Ferrante club: Nová inscenace řeší zákruty ženského přátelství i emancipaci v Česku a Polsku

722 | Marie Kobrlová | 17. 7. 2020 | 1 komentář | Divadlo a feminismus

Režisérky Magda Jiřička Stojowska a Iga Gańczarczyk se inspirovaly populární románovou ságou Geniální přítelkyně italské spisovatelky Eleny Ferrante a v pražském Studiu Hrdinů na její motivy připravily inscenaci Ferrante club.

Foto: Studio Hrdinů

Obě režisérky prožily dospívání v katolickém a provincionálním Polsku v době transformace, ale Magda Jiřička Stojowska už více než deset let žije a pracuje v České republice. Téma emancipace proto tvůrčí duo uchopilo i z hlediska srovnání ženských práv v Česku a Polsku. V inscenaci použily pasáže z románové neapolské tetralogie, nejvíce však vycházely z hereckých improvizací a z ankety, ve které se polských čtenářek a čtenářů Eleny Ferrante ptaly hlavně na to, jak vnímají práva žen. S Magdou Jiřička Stojowskou jsem si chtěla povídat hlavně o dynamice svérázného ženského přátelství a o tom, co to znamená, když jedna žena vede druhou a je jí vzorem.

Jak vás napadlo inscenovat scénickou koláž Ferrante club a otevřít téma současného stavu ženské emancipace prostřednictvím novodobé české a polské historie?

Úplně náhodou jsem do ruky dostala populární tetralogii Geniální přítelkyně. Je to literatura, do které člověk hladce vstoupí, děj je napsaný bestsellerovým způsobem se spoustou zápletek, ve kterých hrají roli různé postavy, a my jsme jednoduše zvědaví, co se s nimi stane. I přes tento druh žánru jsme ale měly s Igou Gańczarczyk pocit, že je tam ještě něco navíc. Jde o dílo, které se skrz populární příběhovou linku dotýká důležitých témat, která řeší současné ženy.

Také nás zajímaly neprvoplánové spojitosti. V souvislosti s neapolskou ságou může totiž pseudonym Eleny Ferrante odkazovat na italskou emancipovanou spisovatelku Elsu Morrante, která ve svých příbězích popisovala krutou realitu života a vyprávěla o statečných a bojovných ženách, které překonávaly nepřízeň sociokulturních podmínek patriarchátu a snažily se vybřednout ze své často bezvýchodné situace. Podobně i Ferrante, která přeložila například Kristýnu Volfovou a inspirovala se mnoha současnými progresivními spisovatelkami, ukazuje v Geniální přítelkyni hlavní styčné body současného vývoje ženské emancipace – ambivalenci sociálního povýšení, paradoxy mateřství, ženské přátelství, sexuální iniciaci i výchovu dívek. Stejně tak jako neznáme totožnost Eleny Ferrante, zmizela z doslechu ve svých šestašedesáti letech i Lila, jedna ze dvou hlavních hrdinek díla.

Magda Jiřička Stojowska

Magda Jiřička Stojowska

Magda Jiřička Stojowska je divadelní režisérka a dramaturgyně. Vystudovala polonistiku na Jagellonské univerzitě a režii v Krakově, v současnosti je studentkou doktorského programu na DAMU. V ČR vytvořila mimo jiné inscenace pro Meetfactory (KaDeWe), Divadlo Archa (Boys and Girls, 4. svět) a spolek Živé město (projekt na točně Královka – Rychleji, výše, mocněji). V Polsku pracovala v dramaturgickém oddělení Národního divadla v Krakově. Jako dramaturgyně pracovala s Krystianem Lupou, Agnieszkou Holland, Annou Smolar, Igou Gańczarczyk, Michałem Borczuchem a dalšími. Je spoluzakladatelkou kulturního centra Nesedím, sousedím na Břevnově.

Uvědomili jsme si, že v kontextu naší polsko-české spolupráce je téma ženských práv a emancipace klíčové, protože ačkoliv jsou Česko a Polsko sousedící země, nejsou zdaleka na stejné úrovni v otázce emancipace. Situace žen v obou zemích je velmi rozdílná a ženy mají odlišná práva.

Na jaké rozdíly narážíte?

