Jen jednou se mi stalo, že se násilník přiznal. Často lžou sami sobě, říká vyšetřovatelka, která k soudu dostala Cimického

Vyšetřovatelka Terezie Janíková byla po dobu 15 let prvním člověkem, ktero oběti viděly, když přišly na policii vypovídat. Ať už šlo o domácí násilí, zneužívání, násilný pohlavní styk nebo kauzu s lékařem Janem Cimickým. První styk s policistou je podle ní alfou a omegou všeho.

„Když tam bude sedět někdo neempatický či neprofesionální a bude dávat najevo, že oběti apriori nevěří, že nemá čas a tak dále, tak vypovídající nezíská možnost se otevřít. V tuto chvíli policie funguje jako psycholog, policista má být naprosto klidný a otevřený tomu, co daný člověk říká. A je jedno, jestli si pak v hlavě bude myslet, že to je nesmysl. Ten člověk prostě potřebuje vyslechnout. Díky tomu pak získá důvěru, že nahlášení má smysl, a při dalším výslechu řekne třeba ještě něco víc. Najde sílu v celém trestním řízení pokračovat. Pokud policista prvotní výslech pokazí, může zhatit celé trestní řízení,“ říká Janíková.

Někdy podle ní oběti přijdou hned po útoku, jindy si nahlášení nechají pár dnů projít hlavou, jiny přijdou až po několika letech týrání. To, kdy přijdou, podle ní nevypovídá nic o závažnosti napadení. Naopak reakce obviněných bývají podobné. 

„Obvykle to zlehčují. Třeba úplně popírají, že by šlo o násilí. Tvrdí, že se všechno událo konsensuálně. Říkají, že přišli z baru k němu domů, ona si všechno uvědomovala a souhlasila. Jedinkrát se mi stalo, že se mi podezřelý přiznal.“

Co se děje pachatelům po obvinění v hlavě? Jak se podobné činy vyšetřují? A proč kauz jako Cimický je v Česku pravděpodobně více, jen o nich nevíme? Více v rozhovoru na webu Heroine.cz.