. 4. 2021 | 2 komentáře | Oscarový film | 2 527

Carey Mulligan byla za roli Cassie nominována na Oscara za hlavní ženskou roli. Zdroj: IMDb.com

Film Nadějná mladá žena se zabývá sexuálním násilím. Závažné téma však pojímá jako velmi temnou komedii. Mluvit o žánrovém zasazení je ale ošidné: film pracuje s postupy thrilleru i romantické komedie. Právě ironicky podvratný a žánrově proměnlivý způsob vyprávění dělá z Nadějné mladé ženy film, který byste měli vidět.

Emerald Fennell herečka ve vedlejší roli v seriálu Koruna (kde ztvárnila mladou Camillu Parker Bowles) anebo psala scénář druhé řady seriálu Na mušce. Prorazila ale především svým prvním celovečerním filmem, který spoluprodukovala, napsala a režírovala. Nadějná mladá žena byla nominovaná na pět Oscarů, získala dvě ceny BAFTA a řadu dalších ocenění. Na letošní Oscary, pokrývající v nominacích různorodost současné společnosti víc než kdy dřív, razantně přinesla téma sexuálního násilí na ženách.  

Říkala si o to?

Nadějná mladá žena je film o traumatech. Jeho tématem jsou životy nenávratně zničené sexuálním násilím a odpověď na fungování společnosti, která je takový problém schopná zamlčovat. Emerald Fennell a kameraman Benjamin Kracun ve filmu s gustem využívají pastelové barvy, především růžovou a tyrkysovou, volánky a lízátka a další rekvizity a kostýmy spojované se „submisivní dívčí něžností“, aby vytvořili funkční kontrast.

Oscary pro Zemi nomádů

Vítězem celého letošního oscarového klání je film Země nomádů (Nomadland), který pro Heroine recenzoval Jan Jindřich Karásek. Zvítězil v kategorii Nejlepší film, Nejlepší režie a Nejlepší herečka v hlavní roli (Frances McDormand). „Jak se vyrovnat se smrtí manžela a definitivní ztrátou domova? Odpověď hledá oceňovaná nezávislá režisérka Chloé Zhao. Zkoumá témata samoty, svobody, truchlení a s velkou empatií odhaluje osudy nezajištěných obyvatel Spojených států.“

S Cassandrou (Carey Mulligan) nás seznamuje úvodní sekvence, ve které je ale hlavní hrdinka nejprve objektem mužského zájmu. Tři muži v baru plném kravaťáků po práci „upouštějí páru“ nad drinky. Hraje remix písně Charlie XCX Boys a první slova filmu patří jim. „Fuck her!“ nadávají na kolegyni, která nezapadá do jejich firemního týmu a kvůli nimž už například nemůžou brát klienty do striptýzových klubů. Pak si všimnou Cassie, která působí dojmem, že je pod obraz. Jeden z byznysmenů ji taxíkem odveze domů. Když už jí stahuje kalhotky, ukáže se, že pro něj jeho „úlovek“ má dost nepříjemné překvapení…

Hned v prvních minutách filmu tak zazní variace na typické predátorské výroky jako: „Ta si o to přímo říká“. Ale především se tu otevírá hlavní princip filmu – věci v Nadějné mladé ženě prostě od začátku nejsou vždycky takové, jaké se na první pohled zdají. Snímek si bude po celou dobu s určitou dávkou cynismu pohrávat s otázkou, kdo je tady čí oběť. A jak se z pozice oběti vymanit. V nejistotě nás bude nechávat až do samotného závěru. Proč Cassie riskuje a vydává se do nočních klubů? Odpověď film zpřesňuje postupně, ale od počátku je patrné, že jde o někdejší znásilnění její nejlepší kamarádky Niny, po kterém obě dívky odešly z univerzity a přítelkyně si vzala život.

Skrývání a odhalování

Dnes třicetiletá Cassie, kdysi bystrá a nadějná studentka medicíny, pracuje k nevoli svých rodičů a k údivu okolí v malé kavárně. Kamarádčin osud se pro Cassie stal absolutní obsesí. Rezignovala na úspěch ve společnosti, protože se nehodlá podílet na systému postaveném na nespravedlnosti. Utvrzuje se na vlastní kůži o celospolečenském rozsahu problému, když si dělá čárku za každou svou noční eskapádu.

V kavárně ale také narazí na bývalého spolužáka Ryana (Bo Burnham), který o ni okamžitě projeví zájem. Inteligentní sympaťák pracuje jak dětský chirurg a vypadá, že nepatří do světa mužů, kteří na ženy koukají jako na kořist. Do světa, ve kterém všechno slouží ke kariérnímu, sexuálnímu nebo jinému uspokojení ega. Právě tato linie snímek nejvíc sbližuje s romantickou komedií. I tu ale využívá s ironií, když do ní zařadí muzikálovou scénu se zpomalenými záběry.

Žánrová schémata celkově v Nadějné mladé ženě vtahují diváky do hry. Pravidla v nich ale často stanovují skutečnosti, které nejsou právě zobrazené. Otázku, jestli Cassie opustí svoje traumatické obsesivní návyky pro možnost žít spokojený život v naplňujícím vztahu s Ryanem, nakonec film vyřeší úplně jinak.

