„Jestliže je rodič myšlenkami jinde nebo se dívá na telefon, dítě sice vnímá jeho fyzickou přítomnost, ale nepociťuje ji jako plnohodnotnou. Dítě potřebuje zažít bezpečný, hřejivý kontakt. Potřebuje cítit, že je rodiče vidí a poslouchají,“ říká Martina Dubovcová. Téměř 20 let je vrchní sestrou na Psychiatrické klinice Univerzitní nemocnice v Martině (UNM) a působí také na Jesseniově lékařské fakultě Univerzity Komenského. Pomáhá tam dětem, které trpí úzkostmi, depresemi nebo ztrátou pocitu bezpečí.

Děti se v posledních letech výrazně změnily, věří Martina Dubovcová. Může za to podle ní hlavně proměna světa, ve kterém žijí. Děti jsou neustále v online prostoru, čelí velkému množství podnětů, tlaku na výkon, porovnávání na sociálních sítích a často na ně dopadá, co se děje ve světě. To vše ovlivňuje jejich psychiku, říká vrchní sestra.
A začíná to už v útlém věku, třeba i tím že se děti brzy dostávají k telefonům nebo tabletům.
„Když rodič tráví hodně času na mobilu nebo na sociálních sítích, dítě to vnímá jako normu. Učí se příkladem. Má to výrazný vliv na jeho fungování a do budoucnosti se to může odrazit také na kvalitě vztahu. Vazba mezi rodičem a dítětem se posiluje, nebo oslabuje přímo úměrně tomu, kam směřuje naše pozornost,“ zdůrazňuje Dubovcová.
„Dětský mozek do tří let je jako houba. Intenzivně se vyvíjí, roste a všechno se do něj zapisuje jako paměťová stopa. Pokud si rodiče řeknou: Dáme mu tablet jenom na chvilku, aby se najedl, vytvářejí vzorec, který se později opakuje.“
Odbornce na dětskou psychiku zároveň vnímá, že děti dnes otevřeněji mluví o svých emocích. „Nebojí se pojmenovat úzkost, stres nebo smutek. V praxi to vypadá například tak, že dítě řekne: Cítím se hrozně špatně. Když se ho ptáme, co to znamená, dokáže pojmenovat, že jde o úzkost, i když neví, z čeho přesně vychází. To se oproti minulosti změnilo,“ říká Dubovcová.
Jak s dětmi mluvit o duševních problémech? Jak správně nastavit pravidla pro používání mobilů nebo tabletů? A kdy už je čas hledat pomoc odborníků? Více na webu Heroine.cz.