Emancipační otázka nás zajímala hlavně z hlediska veřejného mínění, a proto jsme připravily ankety pro polské a české čtenářky a čtenáře Ferrante, které se zaměřovaly především na to, jak veřejnost vnímá práva žen. Překvapilo nás, že Češi většinou odpověděli, že ačkoliv v Čechách emancipační vývoj už dost pokročil, je nadále potřeba o práva žen bojovat, protože v mnohých oblastech je stále cítit společenský sexismus. Polské čtenářky oproti tomu odpovídaly mnohem víc bojovně.

Z jejich odpovědí bylo zřejmé, že ženská práva jsou v Polsku ohrožená. K vládě se dostala katolická sociálně-konzervativní pravice, která ženská práva omezuje a chce odhlasovat nejpřísnější protipotratový zákon. Během pandemie koronaviru v Polsku probíhaly výrazné protesty žen proti tomuto zákonu. Byl zákaz shromažďování, takže se ženy dohodly, že jdou nakoupit na hlavní náměstí, kde se potkaly. Viděly jsme fronty žen, které stály v dvoumetrových odstupech od sebe a protestovaly.

Pokud jde o plat a ekonomickou situaci žen v Polsku, rozdíly jsou mnohem drastičtější než v Čechách. Velký podíl na této situaci má právě ortodoxní katolická strana Právo a spravedlnost, která upřednosťuje pouze jeden společenský tradiční rodiný model, kdy žena rodí děti a muž je ten, který zajišťuje rodinu, může se věnovat práci a rozvíjet se. Je to obrovský krok zpátky, protože o právech žen se v Polsku diskutovalo už před dlouhou dobou a je tam i významný podíl feministek. Teď je však bohužel emancipační otázka v Polsku velmi palčivá, protože práva žen jsou opravdu ohrožená. V Česku to tak palčivé téma není, ženy tu oficiálně svá práva mají. Ale v mnoha společenských situacích i v kulturním kontextu musí i přesto o svá práva stále bojovat. Je to možná mnohem skrytější boj.

Dá se tomu rozumět tak, že nerovnost žen v Česku je podprahová, na první dojem není viditelná, nemluví se o ní, ale je tu stále přítomna?

Ano. Je to tady. V Česku byla například udělena cena za nejvíce sexistickou reklamu. Také tu pořád přetrvává boj o to, aby ženy vůbec mohly rozhodovat o tom, kde porodí dítě a jak se s nimi bude zacházet v porodnici. Jedna z hrdinek naší inscenace Ferrante Club říká, že je společnost stále mužsky nastavená. A to se myslím týká i České republiky. Vybojovat rovná práva pro ženy je stále ještě běh na dlouhou trať.

V inscenaci Ferrante Club reprezentují Lila a Elena dva aspekty ženskosti. Co je to za aspekty a jaké je mezi nimi propojení?

Jde o dvě velmi silné osobnosti, které fungují v absurdním spojení – v přátelství a zároveň v rivalitě. Jejich rivalita je často tak silná, že ničí jednu nebo druhou a jdou proti sobě. Je tu více interpretací. Jedna z nich je, že se jedná o aspekty, které poukazují na modely v ženských vztazích, na velké přátelství, obdiv i sarkasmus. Ve vztahu Lily a Eleny jsou různé druhy napětí, které v obou ženách vyvolávají potřebu měnit vlastní život, ovlivňovat ho a nesouhlasit s tím, co jim dal jejich původ a jejich společenské postavení. Každá z nich má svoji strategii, jak utéct z místa, ve kterém se nachází a v němž by měla žít společensky akceptovatelný model života. Lila vyloženě zmizí a Elena se stává spisovatelkou, ale také se odřízne od své čtvrti a rodiny a vrací se ke svému původu bolestným způsobem – skrz psaní. Je to o útěku obou žen od něčeho, v čem vyrůstaly. Elena se vrací, aby kritickým způsobem nahlédla na to, čím si prošla a k čemu bylo její přátelství s Lilou.

Ferrante club

Autor: Iga Gańczarczyk a Magda Jiřička Stojowska
Režie: Iga Gańczarczyk a Magda Jiřička Stojowska
Hrají: Julie Goetzová, Johana Schmidtmajerová, Halka Třešňáková, Milada Vyhnálková
Scéna: Zuzana Krejzková
Kostýmy: Zuzana Krejzková
Hudba: Petr Zábrodský
Choreografie: Tereza Ondrová
Dramaturgická spolupráce: Linda Dušková
Fotografie: Michal Ureš

Premiéra: 12. června 2020 ve Studiu Hrdinů.

Vztah Eleny a Lily poukazuje na velkou dynamiku a sílu, které v sobě ženy mají, a také upozorňuje na to, že v dnešním světě se ženskému charakteru stále nepřikládá stejná váha jako mužskému. Na začátku si čtyři ženy s názorem v debatě Ferrante clubu pokládají otázku, jaké znají ženské hrdinky z populární literatury. A spolu s přítomnými diváky docházejí k závěru, že znají velmi málo ženských charismatických hrdinek. Většinu zajímavých postav v literatuře pro ně zastávají muži. První moderované vzpomínání nad četbou bylo komické a nadnesené. Přineslo však i zajímavé zamyšlení nad tím, že ženské postavy často vnímáme černobíle. Jsou buď dobré, nebo špatné, ale nic mezi tím. Nepolemizuje vztah Eleny a Lily s často proklamovaným názorem, že ženské přátelství je nekomplikovaný, harmonický, solidární vztah, že ženy jsou k sobě hodné, kamarádské a fungují v zájemné sounáležitosti?

Chtěly jsme ukázat, že vztahy v ženském kolektivu jsou plné napětí a agresivity. Krom toho, že se ženy potřebují, mohou se navzájem posílit a dát si velké množství energie, vzniká mezi nimi i spoustu napětí. Také proto ve scénách, kde by měl hrát muž, například ve scéně znásilnění, obsazujeme ženu. Na scéně jsme navíc rozehrály ponížení jiného druhu, které vychází ze vztahu přítomných hereček. Jedna je poučovaná od druhé a vylučovaná přes dvě další. Na základě experimentů a improvizací jsme nalezly velmi zajímavé manipulační techniky bojů o moc, které vznikají ve skupinách, a ty jsme demonstrovaly. Rozhodně jsme nechtěly idealizovat ženy a jejich vztahy. Naopak, chtěly jsme ukázat, že ženské vztahy představují obrovský materiál plný zajímavého napětí a nejednoznačností.

V inscenaci po částech odkrýváte jednotlivé fragmenty z knížky. Můžete pro lidi, kteří předlohu neznají, nastínit hlavní příběh Geniální přítelkyně?

Kniha začíná telefonátem syna Lily, jedné z hlavních hrdinek, který volá spisovatelce Eleně. Díky tomuto hovoru se dovídáme, že Lila ve svých šestašedesáti letech zmizela. A zmizely po ní i jakékoliv stopy. Zmizely všechny její předměty, doklady a vymazala sama sebe i na fotografiích. Snažila se vymazat se úplně. Elenu to nerozesmutní, ale spíš naštve. A dá jí to nový impulz, sedne si k počítači a začne psát příběh jejich přátelství. Dozvídáme se, že bylo od začátku založeno na tom, že Elena je do jisté míry zamilovaná do Lily. Vnímá ji jako tu lepší, geniálnější, inteligentnější a charismatičtější, než je ona samotná a snaží se s ní držet krok a následovat jí. Doufá, že jí Lila ukáže cestu, kam svůj život směrovat. Dostáváme se od dětství přes dospívání, vztahy s muži, přes manželství a děti až ke stáří obou žen. Jde o velmi komplexní obraz jejich vztahu. Když to čteme, máme pocit, že příběh má zdroj v něčem velmi osobním.

Proč jste jako režisérky obsadily čtyři herečky, které hrají mnoho různých rolí? Jak jste s nimi pracovaly?

Chtěly jsme skupinu do jisté míry emancipovat a pracovat s ženami, protože nás ženský kolektiv zajímal. Nechtěly jsme vytvářet psychologické postavy, ale zajímala nás spíš hra na to, kdo může být Elenou a kdo Lilou. V knížce také pozorujeme zajímavý vztah žen jako dvojčat. Zhlížejí se v sobě, chtějí být podobny jedna druhé a vztahy mezi nimi se zajímavě předávají. Když je jedna silnější, druhá se cítí slabší. Nechtěly jsme, aby to byl příběh o dvou konkrétních ženách. Šlo nám spíš o pozorování dynamiky v ženském kolektivu, a proto jsme zvolily čtyři herečky, které navázaly vztah a vytvořily skupinovou dynamiku, která nám přináší současný kontext příběhu tady a teď. To, že Halka Třešňáková zastávala hlavně mužské role, vzniklo během zkoušek a improvizací. Každá z holek objevovala své zajímavé polohy, ve kterých se cítí dobře, a s tím jsme pracovaly.

