Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Diskuze k článku:

Příběh mého břicha: Estetická operace jako cesta zpět ke svému tělu

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

VAV | 11. 3. 2021 10:58

Raději se předem omlouvám - tenhle příspěvek bude asi trochu drsnější, ale jako člověka, co se obecně dost zajímá a stravu a cvičení, mě tohle čtení úplně fyzicky bolí...

Tohle je velmi smutný příběh o tom, jak někdo chtěl něčeho dosáhnout s co nejmenším úsilím a nejpozději ihned.

Těhotenství trvá devět měsíců. Odečtěme první tři, kdy jsou změny na těle nepatrné a zbude nám půl roku. Při třech těhotenstvích to máme rok a půl. Rok a půl velmi intenzivních fyzických změn, kdy se vytahuje kůže na břiše, rozestupují se břišní svaly, ukládá se intenzivněji tuk. Dál kojení a v případě paní věk kolem čtyřicítky a bohužel i AD.

Ten přístup, co mě úplně třískl přes oči, tady dobře vystihuje tahle věta:
"Ani po pravidelné měsíční běhací rutině jsem nepřestala vypadat jako těhotná"

Jasně že nepřestala. Nelze za jeden měsíc chtít zpátky to, co se postupně "opotřebovávalo" několik let. I ty dva roky po třetím porodu jsou prostě pořád zatraceně brzy.
Krom toho je asi dobré si říct, že vypouklé břicho je způsobené diastázou, se kterou toho běh příliš nezmůže (resp. nejspíš ne sám o sobě).

Já rodila jen jednou. Několik let před třicítkou a diastázu jsem měla jenom nějaké dva-tři centimetry. První rok jsem cvičila jen velmi mírně, teprve jsem se obula do pořádného posilování s vynecháním přímých břišních svalů. Samozřejmě až po tom, co jsem strávila spoustu hodin u internetu zjišťováním, co a jak ne/cvičit. Víte za jak dlouho (po JEDNOM porodu a v režimu pravidelného cvičení) jsem si mohla s klidem říct, že teď už je to fakt dobrý?
Za tři roky.
A ano, teď tedy patřím k té jedné desetině žen, které jsou se svým tělem spokojené i po porodu.

Je tedy možnost běžet na operaci (o které si toho navíc ani moc nezjistím - u téhle části mi tedy taky trochu spadla brada), nechat si tělo bolestivě a invazivně "vylepšit".
Nebo se smířit s tím, jak vypadám, i když se mi to nelíbí (ač je jistě dobré to umět u věcí, které změnit nezle, pořád mi to připadá jako taková smutná možnost, protože mám pocit, že se to často aplikuje i u věcí, kde ta změna není nemožná).
A nebo prostě počítat s tím, že tělo potřebuje pravidelnou péči, vynaložení nějakého úsilí a hlavně trpělivost. Pak se ty výsledky dostaví. I když to bude třeba i v horizontu několika let.

+9
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Michal Macek | 12. 3. 2021 9:44

pani nepise, proc mela deprese...obecne radim, nezerte prasky, bezte radsi nekam ven..a vubec, nebudte takovy snowflakes jak ty mlady dneska…:)

-13
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Diskuze k článku:

Pinochet | 15. 3. 2021 17:54

Každou chvíli tu máte článek o tom, jak na sebe a svoje tělo má bejt ženská hrdá, i když má ke dvěma metrákům a dokázala by alfa samce Odobenus rosmarus porazit v souboji o partnerky a zároveň tu potom sázíte články, jak je skvělý se nechat na operačnim sále rozpitvat, protože se vám nelíbí váš vyžranej pupek. Se pak nedivte, že si z tý vaší bodypositivity akorát všichni dělaj prdel.

