Tom Schrecker: Wintonovo dítě, které se po letech vrátilo domů pomáhat

Když šestiletý Tom Schrecker v roce 1939 nastupoval do jednoho z vlaků, které z Prahy vypravoval Nicholas Winton, netušil, že tím začíná nový život. Stal se jedním z 669 dětí zachráněných před holokaustem a v Británii vyrostl v adoptivní rodině. Později vystudoval historii na Oxfordu, sloužil v britské armádě a vybudoval úspěšnou manažerskou kariéru ve vydavatelství Reader’s Digest. Po desetiletích na cestách se v roce 2014 přestěhoval zpět do Prahy, jen pár set metrů od rodného domu – „kruh se uzavřel“.

„Byl jsem dítě, které dostalo druhou šanci na život. Věřím, že je mou povinností tu šanci předávat dál,“ říkával. V jeho případě to nebyla fráze. Po odchodu do penze nasměroval energii do filantropie – především v Česku, odkud musel jako dítě odejít. Setkával se se studenty, mluvil s nimi o odvaze a odpovědnosti; víc než na velká gesta věřil na blízkost a jednoduchost sdělení.

Ke „své“ České filharmonii se dostal přes přátelství s dirigentem Jiřím Bělohlávkem. Ten ho po návratu do čela orchestru v roce 2012 propojil s vedením a inspiroval k prvnímu daru – několikaleté podpoře koncertního mistra violoncellové sekce. Ze vztahu vyrostla širší spolupráce a také myšlenka Dynamického klubu přátel České filharmonie.

„Byl to typický ředitel – ale v tom nejlepším slova smyslu. Obdivoval jsem jeho soustředěnost a systematičnost, schopnost hluboce se nad věcmi zamýšlet a neustále přicházet s nápady,“ vzpomíná Michal Medek, obchodní ředitel České filharmonie.

Česká filharmonie po jeho smrti obdržela z odkazu přibližně 16 milionu korun. Peníze budou sloužit hlavně k podpoře mladých hudebníků a vzdělávacích projektů orchestru – tedy k tomu, k čemu měl Schrecker nejblíže. Z jednoduchého přání pomáhat se tak stala konkrétní podpora nové generace talentů, která může pokračovat v tom, co on sám miloval – v hudbě.

Jeho závěť pamatovala i na další instituce: Gymnázium Třeboň, Oxfordskou univerzitu a English College in Prague. Třeboňská škola obdržela téměř šestnáct milionů korun, které využije na projekty rozvíjející schopnosti a ambice studentů. English College z odkazu zřizuje stipendijní fond a navazuje na hudební cenu nesoucí Schreckerovo jméno.

Příběh Toma Schreckera ukazuje, že i promyšlené a nenápadné kroky mohou mít trvalý dopad. Nepotřeboval velká slova – věřil v prostou lidskost, vzdělání a hudbu jako způsob, jak zůstat propojeni. Jeho dary dnes pomáhají tam, kde viděl smysl, a jeho myšlenka, že „život má cenu hlavně tehdy, když můžeme být užiteční“, zůstává dál živá.