I u cesty na pár minut úzkostlivě hledáte záchod, kdyby byl potřeba. Jak se žije se syndromem dráždivého tračníku a co pomáhá
Pět minut do obchodu. Půlhodina tramvají. Káva s kamarádkou. Pro většinu lidí je to banalita, ale pro ty, kteří mají syndrom dráždivého tračníku, je to mnohdy úzkostná logistická operace: ještě před odchodem z bytu mapují všechny veřejné toalety po cestě a přemýšlejí, co by udělali, kdyby to tam nestihli. Strach, že na ulici neudrží stolici, je může přimět přestat chodit ven úplně. Syndrom dráždivého tračníku jen v Česku trápí statisíce lidí – a častěji ženy. O tom, jak vypadá život s touto diagnózou a co pomáhá, čtěte v dalším díle seriálu Heroine.cz o málo známých a převážně ženských diagnózách.
„Čekání na tramvaj je někdy jako boj o přežití,“ popisuje osmadvacetiletá Magdalena, která s bolestmi břicha, průjmy, křečemi a neustálým pocitem nutkání na toaletu žila roky. Plány rušila na poslední chvíli, společenský život se zúžil na místa, kde znala cestu k záchodům, a po sérii vyšetření i bagatelizaci od lékařů začala pochybovat sama o sobě.
Teprve po letech dostala diagnózu: IBS neboli syndrom dráždivého tračníku.
IBS, jak zdůrazňuje v článku pro Heroine.cz jeho autorka Lucie Zajda, není „citlivé břicho“ ani výmysl způsobený stresem. Toto chronické onemocnění se diagnostikuje až po vyloučení jiných příčin, například zánětu nebo nádoru.
Projevuje se bolestmi břicha, průjmem, zácpou nebo jejich střídáním a výrazně zhoršuje kvalitu života. Lékaři a lékařky přitom upozorňují, že jde o velmi složitou diagnózu, u níž neexistuje jedna příčina ani jedno univerzální řešení.
Nemoc postihuje častěji ženy než muže a odborníci zatím nemají jednoznačnou odpověď proč. Roli mohou hrát hormony (především estrogen), rozdíly ve fungování osy střevo–mozek, ale i to, že ženy častěji vyhledají pomoc a ve statistikách tedy figurují četněji.
Lucie Zajda v článku připomíná i fenomén gender health gap: systematické rozdíly v tom, jak zdravotnictví rozpoznává, zkoumá a léčí zdravotní potíže žen oproti mužům. Neznamená to, že ženy onemocní častěji, ale že jejich nemoci jsou často později diagnostikované, méně prozkoumané nebo častěji bagatelizované.
A tak je to právě i u IBS: potíže a bolesti bývají častěji u žen označovány za psychosomatické, diagnózy přicházejí později – třeba i po letech.
V článku na webu Heroine.cz se dále dočtete, proč může IBS rozvrátit partnerské vztahy i kariéru, příběhy pacientek o dlouhém hledání diagnózy plném nedůvěry a gaslightingu, ale i to, co doporučují gastroenterologové jako léčbu a proč u této nemoci často stejně důležitou roli jako jídelníček hraje psychoterapie, spánek nebo odchod z toxického prostředí. Celý seriál o ženském zdraví najdete zde.