V proměnlivém tónu filmu se našla výrazná příležitost pro pětatřicetiletou britskou herečku Carey Mulligan, která se dřív objevila ve filmech jako Daleko od hlučícího davu, Drive, nebo V nitru Llewyna Davise. Ale objevila se i ve vedlejší roli filmu Stud o sexuální závislosti. Hořkými úsměvy a přímými pohledy tematizuje skrývání a odhalování jako jedno z hlavních témat filmu. Drobnými pastmi jsou pak další castingové volby – herci známí z televizních i filmových komedií jsou tu v rolích záporáků sympatických maximálně navenek.   

Detailně naplánovaná rozporuplnost

Nadějná mladá žena je film detailně plánovaný, na což i sám upozorňuje prostřednictvím členění do kapitol odškrtávaných stejně jako muži v Cassiině zápisníku. Typické jsou pro něj statické záběry anebo pomalé, plíživé nájezdy kamery na postavy vedoucí klíčové dialogy. Fennell neuhýbá od bolestivého tématu a je odhodlaná vyjadřovat se k němu ironicky a velmi explicitně. Neopomene obvinit ani kulturní průmysl, když ocituje šovinistickou pasáž z hollywoodské klasiky Noc lovce.

Co skutečně změní společnost akceptující sexuální násilí a chránící viníky před „ničením jejich mladých životů“ víc než oběti? Na tuto otázku dnešní doby nedává tak docela odpověď, spíš ukazuje, jak těžké je rozbít hradby mlčení a situace, kde stojí „slovo proti slovu“.

Snímek připomene svým tónem a žánrovým manévrováním i filmy jako Uteč!, kombinující novátorským komedii s hororem v příběhu o společenské nespravedlnosti. Režisérka pracuje, někdy snad až příliš explicitně, s typologií událostí a s frazeologií, na kterou chce poukázat. To jsme ostatně mohli pozorovat i u stylově rozvolněnějšího seriálu Můžu tě zničit showrunnerky Michaely Coel, ve kterém je ale oběť, mladá spisovatelka Arabella, hlavní hrdinkou. A jejím hlavním cílem není pomsta, ale snaha srovnat se v životě s tím, že byla v opilosti a pod vlivem drog znásilněna.

V mnoha starších filmech je mstitelem některý z příbuzných napadené, například otec. V těchto rolích se objevili i Liam Neeson (96 hodin), Bruce Willis (Přání smrti) i Max von Sydow (Pramen panny). Pro tvůrkyně jako Fennell nebo Coel, ale třeba také Petera Stricklanda (autora nezávislého rape revenge thrilleru Katalin Varga) je samozřejmostí, že řešení událostí není potřeba svěřit do rukou mužům.

Silný impuls pro změnu

Nadějná mladá žena je rozporuplný film, a to například kvůli morálce pomsty potenciálně nejen na viníkovi, ale i na svědcích nebo svědkyních. Kontroverzní může být také velmi diskutabilním koncem. Co skutečně změní společnost akceptující sexuální násilí a chránící viníky před „ničením jejich mladých životů“ víc než oběti? Na tuto otázku dnešní doby nedává tak docela odpověď, spíš ukazuje, jak těžké je rozbít hradby mlčení a situace, kde stojí „slovo proti slovu“.

Někteří američtí kritici se dokonce vyjádřili v tom smyslu, že Nadějná mladá žena uzurpovala prostor v oscarových nominacích na úkor jiných feministicky laděných filmů z loňského roku, které jsou ale civilnější, jako například Never Rarely Sometimes Always (r. Eliza Hitman). Současného ducha Time’s Up! smýšlení ale ztělesňuje velmi dobře, protože chce být pro diváky i divačky svým způsobem budíčkem. Zábavným, ale ve své znepokojivosti silným impulsem. A to se Nadějné mladé ženě daří.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Česko potřebuje prezidentku Danuše Nerudová, Lenka Bradáčová, Miroslava Němcová – ženy, o kterých se v souvislosti s kandidaturou mluví nejčastěji. Rut Kolínská, kterou na prezidentský post doporučoval Václav Havel. Adéla Šípová, která převálcovala své soupeře v boji o senátorské křeslo. Která z nich by se vám na Hradě líbila nejvíc? Vyzpovídali jsme pětici „prezidentek“ z titulní strany.
  • Feministická knihovnička Spolu s autorkami z knihovny Gender Studies jsme připravili přehled titulů, které formovaly ženské hnutí v jeho jednotlivých fázích. Od Vlastního pokoje přes Druhé pohlaví až po Ovoce poznání. Které knihy k nám stále živě promlouvají?
  • A pokud neumřela, pracuje dodnes „Čím víc pracujete, tím jste lepší. A o to víc chcete pracovat, protože zpětná vazba vám čechrá ego. A tak tomu přizpůsobíte celý svůj život,“ píše Michelle Losekoot v článku, ve kterém se každý workoholik zděšeně pozná. Jak se zbavit závislosti na práci ve společnosti, která výkon tak adoruje? A jak zjistíte, že máte problém?
  • Metafory našich životů Vyjasněme si pojmy, které zaznívají v diskusi o genderové nerovnosti. Skleněný strop, děravé potrubí, neviditelná práce… Pokud si nebudeme rozumět, těžko se na něčem můžeme dohodnout.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 2 komentáře

Vstoupit do diskuze
Naše tipy