Sobecká a chladná. Bála jsem se, že budu strašná máma ještě před tím, než se jí stanu, píše v nové knize Nina Špitálníková
Čas, kdy byla těhotná, koreanistka a spisovatelka Nina Špitálníková opakovaně označuje za průšvih a nejhorší období svého života. Do jiného stavu přišla se svým tehdejším milencem, mužem, který byl ženatý. Byla připravená jít na potrat. Nakonec to neudělala. Musela se vyrovnávat s rozchodem těhotenství i náročnými pocity po předčasném porodu. Je matka, která nedokáže milovat své dítě od první chvíle, „strašná“? Pocity a obavy, o nichž se téměr nemluví, syrově a bez příkrad popisuje ve své nové knize Nina Špitálníková. Ukázku z ní ještě před vydání přináší web Heroine.cz.
„Oblékla jsem si dokonale padnoucí komplet a nejdražší boty, které jsem vlastnila. Když už jsem nedokázala rozhodnout, co se děje uvnitř mého těla, mohla jsem alespoň určit, jaké bude zvenčí. Sebevědomí se navíc nejsnáze navléká přes hlavu a zapíná na zádech.
Přede dveřmi ordinace jsem narovnala záda, stiskla kliku a vešla dovnitř jako žena, která má svůj život pod kontrolou. To představení mělo jedinou podmínku: nikdo se mě nesměl zeptat, jak mi doopravdy je. Prosím, neptejte se.
Lékařka vstala, přišla ke mně a podala mi ruku. Dobrý den, Nino. Tak se svlékněte a potom se posaďte do křesla. Jak se dnes máte?“
Těhotenství má Nina Špitálníková z velké části v mlze. Den, kdy šla po pozitivním testu na první kontrolu ve své knize popisuje ale velmi detailně. Od momentu, kdy si vybírala spodní prádlo podle toho, zda se chce cítit jako žena, nebo jako matka. Po chvíle, kdy si sedala do gynekologického křesla a čekala na verdit lékařky.
„Lékařka se dívala na obrazovku. Já sledovala její obličej a snažila se z drobných pohybů kolem očí vyčíst rozsudek. Vyšetření trvalo sotva několik minut. Potom sondu vytáhla a podala mi papírové ubrousky. Zůstaly mi zmuchlané v ruce, protože jsem na okamžik zapomněla, k čemu slouží. „Tak gratulujeme.“
Jako první se ozval vnitřní hlas, který měl vždycky na starosti můj obličej: Nino, zkus se alespoň trochu usmát. Ať vypadáš jako lepší člověk, než kterým jsi. Pokusila jsem se pohnout koutky úst. Červená rtěnka se na okamžik roztáhla do tvaru, který mohl z dostatečné vzdálenosti značit radost.
Gratulujeme.“
Proč nedokázala hned na místě říct, že by chtěla těhotenství ukončit, přestože uvnitř to tak cítila? Z čeho měla největší obavy? A proč se bála, že bude strašná matka? Přečtěte si exkluzivní ukázku z knihy Strašná na webu Heroine.cz.
O své zkušenosti promluví Nina Špitálníková i na letošní konferenci Svět podle Heroine s podtitulem Přiznání superžen. Přijďte i vy 11. října do prostoru Jatka78 v Praze a staňte se součástí komunity, která má pochopení pro nedokonalost.
