Ženský fotbal pod lupou. Sport je nástroj emancipace. Ve světě boom, v Česku zatím opatrné krůčky

Ženský fotbal loni z globálního pohledu zažil velký boom. Anglii se povedlo Euro se vším všudy - bylo navštěvované, nabídlo skvělé zápasy a domácí tým ho vyhrál před 87 tisíci diváky ve Wembley. Byl to ideální scénář vlastně ve všem včetně toho, že Angličanky svůj první velký titul získaly ve finále proti Němkám. Finále s tradičními fotbalovými rivaly tak bylo atraktivní pro celý svět.

Už před Eurem ženský fotbal dostal zvýšenou pozornost, když Barcelona dvakrát v krátké době dostala na Camp Nou, nejdřív na El Cláscio a pak na semifinále Ligy mistryň s Wolfsburgem, téměř 92 tisíc lidí. A rekordy hlásily po Euru i anglická Super League, kde na zápas Arsenalu s Tottenhamem přišlo 47 tisíc lidí nebo německá Bundesliga, kde na Bayern s Frankfurtem bylo 23 tisíc diváků.

Skvělé návštěvy se dají čekat i na právě zahájeném mistrovství světa v Austrálii a Novém Zélandu. Potvrdil to už úvodní mač mezi domácími Novozélanďankami a Norkami, na který přišlo na stadion v Aucklandu přes 42 tisíc diváků.  

Všechno to jsou skvělá čísla, která ukazují, že ženský fotbal má velký potenciál. Ale jsou to extrémy. Díváme se na úplnou špičku celého odvětví, na vrcholnou reprezentační akci a na nejlepší zápasy top klubových soutěží. A na zápasy, které jsou buď extrémně lákavé samy o sobě (finále Eura) nebo na zápasy, které provázel velmi povedený marketing. Zmíněné rekordy z anglické a německé ligy padly ve chvíli, kdy ženským zápasům nekonkuroval mužský klubový fotbal.

Na anglickou ligu v této sezoně chodí průměrně nějakých 6000 lidí a třeba na týmy s nejhorší návštěvností, na Everton a West Ham, je to 1000 až 1500 diváků. V Bundeslize je průměr aktuálně těsně pod 3000 lidí, nejlépe je na tom Wolfsburg s téměř 9000 a nejhůře Leverkusen se 742 diváky.

V české ženské lize je osm týmů. Ligu zatím nevyhrál nikdo jiný než Sparta a Slavia. Mezi nejlepšími týmy a zbytkem soutěže je velký rozdíl, takže vysoké debakly jako 6:0 nebo 8:0 nejsou výjimkou. Právě i nevyrovnanost ligy patří k důležitým důvodům malého zájmu veřejnosti o ženský fotbal, který v Česku stále je.

„Je vidět, že se ostatní týmy dokážou koncentrovat na to, aby důstojně vyzvaly adepty na titul. Stále ale platí, že tady máme především ty dva až tři týmy, které jsou trochu odskočené a které mohou hrát například evropské poháry. Určitě je ale dobře, když se v ligových zápasech objeví podobné výsledky. Pro celou soutěž je to mnohem lepší, než když zápasy končí tak, že jeden z týmů nastřílí dvouciferný počet gólů,“ shrnuje pohled na ligu Tomek.

Kvalita je rozdílná, protože jak už uvedla Hana Výmolová, se výrazně liší podmínky, které hráčky v klubech mají. Profesionálky nebo aspoň poloviční profesionálky jsou jen v nejlepších týmech, zbytek ligy hraje maximálně za příspěvky na dopravu nebo ubytování. A pod pojmem profesionálka si rozhodně nepředstavujte luxus, Měsíční příjmy nejlepších hráček jsou kolem 35 tisíc korun (hrubého a stejně jako v mužské lize platí, že se jede v režimu OSVČ, tedy nikoli v zaměstnaneckém poměru).

I to je ale posun. Když se totiž s lidmi z ženského fotbalu bavíte, tak se shodují, že i v Česku jde tento sport v posledních letech dopředu.

„Jsem u ženského fotbalu poslední tři roky a za tu dobu se toho událo opravdu hodně. Zvyšuje se členská základna, popularita ženského fotbalu roste každým rokem. Přispělo k tomu i loňské Euro v Anglii, kde zájem o tento sport byl markantní a byla z toho výborná reklama na ženský fotbal. Když budu hodnotit 1. ligu žen, tak zde vidíme vyrovnanější utkání, klade se větší důraz na PR ligy i PR v klubech. Osobně si myslím, že ženský fotbal v ČR čeká v následujících pěti letech velký boom a jsem za to rád,“ je výrazně optimistický Jiří Liška.

„Je to přibližně pět let, co jsem z ženského fotbalu po 11 letech odcházel, abych se tuto sezonu vrátil. Ženský fotbal v Česku udělal v některých oblastech výrazný pokrok. Myslím si, že pohled široké veřejnosti se postupně mění a fotbal dívek je vnímán u spousty lidí pozitivněji než v minulosti,“ říká Petr Vlachovský.

„Nejvíc to logicky vnímám v klubu, kde působím a zde je změna obrovská. Téměř všechny hráčky žen si fotbalem přivydělávají, mají veškeré materiální vybavení, klub nyní zainvestoval do dalších moderních technologií a mohl bych pokračovat. Je velmi těžké říct, zda sportovní úroveň soutěže šla nahoru. Každopádně vnímám, že týmy už trénují kvalifikování trenéři, zvýšil se počet tréninků a to je velmi dobrý předpoklad pro kvalitní výkony jednotlivých týmů,“ dodává kouč Slovácka.

Petra Houdková, trenérka Lokomotivy Brno, jediného prvoligového týmu, který není součástí klubu, který má i profesionální mužský tým, je o něco opatrnější. „Určitý progres se za posledních pět let určitě vnímat dá. Ale ve srovnání s ostatními státy Evropy jsou naše kroky velice malé. V první řadě to chce změnit mentalitu lidí a to, jak vnímají ženský fotbal. Český fanoušek je náročný a pokud se bude neustále srovnávat ženský fotbal s muži, cesta k respektu a větší popularitě je daleká. Samozřejmě by tomu prospěl výrazný úspěch na mezinárodní scéně,“ říká. Podle ní je důležité také to, aby v ženském fotbale byli kvalitní trenéři a trenérky už u dívčích kategorií.

Hana Výmolová souhlasí, že tak velký boom ženského fotbalu, který je možné sledovat jinde, Česko úplně nezasáhl, ale i tady se podle ní dělá pro rozvoj hodně. „Objektivně se podmínky pro hráčky v klubech zlepšují den ode dne,“ říká. Pomáhá tomu podle ní i boom v zahraničí, který vnímají například i marketingová a obchodní oddělení klubů a roste tak obchodní potenciál ženského fotbalu.

A zlepšení vidí i na hřištích. „Zejména taktické pojetí utkání se z mého pohledu velmi posunulo a dnes je ženský fotbal velmi atraktivní akcemi, vstřelenými brankami, zákroky brankářek. K totálnímu nastartování boomu nám chybí jednoznačně úspěch na mezinárodní úrovni – postup na závěrečný turnaj mistrovství Evropy nebo světa,“ říká Výmolová. Česko zatím bylo nejblíž právě loňskému anglickému Euru, od kterého nás dělil pouze penaltový rozstřel v barážovém zápase ve Švýcarsku.

Podle Výmolové je však otázkou, zda se můžeme ve zvyšující se mezinárodní konkurenci na velký turnaj dostat bez zkvalitnění domácích soutěží. „Za mě ne, reprezentace je výsledným produktem kvalitní práce v klubech a tam bychom potřebovali účelově napumpovat finanční prostředky a tu kvalitu den ode dne zvyšovat plošně. Pak se podaří zcela jistě i jednodušeji zvýšit členskou základnu a zájem,“ říká.

„Věřím, že i samotná organizace ženského fotbalu se za poslední dobu posunula opět o kus dál. Podařilo se nám nastartovat určité projekty ve smyslu zapojování nových trenérů, jejich školení nebo spolupráce s jednotlivými kluby. Stále ale platí, že jsme omezeni financemi a mimo jiné také lidskými zdroji, protože v ženském fotbale máme stále málo trenérů a trenérek, kteří by chtěli pomáhat s rozvojem tohoto odvětví,“ říká Jakub Tomek.

Celkově FAČR evidoval ke konci minulého roku 17 528 hráček, z toho 4505 v kategorii od 12 do 15 let, 1607 mezi 16 a 19 lety a zbylých 2255 mezi dospělými. U všech těchto kategorií naopak došlo k mírnému meziročnímu poklesu o stovky hráček. To může ukazovat, že s postupem věku fotbalistky vnímají, že nemají dobrou perspektivu, výhled na to, že by se s fotbalem mohly aspoň slušně uživit.

Může se to změnit, když dál poroste atraktivita ženského fotbalu a s ní i příjmy. „Velmi by pomohl výraznější sportovní úspěch. Mám na mysli třeba úspěch v kvalifikaci na některý z vrcholných mezinárodních turnajů, který zatím reprezentaci uniká. To by určitě prospělo popularizaci sportu a přitáhlo nejenom další hráčky, ale i fanoušky a sponzory,“ dává pohled jednoho z podporovatelů ženského fotbalu Miloslav Ptáček, manažer značky Puma pro Česko a Slovensko.

I on ale souhlasí s tím, že český ženský fotbal jde dopředu. „Jednoznačně. Jako partneři českého fotbalu jak na klubové, tak i reprezentační úrovni velmi silně vnímáme zvyšující se profesionalizaci všeho, co souvisí s ženským fotbalem. A to jak na sportovní, tak i obchodní a marketingové úrovni. Puma například společně s FAČR podpořila v rámci projektu #HolkyTaky rozjezd kanálu na sociální síti TikTok a ten získal za pár měsíců existence desítky tisíc sledujících,“ ukazuje Ptáček, že základní zájem o ženský fotbal v Česku je.

„Stejně tak oblast individuálních smluv s hráčkami nabízí nové příležitosti. Některé z nich jsou již nyní výrazné osobnosti s širokým přesahem nejenom na sociálních sítích. Puma spolupracuje například s reprezentantkou a hráčkou pražské Slavie Gábinou Šlajsovou a s výsledky této spolupráce jsme velmi spokojeni,“ dodává. A když jsme u top hráček a předtím jsme se bavili o špatné perspektivě, tak je třeba dodat i to, že i v Česku už jsou hvězdy, ke kterým jde vzhlížet. Za Chelsea hraje Kateřina Svitková, v PSG chytala Barbora Votíková nebo v Seville je Klára Cahynová.

Stále ale jde o výjimky, o jednotky nejúspěšnějších fotbalistek. Jak zájem o ženský fotbal v Česku zvednout, aby měly hráčky i všichni kolem lepší podmínky pro práci a aby se zatraktivnila liga, což by následně pomohlo i reprezentaci?

„Je zapotřebí sehnat sponzory, především generálního partnera 1. ligy žen. Hrát utkání na hlavních stadionech, což je pro hráčky skvělá motivace. A každému utkání by měla předcházet nějaká PR akce. Také by bylo dobré dostat ligu žen do televize,“ odpovídá Jiří Liška z Liberce.

„Otázka je to dobrá, ale možná by si to zasloužilo spíše nějakou celospolečenskou studii, protože v Česku se na fotbal ve větším počtu fanoušků často nechodí ani na nejvyšší soutěž mužů. Ženskému fotbalu by určitě prospělo, kdyby se zápasy hrály na lepších stadionech s kvalitnějším zázemím. Určitě ale platí, že sportu jako takovému vždy nejvíc prospějí dobré výsledky a úspěchy,“ přidává svůj pohled Jakub Tomek.

Podle Hany Výmolové ukazují zahraniční zkušenosti, že průlomem pro vysoké návštěvy ženské ligy bylo zejména prostředí, ve kterém se utkání hrají. „To prostředí je pro naši cílovou skupinu příznivců naprosto zásadní. Jsou to zejména rodiny s dětmi, senioři, dívky hrající fotbal. Stabilní místo pro utkání je také důležité, lidé si zvyknou tam chodit pravidelně. A tady narážíme na dostupnou infrastrukturu,“ říká a uvádí příklad.

„Řešení je nasnadě, mít kvalitní zápasový stadion, kam si zvyknou diváci chodit a v případě špatného počasí mít vedle umělou trávu, na kterou lze utkání přesunout. Nebo druhá, ještě lepší varianta, je mít možnost hrát utkání na hlavních stadionech svých klubů, čímž by se ligová soutěž stala daleko atraktivnější nejen z pohledu diváků, ale také z pohledu médií,“ dodává Výmolová.

Problém je v tom, že na hlavních stadionech kluby šetří trávník pro první mužské týmy a ženy se tak na ně dostávají spíš výjimečně, i když teď už pravidelně. Důležité také je, aby v klubech viděli, že je o ženský fotbal zájem. Pokud už se hraje na hlavním stadionu, bylo by fajn, kdyby přišly aspoň vyšší stovky diváků. I pro manažery ženských týmů je pak situace snazší, když mohou při vyjednáváních operovat tím, že na zápasy skutečně někdo přijde.

Ženská liga má vlastní Youtube kanál, kde je z každého kola jeden komentovaný přenos. Výmolová doufá, že koncepčně spolupracovat s ženským fotbalem začnou nejsledovanější média. „Velmi mne mrzí, když dosáhneme jakéhokoli úspěchu, ať už na klubové, či reprezentační úrovni a zmínky o těchto akcích hledáte jak jehlu v kupce sena,“ říká.

Jsou to všechno spojené nádoby. Až média uvidí, že je o ženský fotbal zájem, začnou tuto nabídku ve velkém uspokojovat. K tomu ale ještě bude třeba mnoho trpělivé práce. Vývoj ve světě každopádně ukazuje, že ženský fotbal si své publikum najít dokáže.

Ukončeme to pozitivně s Miloslavem Ptáčkem z Pumy: „Ženský fotbal je pro nás zajímavý a možná dokonce o to víc, že je tady vše v počátcích. Česká republika následuje trendy ze západní Evropy jen s drobným zpožděním. To znamená, že i zde dojde k dalšímu rozvoji všeho, co s tímto sportem souvisí.“

Kéž by to tak bylo.

Článek vyšel poprvé na Footballclub.cz 10. března 2023. Text jsme aktualizovali k 20. červenci 2023.