„Holky si nevěřily, přitom na to měly.“ Jak jeden rok ve stínovém vedení banky mění sebevědomí, kariéru i životy
Měli rok na to, aby přesvědčili zkušené manažery, že nejsou jen na ozdobu. Když Česká spořitelna poprvé sestavila Future Mindset Board, znamenalo to pro všechny obrovský krok do neznáma. Co se stane, když generace Z usedne k jednomu stolu se zkušeným vedením banky? Proč o sobě talentované ženy na začátku kariéry pochybují častěji než muži a proč je nutné je podpořit? O střetu dvou světů a lekcích trpělivosti vypráví členka představenstva Daniela Pešková a Daniel Rampas, jeden z účastníků prvního mladého boardu, pro kterého to byl absolutně zlomový rok – a to nejen v kariéře.
Co by měl umět člověk, který se přihlásil do Future Mindset Boardu České spořitelny?
Daniela Pešková: Musí být nastavený na to, že jde do rizika. Vyzkouší si pracovat v úplně jiném prostředí. Letos máme i konkrétní podmínku: hledáme lidi se zkušeností s umělou inteligencí. Už by s ní měli pracovat. A kromě životopisu nás zajímají i odpovědi na konkrétní otázky. Chceme vidět, jak přemýšlejí.
V čem spočívá to riziko?
Že bude muset obstát. Bude sice jeden ze šesti, ale bude na něj hodně vidět. Pro někoho to je stres. V prvním boardu byli vesměs všichni extroverti, a přesto to byl někdy stres.
Co vám ten společný rok dal?
Daniel Rampas: Já už jsem v České spořitelně šest let pracoval. Takže jsem tu banku znal, ale zjistil jsem, že jsem znal jen svůj píseček, že Česká spořitelna je mnohem širší. Z přepážky se některé věci občas zdají jednoduché, říkáte si, proč se to nedělá takhle? A pak zjistíte, že každý nápad, který máte, už někoho napadl, ale že všechno má svoje důvody. Když poznáte banku shora, tak vám to otevře novou perspektivu. Naučil jsem se spoustu z řemesla i spoustu věcí o sobě samém.
Co je Future Mindset Board
Future Mindset Board je stínové představenstvo České spořitelny složené ze šesti talentovaných lidí ve věku do 30 let. Účastníci programu po dobu jednoho kalendářního roku úzce spolupracují s reálným představenstvem banky. Přímo se podílejí na tvorbě celofiremní strategie, zavádění nových technologií do praxe a pomáhají bance optimalizovat služby tak, aby lépe odpovídaly potřebám a chování mladé generace.
Více informací najdete na oficiálních stránkách programu Future Mindset Board.
Co jste se třeba o sobě dozvěděl?
Dan: Že nejsem moc trpělivý, že občas potřebuju víc naslouchat a nedělat rychlé soudy. A také, že mi jde řečnění.
Daniela: To jsi o sobě nevěděl?
Dan: Nebyl jsem si tím jistý. Díky účasti ve Future Mindset Boardu jsem dostal příležitost moderovat konference pro stovky lídrů, takže jsem se dost otrkal ve veřejném vystupování. Ale já se nerad rochním v pozitivních věcech, spíš se soustředím na to, co se dá zlepšit. A myslím, že budu muset ještě hodně zapracovat na té trpělivosti. Mít nápady je sice krásné, ale láme se to na tom, že je potřeba jít a ty věci dodělat. A to nějaký čas chce.
Daniela: Mně ten společný rok dal hlavně energii. V místnosti byla najednou úplně jiná atmosféra, protože vedle sebe nemáte jen jednoho mladého člověka, máte jich tam šest. To je vlastně celý gang. Nás bylo v představenstvu taky šest. My všichni, co sedíme v boardu, jsme chytří, zkušení lidé a vlastně si tak trochu myslíme, že už všechno víme. Ale teď tam to mládí u stolu! My jsme si je nevybrali proto, že bychom si mysleli, že mladí mají vždycky pravdu. My jsme si uvědomili – možná i díky dvousetletému výročí České Spořitelny – že buď budeme banku dobře optimalizovat pro svět, který známe, nebo ji budeme řídit s tím, že známe pohled lidí, kteří budou za deset let hlavní klienti a budou tu banku řídit taky.
