Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Jen jedno obyčejné léto: Komiks, který dětem ukazuje, že mlčení není nikdy řešení

Boris Hokr | 16. 7. 2020 | Čtení k vodě | 1 360

Foto: Nakladatelství Paseka

Komiks Jedno obyčejné léto kanadských sestřenic Mariko a Jillian Tamakiových, který v červnu vyšel v nakladatelství Paseka, je vše, jen ne obyčejný. Jednoduchý, ale komplexní. Civilní, ale hluboký. A také zakazovaný v mnoha amerických dětských knihovnách lidmi, kteří se stydí nebo bojí mluvit o sexualitě či zkušenostech menšin a přehlížených.

První stránce Jednoho obyčejného léta nedominuje žádný obrázek, ale citoslovce asociující chůzi po štěrku či suchých větvičkách a spadaném listí. Mužská postava nese v náručí malou dívenku po cestě k chatce kdesi u lesa na pláži. Tou holčičkou je Rose Wallaceová, která vzpomíná na poslední návštěvu Awago Beach. Svět byl tehdy bezpečný a rodina v pořádku.

Jenže při další návštěvě Awago je všechno jinak. A Rose nevytrhne ani prázdninová kamarádka Windy. Společně chodí k vodě, navštěvují se, obráží místní večerku a zároveň půjčovnu DVD a do nezávazných řečí čím dál víc proniká cosi temného. Pochopení, že obě mají i jiný život mimo Awago, který silně ovlivňuje jejich přátelství. Deprese Roseiny matky. Jaksi na okraji prožívané drama nechtěného těhotenství místních dospívajících…

Summertime blues

V jedné staré písničce se zpěvák svěřuje, že ať dumá, jak dumá, na letní chandru není žádnej lék. Měsíce plné slunce, nových lásek a odpočinku by měly ve vzpomínkách a příbězích zářit optimismem, ale skutečnost bývá často jiná. Nostalgická, melancholická, někdy vyloženě depresivní. Každé léto totiž jednou končí. Především pro dospívající je to často smrtící skutečnost. Staré vztahy a konstelace berou za své s přechodem na jinou školu, zdánlivá volnost bez povinnosti připravovat se do školy otevírá cestu nejen k sebezpytování, ale i k odkrývání nemilých pravd o svých blízkých.

Scénář bravurně pracuje práce s útržky informací, vzpomínek a domněnek, ze kterých si vypravěčka Rose dává dohromady nový příběh svého života.

Mistrem letních emočních masakrů je Stephen King. Nejen v epicky pojatém románu To, ale i v krátké novele Tělo čelí jeho dětští hrdinové především limitům vlastního přátelství. Podobně zamíchá léto s osudy postav ve třetí sérii seriálu Stranger Things. A v komiksu popsal léto plné svobody, ale také maskovaných obav z budoucnosti a konce přátelství už Daniel Clowes v grafickém románu Mrtvej svět. Právě posledně jmenované dílo dokládá, že na to, aby do oparu opalovacích krémů, syčících bublinek vychlazené limonády a bezcílného poflakování městem pronikla temnota, nepotřebujeme nadpřirozená monstra. Základem je vždy empatie a schopnost pracovat s pamětí a jejími asociacemi.

Mariko a Jillian Tamakiovy to dobře vědí. Jejich příběh je plný drobných odboček k postavám, které se kolem Rose a Windy jen mihnou a zase zmizí, ale udrží se kdesi v hlavě, aby třebas po létech vydaly své svědectví. Scénář bravurně pracuje práce s útržky informací, vzpomínek a domněnek, ze kterých si vypravěčka Rose dává dohromady nový příběh svého života, v němž se musí najít místo pro selhávající matku, první zaslepenou lásku či iracionální nenávist k potenciální sokyni. Ve správnou chvíli pak přichází okamžik, kdy se celá konstrukce zhroutí a ukáže se, že Roseina nenávist k nebohé Jenny dost možná nemá nic společného s pohledným, ale lidsky nedospělým prodavačem přezdívaným Dacan.

Léto s Jasonem i Texasem

Působivost příběhu zdůrazňuje i zvolené grafické řešení. Na stránkách komiksu vidíme spíše načrtnuté budovy a postavy, přičemž ilustrátorka nepodléhá tlaku trhu kreslit lidi příjemné a krásné. O to více pak ale ožívají noční oblohy a vodní plochy a lesní zákoutí. Často celostránkové obrazy skvěle pracují s atmosférou a s nevtíravým Roseiným komentářem vzbuzují pocit čehosi fatálního.

Jedno obyčejný léto se tak i díky strohé, ale působivé kresbě, která dokáže zachytit koloběh přírody stejně jako vnitřní zmatky hrdinek (nebo směšně vážný pokus o tanec), řadí k působivým komiksům typu Pod dekou, Černá díra či již zmíněný Mrtvej svět. I zde se řeší to, že o problémech je třeba mluvit a držet někoho ve zlaté kleci nebo v zajetí tradic a společenských tabu je cesta do pekel.

