„Měla jsem pocit, že se nás všichni snaží odradit,“ popisuje Tereza adopci. Miminko si osvojili po osmi letech a čtyřech potratech

Adoptovat chtěli miminko do roka a půl. Miminek ale bývá k adopci málo a žadatelů hodně. Adopční proces Tereza popisuje jako zdlouhavou byrokracii a neustálé čekání. Dozvídala se, že žádostí, jakou podali oni, mají na úřadu stovky. Že děti, které by nebyly od alkoholiků nebo drogově závislých rodičů, vlastně neexistují. Psycholožka zkoumala pevnost jejich vztahu otázkami na intimní život. A to i přesto, že v Česku si mohou dítě adoptovat klidně i jednotlivci.

Tereza se svým manželem místo podpory cítili jen odrazování, kterému nerozuměli. Během té doby navíc procházela čtvrtým, posledním pokusem o umělé oplodnění a také čtvrtým potratem.

Rok po podání žádosti byli manželé zařazeni do evidence. Další dva roky pak čekali na to, až zazvoní telefon a dočkají se vytouženého miminka. Nakonec si adoptovali miminko přímo z porodnice od ženy, která se ho vzdala z finančních důvodů. „Jsem přesvědčená o tom, že díky tomu, že jsem v té době už byla v mnohem větší psychické pohodě, jsem ho dokázala tak snadno a bez pochybností přijmout,” myslí si dnes.

Tereza nakonec na to, než se stala matkou, čekala celých osm let. Jak prožívala několik let pokusů o umělé oplodnění? Na co vše se jí úřady ptaly? Co jí nakonec pomohlo k tomu, aby znovu získala psychickou pohodu? Jak probíhalo seznamování s miminkem v porodnici? To vše se dočtete na webu Heroine.cz.