Parťáci pro život v dobrém i zlém. Příběh manželů, kteří si navzájem kryjí záda

Manželé Kubicovi společně zvládli zrekonstruovat dům, vybudovat zahradu, překonat Milošovo vážné zranění a jsou si oporou i při zvládání každodenních zádrhelů, které rodinný život přináší. Nejde přitom o lásku na první pohled jako z románu. Spolužáci ze severomoravského gymnázia spolu začali chodit až poté, co Miloš Pavlínu přesvědčil, že je pro ni ten pravý.

„Líbilo se mi, že byla usměvavá, rozhodná a dovedla si se vším poradit,“ vzpomíná Miloš. „Krásně se smála a měla nádherné copánky. Měla podobné vlasy jako dneska,“ vybavuje si. Jenomže Pavlínu zpočátku introvertní Miloš příliš neuchvátil. Jak sama říká, líbili se jí spíš ti výrazní kluci s kytarou: „Byla jsem taková divočejší, spontánnější, měla jsem velký okruh zájmů. To samé jsem si představovala i u partnera.“

„Hodně mi pomohlo, když obvodní lékařka řekla Pavlínce, ať se nebojíme, že si mozek časem zvykne, a to prostorové vidění se zlepší. Zpočátku jsem naléval čaj do hrnku na hranu, takže polovina šla do hrnku, polovina šla ven,“ říká dnes Miloš se smíchem. I to se časem zlepšilo a Miloš může bezpečně řídit a věnovat se všemu, co má rád. Právě i díky podpoře Pavlíny, která mu v některých situacích doslova kryje záda.

„Naučila jsem se chránit manželovi jeho levou stranu. Vím, že se v mnohých situacích mohu o manžela opřít. Ale když jdeme třeba nakupovat, tak ho jistím z té strany, na kterou nevidí. Intuitivně hlídám jeho pohyby,“ popisuje Pavlína. „Ale nejsme úzkostliví, nejsme pořád ve střehu. Obdivuju, jak se s tím vším vyrovnal,“ říká s úlevou.

Vztah jako zahrada

Jejich recept na šťastný vztah má tři základní body – neprosazovat za každou cenu svůj názor, zachovat si humor a pořád společně něco budovat. Budování provází jejich vztah už od svatby. Rekonstruovali společně dům po Milošových rodičích a vybudovali zahradu, na které zejména Pavlína neustále vymýšlí nové a nové projekty.

„Když jsem se jako holka přivdala k Milošovi do rodinného domu, neměla jsem takový intenzivní vztah k zahradě jako dneska,“ vzpomíná Pavlína. „Měla jsem jiné zájmy. To si sedlo, až když jsme měli děti. Začala jsem to úplně jinak vnímat a začali jsme ten domov a zahradu kolem sebe tvořit.“ A dodnes nepřestali. Péče o stromy v sadě a o květiny v zahradě, krásně odrážejí povahu jejich vztahu – ani zahradu, ani svoje partnerství nenechávají ležet ladem.

„Když se něco buduje, tak to děláme spolu. Pavlínka vymyslí, že by se jí někde líbil takový a takový záhon, já to zrealizuju a Pavlínka ho pak osadí,“ popisuje Miloš, který v Ostravě vystudoval metalurgii na přání rodičů, ale vždycky ho to víc táhlo k přírodě. „My hrozně rádi budujeme. Tvoříme. Sepětí se zemí a práce s hlínou člověka vyrovnává a zklidňuje,“ uvědomuje si Pavlína a raduje se, že vztah k „hlíně“ mají i rodiny jejich dvou synů.

I při společném budování je jejich humor všudypřítomný. „Pavlínka něco vymyslí, já to technicky vyřeším a Pavlínka mi řekne: ‚Miloši, ty jsi měl ale dobrý nápad.‘ A začneme se tomu smát,“ popisuje Miloš. „Není to humor za každou cenu, není to tak, že bychom se řehtali od rána do večera,“ ujišťuje Pavlína. „Máme rádi lehký sarkasmus. Nejsme vážní, i když i ty vážné situace k životu patří,“ říká. „Máme ten dar, že se na věci dokážeme dívat z té dobré stránky. Když je zamračeno, už vidím že bude zase sluníčko,“ vysvětluje.

A pokud jde o to neprosazovat svůj názor za každou cenu, i to je něco, co se Kubicovým hodí při realizaci zahradních projektů, ale i při každodenním provozu. Hodně pomáhá, že oba sdílí své celoživotní zájmy, pro oba bylo důležité rodinné zázemí a oba si užívají prarodičovskou roli. Když mají odpovědět na otázku, co by na tom druhém změnili, kdyby mohli, Pavlína musí chvíli přemýšlet, ale Miloš hned ví: „Prozradím, že Pavlínka je trochu… no ne vyloženě ujetá, ale ráda pere. Takže já si vytáhnu utěrku nebo tričko, otočím se a už se to točí v pračce. Pavlínka proběhne byt, posbírá prádlo a už se točí,“ směje se Miloš a jeho žena se smíchem přikyvuje. „Za tu dobu si na to člověk zvykne, bereme to jako koření vztahu,“ dodává Miloš, aby bylo jasné, že nejde o nic vážného.

Parťáci ve shodě

Pavlínu po dlouhém přemýšlení napadne, že by její muž mohl někdy mírnit svoje prudké reakce. „Ale už se to lepší,“ doplní ji Miloš. „Když nechtěně rozbiju hrnek, tak se tomu zasmějeme, už nepadají ostrá slova,“ ujišťuje. Ani v tomhle případě nejde o žádný zásadní charakterový nedostatek. „Ono to všechno patří k té osobnosti. Není to nic důležitého, co by nějak moc vadilo,“ potvrzuje Pavlína.

V těch zásadních věcech se totiž tenhle pár shoduje: „Naučili jsme se spolu ten život řešit a poznali jsme, že je fajn mít vedle sebe parťáka,“ říká Pavlína. „U nás je to tak, že když jeden nemá náladu, druhý ho z toho vytáhne. ‚Tak pojď, to dáme‘. Nakonec jsme vždycky všechno ustáli. A zase nás to posílilo,“ uvědomuje si Pavlína a Miloš souhlasně přikyvuje. Ještě v jedné věci u nich panuje shoda – že je ještě potřeba postavit k domu zimní zahradu. A není pochyb o tom, že ji vybudují – společně, v souladu a s humorem. A pak určitě vymyslí zase něco dalšího.

Článek vznikl ve spolupráci s naším partnerem – společností Zalando.