Signal Festival 2025: Světelné souhvězdí, umění i technologie hledají řešení pro budoucnost

Letos festival zastřešuje téma Řešení (Solutions), což je zároveň třetí, závěrečná kapitola tříletého konceptu Ekosystémy. „První a druhý ročník Ekosystému byly o objevování, výpravě, a teď tedy nacházíme řešení. Tím může být právě setkání, jak vyplývá z připravovaných instalací. Nejen to mezilidské, ale i propojení vědy, technologií a přírody, díky kterému dnes může společnost hledat řešení v krizových situacích, které ji potkávají,“ říká Alžběta Krajčíková, programová manažerka festivalu, který poprvé rozzářil Prahu dechberoucími uměleckými projekcemi v roce 2013.

„Každý ročník je něčím specifický, měníme trasy i lokace a snažíme se je neopakovat. I když máme místa, která z dlouhodobého hlediska opravdu fungují a není důvod je opouštět. Obzvlášť pro videomappingy se totiž lokace nehledají snadno. Právě proto se pravidelně vracíme třeba na lokaci Baziliky svaté Ludmily na Náměstí Míru. Pro videomapping je to ideální místo, z hlediska architektury i formátu, a diváci to tam mají velice rádi,“ přibližuje Alžběta Krajčíková, jakým způsobem programový tým Signal Festivalu uvažuje. Ten tvoří kromě ní a programového manažera Daniela Burdy také zakladatel a ředitel festivalu Martin Pošta, COO Jakub Zeman a šéfkurátor Pavel Mrkus. Právě s příchodem tohoto předního českého audiovizuálního umělce do týmu v roce 2023 se začal více formovat i kurátorský záměr festivalu a otevírat prostor pro umělecky laděné diváky, kteří se blíže zajímají o výtvarné umění a jsou zvyklí chodit do galerií. Pro ty je letos připravena úplná novinka, placená zóna Signal INSIDE, tedy vnitřní instalace, které návštěvníkům nabídnou klidnější a imerzivní zážitky uvnitř netradičních interiérů.

Pro návštěvníky placené zóny Signal INSIDE je připraven také speciální audioprůvodce, kterého si budou moci stáhnout do telefonu. „Coby festival nových technologií nás zajímal i proces jeho vývoje, a tak jsme se spojili s platformou nadšenců Cabinet of Wonders, kteří spolupracují s různými galeriemi po Praze a ke zpracování množství informací kreativně využívají umělou inteligenci. AI si ale velmi hlídáme a trénujeme ji, aby nám byla ku prospěchu,“ představuje programová manažerka další festivalovou novinku. Audioprůvodce by měl být zkrátka další možností, jak na sebe nechat umění působit. „Není to jen povídání, které si můžete přečíst na webu a lightpointech u instalací. Snažíme se v něm třeba představit, jak je těžké konkrétní instalaci připravit produkčně. Zkrátka chceme, aby návštěvník dostal něco zábavnějšího než suchá data,“ dodává Alžběta Krajčíková.

Ženy a kontemplace

A na co se programová ředitelka v letošním nabitém festivalovém programu osobně nejvíc těší? „V rámci INSIDE zóny je to určitě instalace MLHA německého umělce Roberta Seidela. Ten bude na nádvoří barokního Clam-Gallasova paláce kreslit do mlhy barevné světelné struktury. Z lokací je to pak kaple Arcibiskupského gymnázia hned vedle baziliky Sv. Ludmily. V tomto krásném funkcionalistickém prostoru budou v rámci instalace s názvem Lux Domus španělského umělce Josepa Pobleta rozmístěny specifické lampy a celé to bude tvořit komorní, kontemplativní atmosféru. V hlavním programu bych pak chtěla upozornit hlavně na skvělou instalaci české sochařky Pavly Scerankové,“ dostává se Alžběta Krajčíková ke spolupráci, která je jí obzvlášť milá. „Spolupráce s Pavlou je pro mě inspirativní nejen pro to, že její tvorbu znám dlouho, ale také proto, že žen umělkyň není v programu festivalu mnoho, i když se je tam snažíme zařazovat. Velkolepé multimediální instalace jsou stále spíše doménou mužů. Takže když se v programu nějaké ženské jméno, ať již české, nebo zahraniční, objeví, je to pro mě jako pro ženu kurátorku zajímavější, je to často jiná komunikace a energie.“

Souhvězdí

Pavla Sceranková dostala od programového týmu festivalu nabídku svým jedinečným uměleckým jazykem uchopit vyhlídku v Riegrových sadech. „Je to opravdu dechberoucí výhled na Prahu, a tak tou největší výzvou pro mě bylo, jak tam vůbec vstoupit a nevytvářet zbytečně něco navíc. Odrazila jsem se nakonec od toho, že se tam budou potkávat cizí lidé, a bylo by fajn tematizovat jejich setkání,“ vysvětluje Pavla Sceranková. Velmi dobře, intuitivně, tak naplnila kurátorský koncept Řešení. „K umění přistupuji jako k jazyku, prostředku, kterým se dají nějaká věc, situace, děj, ukázat trochu jinak. Nutně to nemusí být revoluční. Někdy stačí jen lehce pootočit úhel pohledu, a může se objevit nová vrstva, význam, a nakonec i celá věc začne žít novým životem.“ Dalším tématem, s nímž se Pavla Sceranková na vyhlídce setkala, je krásný pohled na nebe.

„S motivem souhvězdí nepracuji poprvé. Přitahuje mě, protože souhvězdí jsou v jistém smyslu také druhem mezilidské komunikace, kulturní domluvou, imaginací tvarů mezi body na nebi. Mezi hvězdami ale přitom v realitě často žádná souvislost není, jsou od sebe naopak velice vzdálené. Imaginace se ale v tomto případě stala podkladem pro orientační systém, který byl v minulosti reálně funkční například pro mořeplavce, a i dnes souhvězdí stále určují některé sektory oblohy. Moc se mi líbí ten vztah mezi imaginací a orientací.“

V Riegrových sadech se tak můžeme těšit na její interaktivní instalaci Souhvězdí, skládající se ze tří stojanů s šestimetrovými kinetickými rameny, na jejichž konci jsou umístěné kruhy. S těmito kruhy bude možné manipulovat, a dokonce z nich spojením vytvořit kouli, která se v určitý moment rozzáří. „Nebude na to ale nějaký návod, je to vlastně celé trochu tajemství, jak, a jestli vůbec se to stane. Tím, že ramena konstrukce jsou poměrně dlouhá, budou od sebe lidé při manipulaci s nimi vždy fyzicky vzdálení, ale nějakým typem hry, souznění, komunikací, která není úplně verbální, může dojít k radosti ze setkání a nějaké podobě souhry.