Inscenaci jste bohatě proložily karaoke písničkami. Zaznívá v ní Christina Aguilera, italské hitovky minulého století nebo rádiové šlágry. Podle čeho jste vybíraly hudbu?

Dočetly jsme se, že v Americe existuje klub fanynek, které se začaly setkávat, aby diskutovaly o knížkách Eleny Ferrante, a zároveň zjistily, že mají rády karaoke, takže během diskuzí o literatuře zpívaly. Nám se to hodně líbilo. Přišlo nám, že to vyjadřuje popkulturu, kterou v sobě má literatura Eleny Ferrante, nějakou populární melodii. Zároveň nás zajímala dekonstrukce – nabourat se nějakým způsobem do literatury. Staré italské hitovky v inscenaci slouží trochu jako vtip, přinášejí Itálii z 60., 70., 80. let, kterou máme v paměti uloženou právě v těchto hitech. Elektronická hudba Petra Zábrodského k nim představuje kontrapunkt, kterým jsme chtěly poukázat na jiný vztah – rozdíl mezi jemným, hladkým a populárním vyprávěním o vztazích a nerovností, kterou chceme ukázat právě skrz dekonstrukci samotné Ferrante.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Rozhovor s ústavní soudkyní Kateřinou Šimáčkovou. Podařilo se jí prorazit skleněný strop, přesto poměry v české justici kritizuje. „Nedostatek žen ve veřejné sféře je z velké části důsledkem nespravedlivého nastavení péče o domácnost.“ Jak změnit českou justici tak, aby nevypadala jako pánský klub?
  • Jak mluvit s dětmi o sexu a ne(se)lhat. Dialog s dětmi je neodmyslitelnou částí výchovy. Jakou formu ale zvolit, když mluvíme o generaci vyrůstající na internetu? O dětech, které dříve uvidí porno, než dostanou první pusu?
  • Litují, že se staly matkou. Jejich ekonomická situace jim neumožňuje zaplatit si hlídání, z kolotoče povinností okolo dětí, práce a domácnosti nemají úniku. Vztek obracejí proti domnělým viníkům – svým vlastním dětem.
  • Intuitive eating. Trend intuitivního stravování slibuje, že vám pomůže vymanit se z nezdravého vztahu k jídlu. Už nikdy nebudeme muset držet dietu? Proč je nebezpečné tvrdit, že tělo samo pozná, co je pro něj dobré?
  • Ekologie jako nový mainstream. Rozhodujete se při výběru oblečení podle toho, co vám sluší, a ne podle udržitelnosti značky? Ano? Je to v pořádku. Udržitelnost nesmí být marketingovým trikem, jak vám módu prodat.
  • Z michelinek do holinek. Cesta foodkritičky z luxusních restaurací a pětihvězdičkového oběda v hedvábných šatech k rozhazování kompostu v zabahněných holinách byla překvapivě krátká, ale o nic méně gurmánská.

...a mnohem víc. Předplaťte si Heroine ještě dnes!

Marie Kobrlová

Divadelní kritička a publicistka společenského dění. Vystudovala teorii a kritiku na pražské DAMU. Vystupuje v divadelní skupině Forum a v Rock Opeře. Pracuje... Další články.

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Podílové fondy: Trhy se zatřásly, ale věří ve svižný návrat

Americké akcie v červenci dál rostly, nejznámější index S&P 500 se přehoupl do pozitivních čísel a technologický index NASDAQ opět dosáhl...

Peníze

Velká soutěž s Expobank. O foťák, který dělá opravdové fotky. Hned

Chtěli byste foťák, který udělá cvak a za chviličku z něj vyleze fotka? Taková ta opravdová na papíře? Tak si o něj s námi zkuste zahrát.

Finmag

Jakou barvu má daň z hodnoty pozemku

Synestezie, pozemkové reformy, DIY jugoslávské počítače a mindset dobrých předků.

Finmag

Hybaj do polí

Řídce zastavěné periferie plní sen o bydlení všem příjmovým skupinám. Život v nich je ale závislý na skrytých dotacích a levných energiích....