Svou nemoc jste si nevymysleli. Dlouhý covid a chronický únavový syndrom
V souvislosti s dlouhým covidem se často mluví o myalgické encephalomyelitidě (ME) neboli chronickém únavovém syndromu (CFS). Už před třemi lety nejen kvůli němu při Fakultní nemocnici Hradec Králové vzniklo první odborné postcovidové centrum. Někteří lékaři ho ovšem považují za zbytečné. Je mi velice líto všech těchto lidí, které doktoři přesvědčují, že je to „jenom v jejich hlavě“. Případná úzkostlivost těchto pacientů je ve skutečnosti často způsobena právě tím, že jsou svým potížím vydáni napospas, že se jim od zdravotnického systému nedostane opory a informací.
S covidem naštěstí osobní zkušenost nemám. Zato chronickým únavovým syndromem trpím už osm let. Správně diagnostikován mi byl před dvěma lety. Před tím jsem navštívila spoustu lékařů a byla jsem vždy odkázána na psychiatra. Duševně jsem se cítila v pořádku. Ale nikdo mi nevěřil.
V roce 2012 jsem přivedla na svět dceru. Byl to přirozený porod, ale trval 31 hodin. Sáhla jsem si na absolutní dno a nedokázala jsem se odrazit. Byla jsem vyčerpaná, nemohla jsem spát. Moje okolí přijalo závažnost mého zdravotního stavu až po několika týdnech, kdy se u mě začala spouštět poporodní deprese. Manžel, rodiče i kamarádka mi začali hodně pomáhat a mně se dostalo spánku, který jsem k regeneraci potřebovala. Věděla jsem, že se musím šetřit, zorganizovala jsem si dokonce chůvu, která s dcerkou chodila denně na procházky. Snažila jsem se nevydávat víc energie, než jsem měla, aby nedošlo k recidivě mých problémů. Po porodu se ale moje tělesná kondice už nikdy nevrátila do stavu před ním a symptomy se plíživě zhoršovaly. Během menstruace mě vždy přepadala tak šílená únava, že jsem často musela několik dní trávit v posteli. Jednoho dne perioda skončila a vyčerpání trvalo dál. Mojí dceři bylo pět let.
