To, že škola nemůže agresivního žáka vyloučit, je komplikace. Informace o útoku musí ven do 30 minut, říká expertka

Na zrušeném oddělení strategické komunikace ministerstva vnitra se specializovala na krizovou komunikaci citlivých lidskoprávních, bezpečnostních nebo sociálních témat. Tedy takových, která je nutné komunikovat velmi citlivě, a to obzvlášť, pokud se něco stane. Pracovala v terénu, pomáhala například s krizovou komunikací v obcích, kde eskalovalo násilí mezi skupinami obyvatel nebo se vyskytovalo dětské násilí v ulicích. Když začalo přibývat závažné násilí na školách, začala podporovat hlavně školy.

Bohuňková v rozhovoru pro Heroine.cz popisuje, že pokud dojde k nějakému incidentu, často do školy nestihne ani dojet. Okamžitě sedá k počítači a situaci s ní řeší po telefonu a online. Zatímco dřív měla hodinu na to dostat k veřejnosti první informace, teď má maximálně třicet minut. Stává se totiž, že média zveřejní, co se stalo, ještě před tím, než na místo přijedou záchranáři. A nikdo nechce, aby se rodiče dozvídali tyto informace z internetu. 

Bohuňková při krizích ve školách poskytuje informace vyučujícím, rodičům, analyzuje situaci, zaznamenává, co se děje, spolupracuje s vedením obcí či policií nebo například pomáhá s mediální komunikací. Také sleduje, jaké spekulace se objevují v mediálním prostoru, aby bylo možné na ně včas reagovat a vyvracet případné fámy.

V poslední době se podle ní školy čím dál častěji ozývají kvůli problémovým žákům. Školy se s nimi snaží pracovat dlouhodobě, aby nepředstavovali riziko pro ostatní. Například spolupracují s rodiči či pedagogicko-psychologickou poradnou, nechají policii zhodnotit, zda je žák nebezpečný. Přesto některé případy nejdou řešit. „Stává se, že se takový žák dopustí násilného incidentu, někomu ublíží, ale systém selže a dítě se druhý den vrací do školy,“ popisuje Bohuňková. Spolužáci se pak kvůli rizikovým dětem bojí chodit do školy a rodiče se bojí je tam pouštět. Zároveň vyučující nechtějí učit ve třídě, kde se agresor vyskytuje. 

Někdy dlouhodobá snaha a využití všech možností vede k nalezení řešení a stabilizace situace. Jenže se také stává, že rodiče problematického dítěte situaci bagatelizují a nespolupracují. Případně není kapacita na umístění do výchovných či diagnostických ústavů, kam dítě pošle soud, nebo není kapacita dětských psychiatrů a psychologů. Problematické dítě tedy skončí zpět ve škole a ta nemá možnost ho vyloučit, přestože představuje riziko pro ostatní.

Kvůli tomu, že vláda zrušila nejen na vnitru, ale i jiných ministerstvech oddělení strategické komunikace, se Bohuňková obává, že stát teď nemá kapacitu ani schopnosti otevřeně, dobře a koordinovaně komunikovat v náročných situacích. Může se jednat o stupňující se násilí mezi dětmi a mladistvými, blackout, průmyslové havárie, povodně nebo třeba epidemii. „Když stát s občany nekomunikuje dobře, oslabuje důvěra občanů ve stát a jeho instituce. Když průšvih nastane, je přitom důvěra klíčová. A sebelepší PR komunikace zaměřená na ochranu pověsti politika nebo instituce to nezachrání,“ vysvětluje Bohuňková.

Proč se rozhodla pokračovat v práci dál na vlastní pěst, jak se pozná, že se dítě radikalizuje nebo čím si odbornice vysvětluje nárůst agrese a násilí u dětí a mladistvých si můžete přečíst v rozhovoru na Heroine.cz.