Vrcholový sport není pro lidi

Polemika
Michal Kašpárek
| 31. 1. 2019 | 1 628
Vrcholový sport není pro lidi

Úzkostmi, depresemi nebo bulimií trpí i mužští sportovci, v některých disciplínách častěji než ženy. Proč nikdo nevaruje jejich rodiče?

Na otázku, jestli je vrcholový sport pro ženy, si v roce 1900 odpověděli naši praprapradědové kladně – a pustili sportovkyně na olympijské hry. Česká média hlavního proudu teď o tomhle sociálním inženýrství neomarxistů v cylindrech po sto osmnácti letech znovu otevírají diskuzi. Jejím spouštěčem je vydání autobiografie Gabriely Koukalové, která se po celou úspěšnou biatlonovou kariéru potýkala s psychickými problémy a poruchami příjmu potravy.

Psycholog Milan Studnička v rozhovoru pro sobotní MFD s lakonickým titulkem Vrcholový sport není pro ženy varuje: „Holčičce, která je vedena k výkonnosti, to vždy ublíží. Znám spoustu sportovkyň, a to nejen ty, které ke mně chodí na psychoterapii, a rozhodně to nejsou šťastné ženy. Ženy v sobě nemají soutěživost, a když se ji naučí, strašně jim to ubližuje.“ (Text později vyšel s jiným titulkem online.)

Místopředseda Českého olympijského výboru Zdeněk Haník uvažuje v Reflexu podobně: „Žena v principu nechce vyhrávat či konfrontovat se – chce důstojně a s úctou remizovat.“ Těm, které to mají jinak, v kariéře bránit nechce: „Ale v tom případě doporučuji zabrat v tréninku daleko víc, ‚nepapat tolik‘ a podřídit život jedinému: úspěchu a vítězství.“

Gymnastky rozstřelené, tenistky srovnané

Při snaze potvrdit nebo vyvrátit obecnou platnost osobních zkušeností obou pánů bychom po sobě mohli hodiny házet studiemi o psychické odolnosti sportovců a sportovkyň. Ženské sportovkyně jsou zřejmě v průměru úzkostnější než muži! Častěji trpí poruchami příjmu potravy! Ale zase se lépe soustředí na cíl! (To poslední je závěrem výzkumu několika íránských univerzit, pokud ty západní berete jako hlásnou troubu genderové ideologie.)

Háček je v tom v průměru a obecně. Přít se takhle se Studničkou a Haníkem znamená připustit, že existuje jeden model muže, jeden model ženy a jeden všeobjímající „vrcholový sport“, který se na ženách podepíše zákonitě a nevyhnutelně. Když se rodiče rozhodují, zda dát dítě na sport, mnohem praktičtější by pro ně bylo znát vliv na psychiku u jednotlivých disciplín. Tady to začíná být zajímavé: podle rozsáhlé francouzské studie trpí úzkostmi skoro polovina žen v „estetických sportech“, jako je krasobruslení, gymnastika nebo synchronizované plavání. Naopak v raketových disciplínách zažilo depresi nebo úzkosti méně než pět procent žen – výrazně častěji v nich mají psychické problémy muži.

A ještě jedno zjištění z odkazované studie stojí za zmínku: poměr mezi sportovkyněmi a sportovci s některou z poruch příjmu potravy je 2:1, zatímco v celé populaci jsou takto postižení muži šestkrát až desetkrát vzácnější než ženy. S problémy se podle autorů sportovci nepřekvapivě potýkají hlavně v disciplínách, kde jsou roztřídění do váhových kategorií. 

Chlapečkům kopaná ublíží

Pokud tedy někdo o vrcholových sportech říká, že nejsou pro ženy, měl by to upřesnit: nejsou ani pro ženy. Tlak drtí všechny, byť každého každý sport trochu jinak. Není ale důvod brát to fatalisticky jako neměnnou skutečnost. Kdo svůj obor bere vážně, ten z něj ve stresu zákonitě čas od času bude, což nakonec platí nejenom ve sportu. Zrovna v něm ale přežívají patologie, se kterými se nesetkávají ani nejhůř postavení zaměstnanci z reportáží Saši Uhlové. Koukalovou nepřivedl k bulimii vrcholový sport sám o sobě, ale trenér, který dospívající dívce řekl, že je tlustá jako prase. V podobném duchu vzkazuje Haník svéprávným ženám jako batolatům, aby „tolik nepapaly“.

Další čtení

Sláva, cestování, výhry. Pak profesionální dráha skončí a sportovec se učí žít znovu. David Appel býval hvězda brněnského hokeje. Pomohl Kometě dostat se nahoru. Fanoušci ho milovali. Jenže když skončil, nikdo z těch, s kterými slavil po hospodách góly, mu dát práci neuměl.

Střílíš góly. Ale co pak?

Mám teorii, podle které všudypřítomné starostlivé promluvy do duší žen (nebo jejich rodičů) nemotivuje opravdová starost o jejich blaho – ale prostě odpor k tomu, že si volí jiné cesty než tu, kterou Haník ve svém zamyšlení popsal jako „rodit a vychovávat děti, s úsměvem a láskou udržovat domácí krb“. Zapadá mi do toho skutečnost, že loňské sebevraždy dvou profesionálních fotbalistů ani dřívější zprávy o depresích vrcholových hráčů nevyvolaly takovou vlnu pečovatelského zevšeobecňování: Chlapečkům kopaná ublíží… Koukalová přitom „jenom“ promluvila o zkušenostech s poruchou na pomezí bulimie a anorexie. Jaké peklo by se asi do názorových rubrik sneslo, kdyby proti sobě obrátila malorážku.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze