Gisèle Pelicot jako hrdinka muzikálu. Divadlo Husa na provázku proměňuje děsivý příběh v ódu na život
Před šesti lety se Gisèle Pelicot na policejní stanici v Carpentras na jihu Francie dozvěděla, že ji její manžel po dobu bezmála deseti let systematicky omamoval a nechával opakovaně znásilňovat více než osmi desítkami mužů. Stylizovanou inscenaci těchto událostí, ale především obrovské síly Gisèle Pelicot a její odvahy veřejně čelit soudnímu procesu s manželem a dalšími padesáti pachateli teď uvádí brněnské Divadlo Husa na provázku. Mrazivé i nadějeplné jevištní provedení s názvem La vie en rose má potenciál otevřít oči všem, kdo mají tendenci jakkoliv relativizovat sexualizované násilí.
Jevišti dominuje kaskádovitě vystavěná scéna (autorem výpravy je Marek Cpin), kterou pokrývá obrovská nadýchaná peřina v romanticky pastelových barvách, navozující dojem harmonické rodiny a domácnosti. Atmosféru klidu a zdánlivě spokojeného manželství ostře prořízne zvuk budíku doprovázený slovy strážníka Perreta (Jan Kolařík) o tom, jak Dominique Pelicot svou ženu bez jejího vědomí zneužíval. Iluze života na růžovém obláčku rázem zmizí a vystřídá ji tíživá atmosféra zakletého zámku, do níž se Gisèle i její tři dospělé děti Caroline, David a Florian propadnou jako do zlého snu, z něhož se pak ve vleklém tempu a zpomalenými pohyby značícími bolestnou transformaci snaží probudit, doslova se znovu postavit na nohy.
Mohlo by se zdát, že francouzským námětem Provázek dramaturgicky vykročil ze svého úzu soustředit se na lokální témata. Jenže otřesný případ Pelicot není ojedinělý. Naopak se v různých obměnách opakuje všude, v českém prostředí například rozkrývala predátorskou síť v hlubinách sociální sítě Discord novinářka Apolena Rychlíková. Proto k němu dramaturgyně Veronika Onheiserová s režisérkou Eliškou Balog přes veškerou konkrétnost a respekt vůči jeho představitelce přistoupily jako k výpovědi o fenoménu sexuálního násilí.
