Léčit trauma přemítáním o minulosti nemusí pomáhat. Pokus se seniorkami nabízí návod, co udělat jinak

Budoucnost
Minulost
Psychologie
Terapie
Trauma
Jolanta Burke
| 20. 7. 2022 | 11 474
Léčit trauma přemítáním o minulosti nemusí pomáhat. Pokus se seniorkami nabízí návod, co udělat jinak
Zdroj: Shutterstock

Psychologie nás více než sto let nutí, abychom se soustředili především na minulost. Když má Anna potíže s navazováním milostných vztahů, dává za to vinu svým předchozím partnerům. Kryštof bojuje se závislostí a přehrabuje se přitom ve vzpomínkách z dětství, aby našel okamžik, kdy ho poprvé někdo ponížil. A Štěpánka, která se pořád nedokáže usadit, přičítá své volnomyšlenkářství tomu, že byla ze sourozenců nejmladší. Co když se ale psychologové mýlí? Co když to není minulost, co nám brání v optimálním rozvoji?

Psychologie jako věda je zkoumáním příčin duševních onemocnění přímo posedlá. Výzkumy však stále častěji naznačují, že místo abychom se pitvali v negativních vzpomínkách, měli bychom se někdy spíše snažit lépe pochopit své nazírání budoucnosti. Soustředit se na budoucnost nás může chránit před depresí a pomoci nám lépe a účinněji bojovat se stresem.

Váleční veteráni, uprchlíci a další lidé, kteří se stali obětí traumatické zkušenosti a trpí v důsledku toho duševními obtížemi, na budoucnost obvykle příliš nemyslí. Místo toho se soustředí jen na ony negativní zážitky v minulosti.

Lidé, kteří prožili traumatickou zkušenost, ale podařilo se jim vytvořit si zdravý náhled na budoucnost, však uvádějí, že zvládají život daleko lépe, nesužují se tak často negativními myšlenkami na minulost a mají kvalitnější spánek než lidé, kteří se na budoucnost dívají negativně. Je proto třeba oběti traumatu povzbuzovat k tomu, aby se místo přemítání o minulosti zaměřili na budoucnost a stanovili si cíle, díky nimž budou moci vést kvalitnější život.

Cíle, sny a naděje

Pozitivní myšlenky na budoucnost nám mohou pomoci začít navazovat zdravé mezilidské vztahy a více se otevřít všem možnostem a příležitostem, které život přináší. Společně s Julií Round, která se zabývá kvalitativním výzkumem, jsme uskutečnily pokus se skupinkou čerstvých penzistek, z nichž některým působilo pomyšlení na budoucnost úzkosti. Nevěděly, co si počít se zbytkem života. Některé si dokonce připadaly na světě zbytečné, což jejich negativní pocity ještě umocňovalo. Na návrh, aby si stanovily nějaké cíle, reagovaly se smíšenými pocity.

Opatrně jsme jim tedy začaly pomáhat formovat pozitivnější budoucnost. Po čtyři dny měly každý den za úkol strávit dvacet minut popisováním, jak samy sebe vidí coby „nejlepší důchodkyni“. Představovaly si, jak se jim plní životní sny. Poté přemýšlely o tom, jaké faktory jsou zapotřebí k tomu, aby této nejlepší budoucí verze sebe samých dosáhly (domov, rodina, volný čas). Představily si, že se všechno uskutečnilo přesně tak, jak si naplánovaly, a poté dostaly za úkol přemýšlet o tom, jak asi bude vypadat jejich život za pět let.

Máte zkušenost s terapií?

V poslední den studie měly za úkol představit si své osmdesáté narozeniny, přičemž musely zapojit smyslové vnímání (jak to tam vonělo, kdo tam s nimi byl – což mohli být i lidé, které ještě ani nepotkaly). Potom jsme je vyzvaly, aby si pro nadcházející období svého života stanovily nějaké cíle.

Po týdnu měly účastnice nadále smíšené pocity. Potřebovaly svou budoucnost zpracovat, zamyslet se nad tím, na co se těší a čeho se obávají. Po třech měsících už ovšem zaznamenaly pozitivní změnu: uváděly, že jsou klidnější a do budoucna hledí s větším elánem. V hlavě měly stále představu oslavy svých osmdesátin a přály si být prospěšné svým přátelům, rodině i společnosti přesně tak, jak si to naplánovaly.

Minulost nijak ovlivnit nemůžeme, ale dokážeme-li se postavit budoucnosti čelem a sebevědomě, může být mnohem pozitivnější.

Čtyři techniky pro lepší budoucnost

Představa vašeho „nejlepšího možného já“ je jen jednou z řady aktivit, s jejichž pomocí můžete dosáhnout pozitivnějšího náhledu na budoucnost. Mezi další užitečné techniky patří například tyto:

  • Připravujte se na zážitky, které si budete moci vychutnat. Zamyslete se nad tím, co by se vám v blízké či vzdálenější budoucnosti mohlo přihodit, ať už jsou to drobnosti, či významnější události. Představte si, jaké by to bylo, kdyby se vám všechno povedlo. Užijte si ten pozitivní pocit.
  • Pěstujte v sobě naději. Naděje znamená najít v sobě vůli a způsob, jak dokázat něco, co si přejeme. Zkuste si definovat, jak by vaše budoucnost měla vypadat, a zamyslete se nad tím, jak toho docílit. Pokud si nevytyčíte cestu k cíli, nejspíš budete trpět pocity bezmocnosti.
  • Představte si, že se všechny vaše problémy vyřešily. Přeneste se v duchu do chvíle, kdy budou všechny obtíže, s nimiž se dnes potýkáte, za vámi. Podrobně popište, jak jste toho dosáhli.
  • Stanovte si cíle. Sepište si seznam cílů, kterých byste chtěli dosáhnout. Můžete si zkusit vyplnit dotazník, který vám pomůže určit vaše silné stránky a vysvětlí, jak jich pro uskutečnění svých cílů můžete využít.

K budoucnosti čelem

Soustředíme-li se na budoucnost, nabízí se nám najednou spousta možností. Zároveň tím dáváme najevo, že máme svobodnou vůli a nejsme jen takoví, jak nás formovalo naše dětství a špatné životní zážitky. Minulost nijak ovlivnit nemůžeme, ale dokážeme-li se postavit budoucnosti čelem a sebevědomě, může být mnohem pozitivnější.

To ovšem neznamená, že bychom měli mít klapky na očích, právě naopak. Je třeba si připustit všechno špatné, co se nám přihodilo, ale zároveň si říci, že si pro sebe přejeme lepší budoucnost, a soustředit se na to, abychom jí dosáhli. Vidět budoucnost před sebou je první krok na cestě ji uskutečnit.

Z originálu uveřejněného na The Conversation pod licencí Creative Commons přeložila Lucie Mikolajková.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze