Diskuze k článku:

Hédonismus naruby. Jak patologický negativismus nabourává vztahy

Váš komentář:

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Renata | 29. 5. 2019 | 06:15

Po přečtení Vašeho článku jsem zjistila, ze ziju s anhedonistou již přes 20let. Přesně, jak píšete mi ti na začátku vztahu imponovalo. Působil zrale - na všechno měl rozumnou odpověď, pilně pracoval, ve všem se “vyznal”. Už v tě době ale nerad cestoval, velmi ho to stresovalo. Také nechával všechna velká rozhodnutí jako je svatba, pořídit si děti, zařídit bydlení na mně. Přišlo mi to divné, ale já plna života a optimismu jsem to přehlížela a vlastně mi to i vyhovovalo, protože jsem si mohla věci zarizovat podle sebe víceméně. V reálu to většinou vypadalo a vypadá tak, ze já musím něco navrhnout třeba dovolenou a manžel to okomentuje slovy například to je moc drahé, nebezpečné, co tam budem dělat, nemůžu na dlouho z práce, děti musí chodit do školy atd. Dřív mi přišlo fajn, ze na tohle všechno mysli a rozvažuje, ale pak jsem pochopila, ze základní problem je, ze má obavy a nejraději by nikam nejel. Nakonec jsem ho ale přesvědčila, všechno vyridila a jelo se. Po 20 letech takového vztahu se cítím výsátá, unavená a nešťastná. Říká mi to i okolí a myslim, ze až děti dospějí, svého muže opustím, pokud se do té doby z toho nezbláznim. Zkoušeli jsme psychoterapeuta, ale manžel prohlásil, ze to stejne nemá cenu, ze je jasne, jak to skončí. Trochu “energie” do života mu dala jeho zarlivecka ataka, kvůli které ale nakonec musel užívat antidepresiva. Po nich byl aspoň takový, ze je mu všechno jedno a aspoň mne a děti neustále nekritizoval, nedával nám najevo, jaké jsme nuly a neměl ironické poznámky na všechno od politiky až po moji mámu. Život s anhedonistou není zábavný, postupně ve vás ubiji všechno dobré, vaši radost ze života. Pro nej život nemá smysl, řídí se pravidly a všechno mimo protokol ho stresuje. Je velmi kriticky k sobě i okolí, nerozhodný, nudný a nešťastný. Jak jsem si ale všimla po těch 20 letech on zůstává stále stejný a vlastně nemám pocit, ze by tím jaký je, trpěl, on si to neuvědomuje. Být nešťastný pro nej znamená, ze je to vlastně správně, takhle to přece v životě má být, nejsme tu proto, abychom se z života radovali.

+33
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Petr | 16. 6. 2019 | 16:43

Hezké povídáníčko, škatulkováníčko. Jen nedej Bože, aby to četl nějaký ten "anhedonista", protože by třeba mohl dojít k závěru, že je jen tupá zamračená věc bez duševní hloubky, od které by se měl každý rychle pakovat. Chytrokouči mistře autore, takovou bezohlednou aroganci, jako je ta Vaše, aby člověk pohledal.

-2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Všech 7 komentářů v diskuzi

Petr | 16. 6. 2019 | 16:43

Hezké povídáníčko, škatulkováníčko. Jen nedej Bože, aby to četl nějaký ten "anhedonista", protože by třeba mohl dojít k závěru, že je jen tupá zamračená věc bez duševní hloubky, od které by se měl každý rychle pakovat. Chytrokouči mistře autore, takovou bezohlednou aroganci, jako je ta Vaše, aby člověk pohledal.

-2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

B | 23. 6. 2019 | 22:37 | reakce na Petr - 16. 6. 2019 16:43

Po letech depresí trpím anhedonii, je to prý celkem normální stav pro člověka s depresemi, vznikne tím, že máme strach, abychom znovu neupadli do toho šíleného stavu, že radši začneme ignorovat veškeré emoce kolem sebe a ani si je nepřipouštíme. A tím právě dost travíme život i ostatním, ač nechtěně.

Článek me ale nijak neurazil. Proč?

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Lenu | 31. 5. 2019 | 13:23

Anhedonista ale obvykle (i podle mé zkušenosti) asi nemá náhled, není si vědom, že má problém, ne? Existuje tedy nějaká rada, jak žít s anhedonistou?

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

MaYa | 29. 5. 2019 | 08:11

já žiji s anhedonistou 44let....mušines na skle auta má větší váhu než nádherný výhled z okna..........

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Renata | 29. 5. 2019 | 06:15

Po přečtení Vašeho článku jsem zjistila, ze ziju s anhedonistou již přes 20let. Přesně, jak píšete mi ti na začátku vztahu imponovalo. Působil zrale - na všechno měl rozumnou odpověď, pilně pracoval, ve všem se “vyznal”. Už v tě době ale nerad cestoval, velmi ho to stresovalo. Také nechával všechna velká rozhodnutí jako je svatba, pořídit si děti, zařídit bydlení na mně. Přišlo mi to divné, ale já plna života a optimismu jsem to přehlížela a vlastně mi to i vyhovovalo, protože jsem si mohla věci zarizovat podle sebe víceméně. V reálu to většinou vypadalo a vypadá tak, ze já musím něco navrhnout třeba dovolenou a manžel to okomentuje slovy například to je moc drahé, nebezpečné, co tam budem dělat, nemůžu na dlouho z práce, děti musí chodit do školy atd. Dřív mi přišlo fajn, ze na tohle všechno mysli a rozvažuje, ale pak jsem pochopila, ze základní problem je, ze má obavy a nejraději by nikam nejel. Nakonec jsem ho ale přesvědčila, všechno vyridila a jelo se. Po 20 letech takového vztahu se cítím výsátá, unavená a nešťastná. Říká mi to i okolí a myslim, ze až děti dospějí, svého muže opustím, pokud se do té doby z toho nezbláznim. Zkoušeli jsme psychoterapeuta, ale manžel prohlásil, ze to stejne nemá cenu, ze je jasne, jak to skončí. Trochu “energie” do života mu dala jeho zarlivecka ataka, kvůli které ale nakonec musel užívat antidepresiva. Po nich byl aspoň takový, ze je mu všechno jedno a aspoň mne a děti neustále nekritizoval, nedával nám najevo, jaké jsme nuly a neměl ironické poznámky na všechno od politiky až po moji mámu. Život s anhedonistou není zábavný, postupně ve vás ubiji všechno dobré, vaši radost ze života. Pro nej život nemá smysl, řídí se pravidly a všechno mimo protokol ho stresuje. Je velmi kriticky k sobě i okolí, nerozhodný, nudný a nešťastný. Jak jsem si ale všimla po těch 20 letech on zůstává stále stejný a vlastně nemám pocit, ze by tím jaký je, trpěl, on si to neuvědomuje. Být nešťastný pro nej znamená, ze je to vlastně správně, takhle to přece v životě má být, nejsme tu proto, abychom se z života radovali.

+33
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr, 46 let, bojovník s vyhořelostí | 28. 5. 2019 | 21:03

Anhedonismus je na vzestupu, neboť spousta slastí se jeví jako moc banální a člověka nedůstojné záležitosti. Pro krátkou silnou radost často mnozí udělají sice všechno, ale ignorují katastrofické či minimálně společensky degradační důsledky svého způsobu uvažování. Anhedonismus je z celkovějšího pohledu zřejmě celospolečenský signál vystřízlivět z hovadin.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Anhedonista | 28. 5. 2019 | 14:06

Nelze nesouhlasit s uvedenou definici anhedonie jakozto poruchy, ale nesedl mi stereotyp neurotickeho "anhedonisty", ktereho v clanku budujete. Mam takovy pocit, jakobyste si snad prosel vztahem s takovym clovekem a potreboval to ze sebe dostat nejak ven.

S anhedonii se potykam uz vic jak deset let (dusledek me poruchy osobnosti) a osobne vas stereotyp vnimam jako toxicky pro verejne povedomi. O kom nam napisete priste, jaci vsichni jsou... gayove, policajti? Proc je OK generalizovat dusevne nemocne?

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit