Svoboda je skvělá věc, ale bez bydlení se žije zle. Studující dnes v ulicích ukážou svůj názor na problémy Česka
Pro dnešní středoškoláky je 17. listopad 1989 asi podobně vzdálený, jako byl pro jejich rodiče, kteří Sametovou revoluci prožili v dětství, rok 1968. Je to prostě připomínka událostí, které se odehrály dávno před jejich narozením. Oslavy Mezinárodního dne studentstva a boje za demokracii nemusí být ale nutně pouze nostalgickým ohlížením za minulostí. Studující čtvrtého ročníku pedagogického lycea VOŠ, SOŠP a Gymnázia Praha 6 chtějí ukázat, že tento den symbolizuje pozitivní změny v minulosti a zároveň je příležitostí vyjádřit se k současnému společenskému dění, a to třeba i kriticky. Proto spolu s ostatními studenty a studentkami vyrazí 17. listopadu do ulic.
Nepůjdou ale s transparenty nebo pokládat svíčky na Národní. Vezmou na sebe masky lišek a velkou laternu připomínající hořící popelnici, aby poukázali na složitou situaci dnešních mladých lidí na trhu s bydlením. A škola je v tom podporuje. Přípravy na průvod Sametové posvícení, kterého je studentská skupina z Evropské” součástí, se odehrávají přímo během vyučování a škola se do akce letos zapojuje už potřetí. Poprvé to studentky ale organizují zcela samy, bez pomoci vyučujících.
Chystáte se do letošních oslav 17. listopadu zapojit s výtvarným objektem a v maskách. Proč jste se rozhodli oslavit státní svátek právě takto?
Michaela Mikovcová (MM): Vnímám to tak, že jde o den, který symbolizuje pozitivní změny v minulosti. Je to den revoluce a studentstva, takže pro nás je to také den, kdy můžeme vyjádřit své myšlenky a postoje. A ten satirický způsob nám dává možnost upoutat na sebe pozornost a vzbudit u lidí zájem. Chtějí pak pochopit, o co se jedná, co ten náš výjev znázorňuje, takže si spíš přečtou náš pamflet, ve kterém celý svůj záměr a stanovisko vysvětlujeme, než kdybychom jim jen dávali do rukou nějaké letáčky a nebyl k tomu celý ten výtvarný a zvukový doprovod.
U příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studentstva nabízíme všem studentům slevu na předplatné Heroine.cz. Pošlete nám na e-mail [email protected] důkaz o tom, že studujete a získáte měsíční předplatné webu 67 korun místo 129.
Anna Synáčová (AS): Mně se líbí, že jsme studenti a studentky a ten den je dnem studentstva. Jsme vděčni za svobodu, ale zároveň chceme poukázat i na problémy, které tu jsou. Chceme ukázat, že mladí lidé se zajímají o budoucnost a o to, jak se v naší zemi žije.
Říkáte, že chcete poukázat na společenské problémy. Jaká témata vás zajímají?
MM: Hodně jsme zvažovali téma sexuálních útoků a směšných trestů, které u nás za ně násilníci dostávají. Chtěli jsme je porovnat s výškou trestů za užívání lehkých drog, jako je například marihuana, které jsou naopak poměrně vysoké. Zdá se nám to velmi nespravedlivé. Zpracovat takové téma satiricky by ale bylo hodně složité. Obávali jsme se toho, že se ocitneme na hraně. Neradi bychom vypadali, že chceme propagovat užívání lehkých drog, což by se také mohlo stát.
AS: Stejně tak jsme ještě zvažovali téma menstruačních potřeb, jejich ceny a dostupnosti ve školách. Přemýšleli jsme, jak to ztvárnit, ale moc jsme se na tom neshodli. Přemýšleli jsme i nad hrozbou AI a závislostí na sociálních sítích, to se nám tam opakovaně objevuje každý rok, ale nikdy nevíme přesně, jak to uchopit, abychom dobře popsali jeden konkrétní problém, protože to je velmi komplexní téma.
Nakonec jste tedy zvolili téma nedostupnosti bydlení…
MM: Ano, zapojujeme se s tématem nedostupné bydlení, což je téma, které jsme si společně odhlasovali. Je to hlavně proto, že se nás bezprostředně týká. Jsme mladí lidé, kteří teď budou vycházet ze střední školy, budeme třeba chtít jít na vysokou školu do jiných měst a najít bydlení nebude úplně lehké. Ani bydlení na koleji není zrovna levné, bydlet někde samostatně, to je pro nás úplně nedostupné. Chceme na tuto situaci upozornit.
Hana Lisá (HL): Napadlo nás, že bychom mohli představovat makléře, kteří nabízejí bydlení. Vtip by byl v tom, že bychom nabízeli směšná, špatná místa k bydlení za neskutečné částky, třeba bydlení na lavičce nebo pod mostem. Makléři budou vystupovat v maskách lišek, což symbolizuje podlost a mazanost. Jako hlavní laternu, ústřední objekt, který poneseme a kolem kterého se výjev točí, bychom měli hořící popelnici jako symbol bezdomovectví a špatné dostupnosti bydlení.
Kromě výběru tématu jste se letos chopily i celé organizace. Jak to ve škole probíhá?
