Porodem vchod! #9 Přirozený porod

Podle Světové zdravotnické organizace je schopno přirozeně porodit 70–80% žen. Přirozeným porodem se míní porod fyziologicky samovolně probíhající, v ideálním případě bez jakýchkoli zásahů. Nezačíná odtokem plodové vody nebo kontrakcemi, ale rozhodnutím: „Chtěla bych rodit přirozeně.“

Mnoho žen během této cesty porodí jedno i více dětí. Leckdy se podaří přirozeně porodit už první mládě. Důležitou součástí přípravy na přirozený porod je výběr místa porodu a lidí, kteří u něj budou. (Informace o tom, co a v které porodnici můžete očekávat, najdete zde.) Přirozený porod potřebuje atmosféru důvěry, bezpečí a respektu. Bez toho vlastně ani nebývá uskutečnitelný.

Atmosféra důvěry a respektu… Co to ale znamená? Důvěřuje-li žena těm, kteří o ní během porodu pečují, jsou-li respektována její přání a potřeby, pak jsou dvě možnosti. Buď její porod poběží naprosto přirozeně až do konce, anebo do té doby, než je třeba do přirozeného tempa porodu zasáhnout. Je-li vše, jak má být, pak se může žena svobodně a vědomě rozhodnout.

Pokud, na základě takovéhoto rozhodnutí, se zásahem souhlasí, pak je pro ni „přirozený“, jednoduše vyplynul z průběhu jejího porodu. Proto to může být klidně třeba klystýr nebo nástřih. Přirozeným porodem může být dokonce i porod, během kterého je krátce použita infuze s oxytocinem.

Rodit u rybiček

To, že někdo porodil přirozeně, neznamená automaticky, že rodil doma. Přirozené porody probíhají samozřejmě i v porodnicích a v některých to není nijak výjimečná situace. Plánovaný porod doma a bez asistence však není, dle mého názoru, bezpečným způsobem porodu. Může proběhnout přirozeně, ale díky chybějícímu faktoru bezpečí, které je zajištěno zkušenými odborníky, je rizikový.

Trochu jiná kategorie je neplánovaný porod bez asistence. Jsou děti, kterým je naprosto šumák, že se jejich matka zrovna nachází v autě, uprostřed nákupního centra, nebo před branami porodnice. Překotné, rychlé, samovolné porody. Jakkoli je nazveme, to je příroda sama. Při těchto porodech nebývá třeba porodnického umu. Spíše se hodí malá placatka pro toho, kdo se stane porodníkem „proti své vůli“. Zpravidla jsou to otcové.

Každý, kdo na porodnici pracuje delší dobu, takovou situaci zažil. Já osobně jsem tyto zážitky milovala. V přízemí podolské porodnice je malé jezírko s rybičkami a nemálo dětí se za ta léta narodilo právě „u rybiček“. K tomu jezírku vedou dvoje schody, jedny krátké a druhé trochu delší. Oblíbenost tohoto místa není způsobená rybičkami, ale jednoznačně oním schodištěm.

V absolutní většině jsou tyto porody nekomplikované, ale ani u nich nemůžeme mluvit o tom „pravém“ přirozeném porodu. Pár rizikových faktorů najdeme i zde. Sama rychlost porodu může být problematická hlavně pro matku a její poporodní stav. Své udělá i nervozita a zmatek nezkušeného „porodníka“, které mohou rozhodit a tím pádem i ohrozit matku a dítě.

Stává se bohužel často, že po překotném porodu nastupujeme my zdravotníci - s několika „esy“ v rukávu. Odnášíme děti matkám neznámo kam do útrob porodnice. Chybí vlídná komunikace a respekt. Přivádíme s sebou množství lidí a klademe otázky, na které ihned vyžadujeme odpovědi. Tím vším zvyšujeme hladinu stresových hormonů a velmi narušujeme přirozené procesy, které jsou součástí porodu.

Všem těm, které v budoucnosti může čekat role „porodníka proti své vůli“, radím: Nechte to na matce a na dítěti. Podporujte matku. Ujišťujte ji (i sebe) nahlas o tom, že je naprosto báječná. Pomozte jí najít dobrou polohu a mějte připraveno cokoli, čím dítě po porodu přikryjete, až si ho matka položí na sebe. Pupeční šňůru naprosto neřešte.

