Ani spasitel, ani hrozba. Bém jako protidrogový koordinátor čelí příznivcům snadných řešení i vlastní minulosti
Někdejší populární, a později odsuzovaný primátor, který se – ať zaslouženě, či nikoli – stal synonymem předražených projektů propojených s privátními zájmy. Pavel Bém v lednu nastoupil do funkce národního protidrogového koordinátora. Z hlediska koncepce protidrogové politiky je to spíše dobrou zprávou, píše ve svém komentáři pro Heroine.cz Ivo Bystřičan. Zásadní otázka zní, zda Bémovi jeho problematický veřejný obraz ve spojení s tlakem populistických politiků nesváže ruce.
Jmenování Pavla Béma národním protidrogovým koordinátorem přišlo v okamžiku, kdy česká protidrogová politika stojí na hraně své funkčnosti. Poslední více než dekádu se systém pohybuje mezi odbornými snahami, politickými zásahy a veřejnými panikami, které mají mnohem větší dopad na rozhodování než data a interpretace lidí, kteří s nimi umí pracovat.
Do této pozice nyní vstoupil člověk, který má v adiktologii hluboké kořeny, ale který si svou veřejnou pověst poškodil vlastní politickou kariérou. Abychom vůbec dokázali odhadnout, co jeho příchod znamená, je nutné pochopit, v jakém stavu systém je, kdo jej formoval, a především jak se do něj otiskl jeho předchůdce Jindřich Vobořil.
Česká protidrogová politika navzdory ostrému slovníku, který ji rámuje, nemá mnoho výrazných osobností, které by ji dlouhodobě určovaly. Za poslední dekády byli reálně jen dva koordinátoři, kteří měli širší veřejný dopad, Jindřich Vobořil a nyní Pavel Bém. U obou se střetává odbornost se schopností konfliktní komunikace. A oba vstoupili do systému, který byl už v době jejich nástupu v krizi, jen každá z těchto krizí měla jinou podobu.