Ono to skutečně není jen o tom mít nápad. Jde o to, jak se ten nápad protlačí a disciplinovaně zrealizuje. To trvá hrozně dlouho a musí se o tom přesvědčit spousta velmi chytrých lidí. Je to vyčerpávající a spousta dobrých nápadů na tom vadne. U tak velké organizace, ve které pracuje deset tisíc lidí a má čtyři miliony klientů, to prostě dlouho trvá.
Daniela Pešková
Daniela Pešková působí jako členka představenstva České spořitelny, kde je zodpovědná za oblast retailového bankovnictví a služby pro klienty. Pravidelně se umisťuje v žebříčcích nejvlivnějších žen Česka. V rámci strategického řízení banky se dlouhodobě zaměřuje na propojování tradičních finančních služeb s digitálním prostředím a inovativním přístupem.
Vnímali jste velké rozdíly v tom, jak o věcech přemýšlíte z pohledu své generace?
Daniela: (obrací se na Dana) Vám určitě připadly nějaké věci zdlouhavé, viď? Mladí přinesli do boardroomu téma investic. Ne, že by to pro nás nebylo téma, mluvili jsme o tom, ale moc se to neposouvalo. Kdyby tam ti mladí s námi nebyli, tak bychom o tom možná dál jen mluvili. Ale viděli jsme ty jejich oči v sloup a tu jejich netrpělivost. Pořád to téma investic vraceli na stůl. Oni se ti mladí totiž od začátku báli, že jejich zapojení bude jenom PR akce. Když jsme na podzim roku 2024 zveřejnili, že dáváme dohromady Future Mindset Board, přihlásilo se 2500 lidí. Velmi to zarezonovalo. Obrovsky náročným procesem jsme vybrali vyvolených šest mladých lidí. Víceméně všichni sdíleli obavu, že budou jen maskoti, že budou jen někde mluvit, ale nenechají za sebou žádnou stopu. Takže se těch témat velmi drželi a my jsme se k tomu museli postavit čelem. Byli neodbytní, chtějí mít dopad a nenechali to být.
Myslíte, že to je generační záležitost?
Daniela: Nevím, jestli jsou typičtí představitelé své generace, ale určitě reprezentují tu ambiciózní, odvážnou a občansky angažovanou část.
Dan: Nejsem si jistý, jestli můžu mluvit za celou generaci. Ale asi jsme si na sebe trochu upletli bič. Už od prvního měsíce jsme chodili a říkali, že chceme něco dokázat a změnit. Lidé z boardu nás uklidňovali: „To je v pohodě, dva tři měsíce se rozkoukejte se.“ A my že ne, že chceme něco dělat. Měli jsme oficiálně začít od ledna, ale už od prosince jsme se scházeli a plánovali, co všechno vymyslíme. Nechtěli jsme to podcenit a chtěli jsme z té příležitosti vytěžit maximum. Aby ten náš impact byl vidět.
Daniela: Věděli, že to je akce omezená na jeden rok, kdy na ně bude upřená pozornost. Museli si zasloužit své místo u stolu. Banku řídí velmi seniorní lidé, což je logické, ve třiceti má člověk málokdy tu zkušenost. Průměrný věk představenstva byl 54 let a do toho vám přijde šest lidí, kterým je v průměru 24 a mají jeden rok na to, aby dokázali něco v organizaci, kde se na ně dívají: Tak co tady teď ti mladí vymyslí.
Jak moc jste byli ve Future Mindset Boardu lidsky rozmanití?
Dan: Když jsem viděl tu top šedesátku, ty lidi s prestižními školami a vybudovanými startupy, tak jsem si říkal, co tam vlastně dělám. Ale ukázalo se, že síla nás šesti byla týmová práce. Spolupráce nám sedla, nikdo se nepotřeboval s nikým předhánět. Dokázali jsme se respektovat, přestože jsme měli různé názory na věc a přicházeli jsme z jiných odvětví.
Daniel Rampas
Daniel Rampas působí v České spořitelně. Ve svých 26 letech byl vybrán jako jeden ze šesti členů do historicky prvního ročníku Future Mindset Boardu, stínového představenstva banky. Během ročního mandátu stínoval úzce spolupracoval s Danielou Peškovou, přímo se podílel na strategickém směřování firmy a vnesl do vedení pohled nastupující generace. V České spořitelně následně zůstal na nové pozici šéfa digitálního vzdělávání.
Daniela: Hledali jsme lidi, kteří umějí spíš spojovat než rozdělovat. Jedna věc je mít dobrý nápad, ale umět okolo něj lidi sjednotit a dotáhnout nápad až do exekuce, to je umění, které se cení. Čím je organizace větší, tím důležitější je to, že jsme schopní se domluvit na jedné věci a tu udělat.
