Před dětmi jsem viděla svět jinak. Nejhorší věc na světě je „kluci nepláčou”, říká Saša Uhlová

Když jsme se před rozhovorem potkali na obědě, říkala jsi mi, žes byla po deseti letech na dovolené. Jeden by předpokládal, že když jsi ve svobodném povolání, znamená to jezdit si na dovolenou, kdy chceš.

Za tu dobu, co pracuju, jsem nikdy neměla úplnou dovolenou, kdy bych mohla úplně vypnout a nedělat nic. Vždycky jsem s sebou měla počítač. Jasně, přes den jsem byla s dětmi třeba někde u vody, ale večer jsem pak něco redigovala. Ale letos jsem jela opravdu na dovolenou, počítač jsme sice měli, ale koukali jsme na filmy. Minimálně ten první týden jsem ani nesledovala, co vychází u nás v Alarmu. Pak už jsem, připouštím, něco trochu dělat musela.

Jsi dnes jednou z výrazných osobností českého levicového intelektuálního hnutí, a přitom tyhle starosti bych mohl probírat s libovolným členem středního managementu v nějaké firmě. Podle toho, jak to popisuješ, v pracovním nasazení nakonec skoro není rozdíl…

Ano, je rozpor v tom, jak mluvíme o pracovních podmínkách a jaké pracovní podmínky sami máme. Nepracujeme alespoň pro žádného vykořisťovatelského oligarchu nebo vlastníka firmy, pracujeme pro sebe. Ale vidíme to, myslím si, že letošní dovolené jsou jedním z kroků, jak aplikovat ta pravidla i na sebe. Přemýšlíme samozřejmě třeba i o tom, jak si zvyšovat mzdy.

U vody s dětmi – to je role, ve které Saša Uhlová nebývá moc vidět. Jaké jsou tedy tvoje další role kromě novinářky a autorky knížek, v utajení pracující na nejrůznějších místech počínaje Ba­bišovými továrnami na kuřata a konče zeměděl­skou farmou v Německu?

Myslím, že já jsem v životě hlavně maminka.