Ano, Rose i Windy mluví o sexu, stejně jako o něm slyší mluvit jiné. Ale na tom není nic pobuřujícího. Pobuřující je spíš to, že protože se musí s pro ně novými koncepty sexuality vyrovnat samy, málem mezi nimi dojde ke zničující hádce kvůli označení jedné dívky jako šlapky – nebo hůř, holky, co si prostě neumí dát pozor.

Mariko Tamakiová sama prohlásila, že pokud se budou zakazovat příběhy jako Jedno obyčejný léto – které se v žebříčku nejzakazovanějších knih v amerických knihovnách propracovalo v roce 2016 na první a ještě v roce 2018 na sedmou příčku – nepovede to k žádnému posílení morálky ve společnosti. Prostě se jen bude ignorovat důležité téma a zkušenost lidí, kteří si přece také zaslouží pozornost.

Komiksová řada nakladatelství Paseka rozhodně nežije v mýtu, že vážná, dospělá témata nemají v dílech pro děti a dospívající co dělat. U Jednoho obyčejného léta platí stejně jako u loni vydaného komiksu Essex County Jeffa Lemireho, že nezáleží na tom, kolik komiksových i nekomiksových cen získalo. Důležité je jen to, kolik dětí a dospívajících v nich nalezlo svůj hlas a poučení, že mlčení není nikdy řešení.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Miss Cool Cat Hvězdou naší titulní strany je Terézia Bělčáková aka Miss Cool Cat. „Cítila jsem se ve svém těle dobře, ale změnila jsem ho podle svého vkusu. Vnímám to jako fe¬ministický postoj – že si můžu se svým tělem dělat, co chci. A platí to třeba i v kontextu nahoty, svlékání je pro mě svoboda,“ říká burleskní performerka.
  • Ženy na okraji Reportáž fotografky Jany Plavec a dokumentaristky Apoleny Rychlíkové o ženách bez domova. V jejich každodenní realitě není moc prostoru pro lásku ani pro sny, podstatné je vyřešit kde přespí, co budou jíst, jak se zahřejí. Ženské bezdomovectví je nenápadné, ale celospolečenské genderové nerovnosti se na ulici ještě vyostřují, včetně ohrožení fyzickým násilím. Kde hledat pomoc?
  • Na chvíli to rozpustit Kolik z nás je na cestě k závislosti na alkoholu? Pravidelná „sebemedikace“ se týká stále většího množství Čechů a nucená izolace a karanténa nám situaci vskutku neulehčují. Marta Fenclová popisuje, proč není dobré rozpouštět úzkost, strach, nespokojenost nebo nudu ve víně. Co tedy pít? Petra Tajovský Pospěchová testovala nealkoholická vína, gin i vodku a přidává své tipy, jak se propít abstinencí. Taky držíte #suchejúnor?
  • Orgasmus není pokémon Průměrná soulož trvá 11–14 minut a cílem koitu je jeden ze tří druhů vyvrcholení. Vážně? Ve skutečnosti má až 40 % heterosexuálních žen problém orgasmu dosáhnout. Eva Marková se zamýšlí nad kulturně sdílenými představami, tabuizovanými slovy i stresem, který ženy zažívají, když se snaží dostát normám
  • Nevěra není jen problém vztahu …ale děje se tam, kde nerozumíme sami sobě,“ domnívá se párový terapeut a psycholog Paval Rataj. Anna Urbanová se ho ptala, proč je nevěra průvodním jevem naší doby, jestli může někdy zafungovat jako resuscitace vyhaslého vztahu, a především na to, jak vytvářet vztahy, ve kterých se nebudeme navzájem zraňovat.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • FILOZOFKA ANNA HOGENOVÁ Hluboký rozhovor o signálech, které nechceme slyšet. O tom, že nejdůležitější životní momenty přicházejí nenápadně a potichu. O smrti nejbližších, ale i o kolektivní katastrofě, kterou teď jako lidstvo možná prožíváme. Kam nás mohou mezní situace zavést a co si díky nim můžeme uvědomit?
  • KULT MLÁDÍ KONEČNĚ STÁRNE Protože stárne i česká populace. Přesto stále není zvykem mít na obálce lifestylového časopisu ženu ve zralém věku nebo mluvit o problémech starších generací, o jejich životech, přáních nebo potřebách. Co seniorům opravdu chybí? A jak se jich dotýká současná pandemie? Reportáž Jany Patočkové doprovázejí výmluvné fotografie Jany Plavec.
  • POJĎME MLUVIT O KLITORISU O anatomii orgánu, který není žádným malým knoflíčkem nad poševním vchodem, ale ptákem rozpínajícím svá křídla po stranách vulvy. Lucie Jarkovská vysvětluje, na co všechno má vliv (znovu)objevení klitorisu a jak je důležité uvědomit si, že lidské tělo neznamená mužské tělo.
  • SUSTAINABLE MÓDNÍ PŘÍLOHA Jak vypadají textilní materiály budoucnosti? Technologie inspirované přírodou jsou na vzestupu. Představujeme módní značky, které chtějí to nejlepší pro své zákazníky i pro planetu. Udržitelnost je pro ně klíčová. A stejně tak je pro ně důležité, aby to na ně někdo neušil.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze
Naše tipy