A málem bych zapomněla: Telefon na hlasitý odposlech a volejte. Dle místa porodu buď ZZS, nebo rovnou do porodnice přímo na porodní sál: „Jedeme a potřebujeme pomoc.“ Porodní asistentky na vás budou čekat před branami porodnice.

Cesta k přirozenému porodu

Cílem přípravy k přirozenému porodu je přirozeně pomoct dítěti na svět. Základem je najít dobrou startovací polohu, a tím dítěti i matce ulehčit porod. Pokud to nelze, pak matka ví, na čem je. Ví a hlavně chápe, v jaké poloze vstupuje její dítě do porodního procesu, během kterého se jistě změní mnoho věcí a poloha dítěte je jednou z nich. Matka také ví, že na tom bude během porodu pracovat, a zná své možnosti.

A pokud se její sny nenaplní, má dobře připravená žena nachystanou „záchrannou síť“, ve které se během šestinedělí houpe, je opečována a díky tomu všemu se může smířit s nepovedeným porodem. Porod nekončí porozením dítěte… Ani zdaleka ne.

Vít Samek

Alžběta Samková

Otcové jsou také součástí přirozených porodů. Je-li vše tak, jak má být, je otec tím hlavním, kdo udržuje kolem matky kruh bezpečí. To oni pomáhají během polohování, masírují, obsluhují, pečují, uklízejí, organizují, zkrátka zajišťují všechny potřeby své samice. Oxytocin je k porodu poměrně dost potřeba a přítomnost samce, jeho vůně, jeho péče, jeho dotyky jsou spouštěče hormonu lásky.

Jedna z krásných technik přirozeného porodu je ostatně líbání. Ano, čtete správně. Jako cože? Ještě nechápete? Tak si vzpomeňte. Vždyť když se láskyplně líbáte, všechno ve vás měkne, vibruje, tančí, jásá... A v takových chvílích právě rádi přicházejí děti... Buď do dělohy, nebo z dělohy ven.

Abych uklidnila samomatky nebo ty matky, které partner doprovázet nebude: Porodíte přirozeně i bez samce. Je-li vše v pořádku, oxytocinu je dost a jsou jiné přirozené cesty, jak si ho zajistit v dostatečném množství.

Co může udělat rodina a nejbližší? Při porodu samotném moc možností nemívají, ale „kolem“ ano. Tam je jejich ohromné pole působnosti. Úkolem rodiny a blízkých je matky ochraňovat a pečovat o ně, zvlášť pak v šestinedělí.

Světlá budoucnost

Doprovod u porodu hraje ohromně důležitou roli v komunikaci s personálem. Přijde-li něco si „vybojovat“, pak tam zřejmě také nalezne „nepřítele“. Přichází-li s námi komunikovat, dát nám dostatek informací a společně pečovat o matku a dítě, pak můžeme být velmi nápomocni tomu, aby se i v porodnicích odehrávalo více přirozených porodů.

Co můžeme udělat my zdravotníci? Respektovat potřeby matek a otců. Respektovat vztahy matka-dula, nebo matka-soukromá porodní asistentka. Komunikovat, zjišťovat si okolnosti porodů. Vzdělávat se v oblasti přirozených porodů a fyziologie. Tím vším můžeme pomoci tomu, aby bylo přirozených porodů více.

Někdy je to složité… Třeba když přijde na porodní sál žena, která s vámi odmítá komunikovat, a když už, tak jedině šeptem. Vaše jediné pořádné světlo na porodním pokoji je baterka a doprovod k porodu zarytě mlčí po celou dobu vaší přítomnosti na porodním pokoji. Ale i ti si zaslouží váš respekt, ochotu, pochopení. Je-li na porodním pokoji ticho, pak je to selhání zdravotníka. My jsme těmi, kdo by měli reagovat profesionálně a za každou cenu najít cestu ke komunikaci. Jinak rapidně zvyšujeme riziko komplikací.

Na závěr se na to všechno podívejme z nadhledu. Naše matky rodily asi čtyřicet let ohromně nepřirozeně a nesvobodně – v porovnání s námi. Myslím, že jsme se posunuli hodně daleko a stále to posouváme dál. Přichází nové generace matek i porodníků a já věřím, že dcery našich dcer budou mít opravdu svobodnou volbu a dostatečnou péči na to, aby jejich porody byly běžně a bezpečně přirozené.

Držme si palce a hlavně! Věřte sobě… a svým dětem!