Někdy jsou bez domova i rodiny se dvěma příjmy. Chci změnit mýtus, že bydlení si člověk musí zasloužit
Bydlení si člověk nemusí zasloužit, je to nutnost, bez které se nedá řešit nic jiného. Tento princip prosazuje Nadácia Dedo, která na východě Slovenska ukončuje bezdomovectví rodin. A to velmi úspěšně. Alena Vachnová, ředitelka nadace, sama nejistotu ohledně bydlení zažila. „Možná proto jsem citlivější k tématu bezpečí, jistoty a stability,“ říká žena, díky jejíž práci našlo bydlení už 45 rodin – a většina z nich si bydlení udržela.
„Kdybych neměla domov, myslela byste, že jsem už seniorka,“ říká na úvod našeho setkání Alena Vachnová. Naráží tím na to, že podle zahraničních výzkumů zdravotní stav člověka na ulici odpovídá stavu, kterého by v příznivých podmínkách dosáhl asi o 20 let později.
Přečtěte si texty, které jdou do hloubky
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
👉🏻 Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.
⚠️ Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Buďte u textů, které mají smysl.
🔗 Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.
Vachnová lidem a celým rodinám pomáhá, aby domov měli: a spolu s týmem sociálních pracovnic, psychologů, právniček či lékařů vybudovala v Košicích a Prešově síť pomoci, která supluje stát.
V minulosti jste sama zažila nejistotu ohledně bydlení a rodinného bezpečí. Je to důvod, proč jste se rozhodla pomáhat lidem bez domova?
Myslím si, že to je důvod, proč mám hlubší osobní nastavení pro tuto otázku. Možná jsem také citlivější k tématu bezpečí, jistoty a stability. Ale má to i jiné důvody. Mám velmi ráda, když věci na světě fungují a lidé mají možnost žít svoje životy naplno. Vnímám to tak, že pokud člověk zažívá bezdomovectví nebo vyloučení z bydlení, jeho možnosti jsou nesmírně omezené, což považuji za nespravedlivé.
O bezdomovectví se většinou nejvíce mluví v zimě, kdy různé organizace pomáhají přežít lidem nízké teploty a mrazy. Toto léto jsme ale zažili několik vln extrémních veder. Je to podobně velký problém?
Horka jsou opravdu drastická. Představte si, že nemáte přístup ke stínu nebo chladnějšímu prostředí, k vodě ani k místům, kde se můžete zchladit. Nedokážete si například ani nabít telefon, abyste mohli požádat o pomoc nebo být v kontaktu s dalšími lidmi. Vysoké teploty mohou být opravdu srovnatelně nebezpečné jako extrémní mrazy. Viděli jsme, že lidé se více stáhli do ústraní, možná do lokalit, kde mohli nacházet stín, a také naše služby byly trošku méně navštěvovány.
V rozhovoru se ještě dozvíte:
- kolik lidí v Košicích a Prešově nemá domov
- že zdaleka nejde jen o lidi bez zaměstnání
- jak vypadá pomoc od prvního kroku až po ukončení bezdomovectví
- co jsou nejčastější příčiny bezdomovectví
- proč nadace nespolupracuje s dobrovolníky
Sčítání lidí bez domova přímo v terénu v roce 2024 ukázalo, že v Košicích takto žije minimálně 2 300 lidí, z toho téměř tisíc dětí.
Podobný výzkum jsme vloni udělali i v Prešově, kde jsme zjistili, že tam žije minimálně 801 lidí bez domova, z toho 267 dětí. Zásadnější informace je, že bezdomovectví v těchto dvou městech – a speciálně v Košicích – je dlouhodobé. To znamená, že lidé, kteří se do něj dostanou, nemají téměř žádnou šanci z něj odejít. Značná skupina dětí se už do bezdomovectví rodí, takže vidíme transgenerační přenos.
