
Natáčí vtipná videa o randění, vaří barevná exotická jídla, vydává kuchařky, podniká, sportuje. Může se zdát, že Chili Ta se daří vše, na co sáhne. Za tím vším je ale obrovská spousta práce. Jak Chili říká, sebevědomí roste z nepohodlí. Sílí ve chvílích, kdy jste sami a jste konzistentní. Jaký vliv na ni měla vietnamská rodina a kultura a kdy začala přijímat své tělo? A proč si do deníčku psala, že nechce vietnamskou tchýni?
Její rodiče vždy říkali, že chtějí, aby byla šťastná. Dnes tvůrkyně obsahu a milovnice jídla Chili Ta říká, že se šťastná cítí. Má pocit, že dokáže být užitečným členem společnosti a je za to vděčná.
„Úspěšní lidé mají tendenci vyprávět svůj příběh jako příběh o tom, jak vše dokázali jen svou vlastní pílí a vůlí, jak byli talentovaní a tak dále. Já si myslím, že minimálně z padesáti procent hraje roli štěstí. Pak je to vietnamskou výchovou, která byla sice přísná, ale zároveň mi dala skálopevnou vůli. Je to talentem, ale také tím, že mi vždycky někdo v určité fázi života pomohl.“
Více než talent je ale podle ní důležitější konzistence. I průměrně nadaný člověk může být díky konzistenci úspěšný.V jejím případě také sehrálo roli, že byla jako dítě šikanovaná a připadala si, že ji společnost nepřijímá.
„Zdrojem mé konzistence je vlastně vztek. Měla jsem v sobě hlubokou zlobu a chtěla jsem urputně všem dokázat, že jsem nejen stejně dobrá, ale že jsem lepší,“ říká v rozhovoru pro časopis Heroine. „Hrozně jsem si přála, abychom jednoho dne byli do české společnosti integrovaní, aby se nám nesmáli, aby na nás nekoukali spatra. Myslím, že to stejně vnímali i moji rodiče.“
Proč ve Vietnamu řešili její velkou pusu? Co si psala do deníčku o vietnamských a českých klucích? A jak se jí podařilo přijmout své tělo? Více v otevřeném rozhovoru na webu Heroine.cz. Chili Ta také vystoupí na sobotní konferenci Svět podle Heroine s podtitulem Přiznání superžen.