MM: Velkou většinu věcí zařizujeme samy, ale máme od školy schválený rozpočet na inovativní vzdělávání. S podáním žádosti na příspěvek nám pomáhala paní profesorka na psychologii, která u nás tuto akci zaváděla. Teď je pořád garantkou, ale vedeme si to celé sami.
Přípravy probíhají formou workshopů v čase výuky, vždy máme vyhrazený den nebo polovinu dne, kdy máme výtvarný workshop. Domluvíme se s vedením školy, kdy to bude probíhat a studenti, kteří se přihlásí, se můžou uvolnit z vyučovacích hodin a mají to jako nezapočtenou absenci. Učitelé o tom vědí, máme tu i další aktivity, kterých studenti účastní, třeba přípravu na Rybovu mši vánoční.
Vedle výtvarné složky by to mělo mít i nějakou složku zvukovou, hudební?
AS: S Míšou jsme byly letos na basilejském karnevalu Fasnacht, který je inspirací Sametového posvícení, a tam jsme získaly hodně nápadů, co se týče hudby. Vzhledem k tomu, že budeme mít tu hořící popelnici, bylo by fajn mít kyblíky a vařečky, což by byl takový odkaz k domovu, do kterých budeme mlátit a dělat rámus, abychom na sebe upozornili. Vymyslíme nějaký rytmus, aby to bylo zajímavé.
MM: A v ruce bychom také chtěli mít klíče, kterými bychom cinkali, což by byla hezká paralela se 17. listopadem a Sametovou revolucí, a zároveň by to symbolizovalo klíče k těm nemovitostem, na které nedosáhneme.
Jak vlastně probíhá u vás ve škole výuka o 17. listopadu?
MM: No, zcela upřímně, asi jsme se zmínili o tom, že se blíží tento svátek, ale moc se tomu ve škole nevěnujeme. Při dějepise jsme se seznámili s tím, co se tento den stalo v minulosti, ale jaký to má vztah k současnosti, o tom jsme se moc nebavili. Nejvíc znalostí mám asi ze základní školy nebo z domova.
Jaké to je procházet 17. listopadu městem v maskách? Jdete do veřejného prostoru s nějakým apelem a zároveň se skrýváte za maskami…
MM: Já to mám moc ráda, je tam skvělá atmosféra, hraje hudba, my jsme trochu skrytí za maskami, ale jsme součástí davu a neseme své téma a myšlenku. Maska reprezentuje můj názor, můj obličej u toho nemusí být vidět, jsem součástí celé kliky, která prostřednictvím toho výjevu předává myšlenku ostatním lidem, co jsou okolo. Nejsme tam sami za sebe, ale za tu myšlenku.
AS: Je možné, že by se jinak někteří lidé i styděli, takhle jsou zakrytí a můžou performovat. Vidí vás během toho dne opravdu hodně lidí, je z toho často hodně fotek, a ne všichni potom chtějí kolovat na sociálních sítích, umožňuje nám to zachovat si anonymitu.
HL: Po akci si pak vždycky sedneme v Kampusu Hybernská, kde je zakončení, a probíráme, jak se nám to povedlo. Pro mě je to vždycky krásný zážitek.
Jak jste se vůbec k Sametovému posvícení dostaly?
Hana Lisá (HL): Ve druháku jsem si vybrala výtvarnou specializaci, a tak jsem se k tomu nachomýtla. Naše paní profesorka na psychologii tenkrát přišla za naší třídou, jestli bychom se této akce chtěli účastnit. Ve výtvarné specializaci jsme namíchaní s paralelkou, tam to všechno vzniklo a začali jsme na tom pracovat.
MM: Holky z naší třídy z výtvarky do toho už byly zapojené a já jsem se k tomu dostala tak, že potřebovaly nahrát znělku a někoho, kdo by to celé domluvil. Byla jsem v dramatické specializaci, přišlo mi to zajímavé, tak jsem se připojila, i když to tenkrát bylo už na poslední chvíli.
AS: Já jsem se k tomu dostala přes hudební specializaci, vymýšleli jsme hudbu do podkresu a myslím, že se nám to i docela povedlo.
Čím vás paní profesorka nalákala?
HL: Řekla nám, že je to možnost, jak vyjádřit náš názor na společenské problémy a upozornit na naše problémy. Je to dobrá zkušenost. Můžeme se aktivně zapojit do veřejného dění a stmelit se se spolužáky ze školy.
Ve škole máte podporu pro tvorbu, zapojila se i část dalších spolužáků. A co ti ostatní? Seznámíte je s tím, co chystáte?
AS: Máme k dispozici školní instagram a instagram Sametového posvícení, chceme po škole rozvěsit plakáty s QR kódy, kde budou informace, a Míša každý rok mluví do školního rozhlasu. Informuje studentstvo, kdy a kde budeme, a zve je, aby se přišli podívat. A musím říct, že i docela chodí, z toho máme radost. I pan ředitel se byl jednou podívat.
HL: V minulých letech byla ve škole v mezipatře taková menší výstava, kde byly obrázky z procesu tvorby a z průvodu a byl tam vyvěšený i pamflet, takže si to všichni spolužáci mohli prohlédnout.
MM: A nakonec tam pak byla vystavená i samotná laterna s maskami.
Text vyšel s podporou Nadace České spořitelny.
