Látky z teflonových pánví nebo funkčního oblečení budeme mít v těle napořád. Ovlivňují i plodnost našich dětí, říká vědkyně
Má smysl si vybírat přírodní kosmetiku nebo spát v bavlněném povlečení, do kuchyně nepořizovat plastová prkénka a teflonové nádobí a obecně v životě omezovat plasty. Vědkyně Klára Matoušková se věnuje výzkumu vlivu znečištěného prostředí na lidské zdraví. Během svého doktorského studia v USA se zabývala takzvanými endokrinními disruptory, což jsou látky narušující funkci hormonálního systém člověka. V rozhovoru pro Heroine.cz vysvětluje, kde se tyto látky nacházejí, jak snadno se uvolňují a proč bychom například měli doma pravidelně vysávat prach. „Z jednoho plastového prkénka v domě se samozřejmě neotrávíte, ale dlouhodobě to smysl má. Nejde jen o nás, ale i o budoucí generace, pokud chceme, aby i naše děti mohly mít jednou děti,“ říká v rozhovoru Klára Matoušková.
Zabýváte se výzkumem vlivu znečištěného prostředí a chemických látek na lidské zdraví. Jakým látkám se vy osobně v životě vyhýbáte?
Nejsem žádná fundamentalistka, dělám podle mě úplně základní opatření. Moje děti například vždycky pily ze skleniček a zřídka z plastových kelímků. Kosmetiku používám co nejvíc to jde z přírodních zdrojů a hlavně aby to moc nevonělo. Protože to, co voní, pravděpodobně obsahuje ftaláty, které tu vůni fixují. A my víme, že ftaláty jsou látky, které snižují produkci testosteronu. Muži mají dnes přirozeného testosteronu méně než měli dříve. Neříkám, že chemické látky jsou jediným viníkem, ale určitě jsou jedním z velmi důležitých faktorů.
Je dobré přemýšlet nad tím, jakými materiály se obklopujeme. Takže když si mám zvolit mezi tričkem nebo povlečením z biobavlny nebo z polyesteru, sáhnu po bavlně. Nejde jen o to, že to máme na kůži, praním uvolňované látky vdechujeme a z části pijeme a to má dlouhodobý vliv na naše zdraví. Jde i o nepřímý vliv toho, co používáme. Plasty jsou problematické během celého jejich životního cyklu. Jsou zpravidla ropným produktem, který nějaká chemička musela vyrobit, my to pak vyhodíme – recyklace se realisticky uděje globálně jen z 9 procent – a do prostředí se tak dostávají chemické látky a mikroplasty.