V prvním kole byl poměr přihlášených žen a mužů 70 na 30 ve prospěch mužů, ale vybrali jste tři ženy a tři muže. Byl to záměr?
Daniela: Ano. Chceme podpořit ženy. I ty tři kolegyně z Future Mindset Boardu říkaly, že pro ně bylo těžké si říct, jestli na to mají. Vnímaly, že mužští kolegové jsou daleko odvážnější: „Tak to zkusím a třeba to vyjde.“ Ženy to víc „overthinkovaly“. Podpora žen a holek, aby se nebály přihlásit o svoji šanci, je hodně důležitá.
A jak se to dá udělat? Stačí jim jen říct: přestaňte se bát?
Daniela: Když chcete, aby se žena posunula dál, je hrozně důležité, aby od vás slyšela: „Já si myslím, že na to máš. Pojď do toho.“ Za úspěch v práci může z 50 % člověk sám, ale z 50 % jeho nadřízený, který ho do role uvede a podpoří ho. U žen je to extrémně důležitý. Vidím to na kolegyních, vidím to sama na sobě. To, že mně někdo řekne: „Pojď, ty na to máš, já to v tobě vidím, já tě podpořím,“ je to, co rozhoduje. Kluci tohle podle mých zkušeností tolik slyšet nepotřebují.
Říká se, že ženy častěji čekají, až je někdo objeví, zatímco muži spíš jdou zkusit, jestli to náhodou nevyjde. Potvrdilo se vám to?
Daniela: Když pozvou na rozhovor do televize muže, tak ten nejprve řekne, že přijde, teprve pak se ptá, o čem to bude. Žena se nejdřív ptá, o čem to přesně bude a jestli může vidět otázky dopředu. Žena je pak skvělá, protože je připravená, ale možná si o trochu míň věří a potřebuje ujištění. Přitom když jsme šli při hledání mladého boardu po kvalitě, tak se to vyrovnalo. Ženy i muži jsou stejně talentovaní, mají stejně potenciálu i tah na bránu. Jen holky si tolik nevěřily, nechtěly jít do rizika, praxe pak ale ukázala, že na to opravdu mají. Neděláme to jen proto, že chceme dát ženám prostor, cílem je mít co nejvýkonnější tým.
Záleží na tom, jak se kvóty aplikují. Když se aplikují stupidním způsobem, tak jsou stupidní.
Takže to jsou v podstatě kvóty?
Daniela: Dlouho jsem říkala, že kvóty jsou blbost, že to je umělé a že každý je svého štěstí strůjcem. Ale dospěla jsem k tomu, že to je naopak. Zásadně při tom záleží na tom, jak se kvóty aplikují. Když se aplikují stupidním způsobem, tak jsou stupidní. Ale když si řeknete – chci mít do tří let vyrovnaný tým, co udělám pro to, abych podpořila talentované holky a dostala je tam, pak je to pozitivní věc. Dneska jsem příznivce kvót.
Dane, jak vy jste vnímal, že jste byli v mladém boardu tři muži a tři ženy?
Dan: Moc jsem se nad tím nezamýšlel, naše chemie byla úplně přirozená. Holky stejnou měrou přispívaly do konverzací, necítil jsem jakoukoliv dysbalanci. Byla to přirozená synergie.
Když ta roční zkušenost skončila, nechybí vám to?
Daniela: Když jsme se po tom roce sešli poprvé v boardroomu a vy mladí jste tam nebyli, měli jsme pocit, že jsme tam najednou jako sirotci. Ta místnost byla hrozně velká a hrozně prázdná.
Dan: Vždycky na to budu vzpomínat jako na jednu z nejlepších kariérních věcí, která mě potkala. Ale zároveň k tomu přistupuju tak, že to byla kapitola, která měla jasný začátek a konec. Už pokračují další kapitoly. Mám teď ve své nové roli konkrétní téma, za které mám zodpovědnost. Víme, kam potřebujeme dojít, a jdeme tam. Nostalgickou hodnotu to pro mě ale bude mít vždycky.
Daniela: A taky bys měl říct, že ses během té doby zasnoubil a oženil!
Dan: Přesně tak. Byl to absolutně zlomový rok po všech stránkách.
Napsáno pro… je speciální formát komerční obsahové spolupráce, který redakce připravuje společně s obchodními partnery.