-1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana | 12. 3. 2021 11:51

Take mi uz bylo 40, take mam AD a take me trapilo velke bricho. Uz od nejakych 25 let. Leta jsem pravidelne cvicila, zdrave jedla, dokonce chodila na sportovni souteze - a stejne jsem pred 40kou skoncila s vypouklym brichem a 10 kg navic. Sla jsem na abdominoplastiku. Ano, bolelo to dlouho a hodne, ano, korzet byl neprijemny, ale to, jak jsem ted spokojena se svym telem je k nezaplaceni! Za 3 mesice bolesti mam na dlouha leta klid a konecne dobry pocit ze sve nyni soumerne postavy! Pro me to rozhodne stalo za to a udelala bych to znovu, kdyby to bylo treba. Jizvu uz skoro ani nevnimam, je nenapadna. Takze za me ano, cviceni a strava opravdu nezmuze vsechno.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Katka | 12. 3. 2021 11:41

Díky za upřímnost a za celý článek, přečetla jsem ho jedním dechem! Je v něm pro mě spousta věcí k zamyšlení, ještě jednou za sdílení Vaší zkušenosti.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

beta samec | 11. 3. 2021 18:08

Už se to tu říkalo, ale mě to vždycky stejně pobaví, jak se feministky mohutně holedbají, jak se už úplně vyrovnají mužům a pak tady v článcích řeší pocity a "moje tělo" :D

-9
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Mata Hari | 14. 3. 2021 21:27 | reakce na beta samec - 11. 3. 2021 18:08

A co vsichni ti panove v posilovnach? Ti svoje telo neresi?

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

beta samec | 16. 3. 2021 0:10 | reakce na Mata Hari - 14. 3. 2021 21:27

To jsou zrovna věci které chlapi nevypustí z úst ("moje tělo", "mimísek" a podobně) :-)

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

mata hari | 16. 3. 2021 16:54 | reakce na beta samec - 16. 3. 2021 0:10

Nechapu Vasi reakci. Ja konstatovala, ze spousta muzu sve telo resi, jen o tom nutne nemusi mluvit (i kdyz o tom samozřejmě mluvi). O "mimiskach" apod nepadlo ani slovo :D

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

VAV | 11. 3. 2021 10:58

Raději se předem omlouvám - tenhle příspěvek bude asi trochu drsnější, ale jako člověka, co se obecně dost zajímá a stravu a cvičení, mě tohle čtení úplně fyzicky bolí...

Tohle je velmi smutný příběh o tom, jak někdo chtěl něčeho dosáhnout s co nejmenším úsilím a nejpozději ihned.

Těhotenství trvá devět měsíců. Odečtěme první tři, kdy jsou změny na těle nepatrné a zbude nám půl roku. Při třech těhotenstvích to máme rok a půl. Rok a půl velmi intenzivních fyzických změn, kdy se vytahuje kůže na břiše, rozestupují se břišní svaly, ukládá se intenzivněji tuk. Dál kojení a v případě paní věk kolem čtyřicítky a bohužel i AD.

Ten přístup, co mě úplně třískl přes oči, tady dobře vystihuje tahle věta:
"Ani po pravidelné měsíční běhací rutině jsem nepřestala vypadat jako těhotná"

Jasně že nepřestala. Nelze za jeden měsíc chtít zpátky to, co se postupně "opotřebovávalo" několik let. I ty dva roky po třetím porodu jsou prostě pořád zatraceně brzy.
Krom toho je asi dobré si říct, že vypouklé břicho je způsobené diastázou, se kterou toho běh příliš nezmůže (resp. nejspíš ne sám o sobě).

Já rodila jen jednou. Několik let před třicítkou a diastázu jsem měla jenom nějaké dva-tři centimetry. První rok jsem cvičila jen velmi mírně, teprve jsem se obula do pořádného posilování s vynecháním přímých břišních svalů. Samozřejmě až po tom, co jsem strávila spoustu hodin u internetu zjišťováním, co a jak ne/cvičit. Víte za jak dlouho (po JEDNOM porodu a v režimu pravidelného cvičení) jsem si mohla s klidem říct, že teď už je to fakt dobrý?
Za tři roky.
A ano, teď tedy patřím k té jedné desetině žen, které jsou se svým tělem spokojené i po porodu.

Je tedy možnost běžet na operaci (o které si toho navíc ani moc nezjistím - u téhle části mi tedy taky trochu spadla brada), nechat si tělo bolestivě a invazivně "vylepšit".
Nebo se smířit s tím, jak vypadám, i když se mi to nelíbí (ač je jistě dobré to umět u věcí, které změnit nezle, pořád mi to připadá jako taková smutná možnost, protože mám pocit, že se to často aplikuje i u věcí, kde ta změna není nemožná).
A nebo prostě počítat s tím, že tělo potřebuje pravidelnou péči, vynaložení nějakého úsilí a hlavně trpělivost. Pak se ty výsledky dostaví. I když to bude třeba i v horizontu několika let.

+9
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ber | 13. 3. 2021 5:36 | reakce na VAV - 11. 3. 2021 10:58

Souhlasím. Já například po druhém porodu docházím na fyzioterapii a každý den cvičím na diastázu. Fyzioterapeut vždy zhodnotí, co mohu cvičit a co ještě ne. Diastázu jsem měla opravdu rozsáhlou, stačil kousek a byla by to kýla jak vyšitá. Cvičení je běh na dlouhou trať, ale výsledky jsou dobré. Přistup paní z článku a řešení tohoto problému asi vypovídají o jejím psychickém stavu. Každý jsme jiný, ale tady mi to zavání ztrátou úcty k sobě samotné přiživované od dětství matkou. Neochota starat se o sebe dlouhodobě. Paní se zkrátka nemá ráda.

-2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Zuzana | 11. 3. 2021 16:32 | reakce na VAV - 11. 3. 2021 10:58

Dovolím si nesouhlasit, myslím, že klíčová věc v tomto případě je věk a metabolismus - autorka je čtyřicátnice a navíc píše, že antidepresiva zhoršují proces odbourávání tuků. Naprosto chápu její frustraci a jsem ráda, že to takto výstižně popsala. Nejvíce mě zaujala ta část, kde popisuje, že si toho raději ani moc nezjišťovala, snad právě proto, že se styděla. To je myslím ten hlavní problém u spousty z nás, nejsme spokojené a jediným řešením (kromě rezignace) je dřít a když to nepomůže, tak dřít víc. Jestli někdo zvolí jiné řešení, není se přece zač stydět. Má právo přece se svým tělem nakládat zcela svobodně.

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

VAV | 11. 3. 2021 18:04 | reakce na Zuzana - 11. 3. 2021 16:32

Rozhodně souhlasím s poslední větou, vůbec jsem svým komentářem nechtěla říct, že plastika by bylo něco, zač se má člověk stydět. Jen je to prostě invazivní řešení, které může i leccos pokazit. A taky bych ráda upřesnila, že nikomu neradím dřít přes míru, pokud ( zatím) nemá výsledky. To, co funguje je přiměřená a hlavně pravidelná práce. Jinými slovy trpělivost s vlastním tělem. A ano, čtyřicátnice s AD rozhodně bude té trpělivosti potřebovat více, ale jsem opravdu pevně přesvědčená, že kdyby to nevzdala tak brzy, tak by k těm výsledkům nakonec došla taky. A možná ještě dojde, jestli jsem dobře pochopila poslední odstavec, tak se paní nejspíš vrací kruhem zase na začátek k tomu cvičení, což je super :-)

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Macek | 12. 3. 2021 9:44 | reakce na VAV - 11. 3. 2021 18:04

pani nepise, proc mela deprese...obecne radim, nezerte prasky, bezte radsi nekam ven..a vubec, nebudte takovy snowflakes jak ty mlady dneska…:)

-13
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu