Vztahy mezi vyučujícími a studujícími zakázat nemůžeme. Představují ale značný problém, říká ombudsmanka Univerzity Karlovy

Jak časté jsou v rámci Karlovy univerzity blízké vztahy mezi učiteli a studenty?

Nejsme úplně schopni výskyt genderově podmíněného obtěžování nebo blízkých vztahů, kdy je následně jedna ze stran dotčena, kvantifikovat. Přestože, jak jsem řekla, nejsme schopni říct, kolika lidí se to týká, považujeme daný fenomén za značný problém.

Z jakého důvodu?

Případy, které se k nám dostávají, jsou velmi závažné. Ty osoby bývají traumatizovany, ukončují studium, často pak mají komplikovanou cestu oborem. Přitom se nezřídka jedná o poměrně málo frekventované obory, vyučující v nich samozřejmě dál působí, a traumatizované osoby se pak cítí nuceny změnit své kariérní dráhy. Poznamenává je to i dále v životě ve vztahu k budoucím partnerům a partnerkám, k autoritám, k dalším učitelům nebo budoucím nadřízeným. Skrz jednotlivé příběhy se dozvídáme, že jde o záležitost hluboce zakořeněnou v naší vztahové kultuře. Vnímáme ji jako něco běžného, nezávadného, což podporuje naše přesvědčení o rizikovosti blízkých vztahů. Akademici na straně vyučujících i studenti a studentky se stále domnívají, že jde o jejich svobodnou volbu. Že je pouze na nich, jak si s tím společně poradí.

A není?

My se snažíme k tématu přistupovat trochu jinak. Nechceme zbytečně alarmovat před riziky osobních vztahů, ale musíme si současně uvědomit, že nepracujeme v prostoru soukromoprávním. Jak vyučující, tak studující přišli na univerzitu v určité roli – vyučující přišel učit a bádat, student nebo studentka získat vysokoškolské vzdělání. Všechny vlivy mařící naplňování těchto cílů jsou problém. Razíme současně ten přístup, že samozřejmě o záležitost svobodného uvážení jde. Avšak ten, kdo by měl z těch dvou stran disponovat větší odpovědností za rizika potenciálních střetů zájmů a nerovného zacházení, má být vyučující. Studující je sice dospělá osoba, ale není v profesionální roli, což znamená, že jeho nebo její odpovědnost je kvalitativně odlišná.

Existují směrnice, které blízké vztahy mezi učiteli a studenty ošetřují? Je pedagog za takový vztah penalizován?

Je a není. Máme samozřejmě etický kodex univerzity, pak je na uvážení jednotlivých fakult, zda budou mít také vlastní kodexy. Například Matematicko-fyzikální fakulta má možná jeden z nejpropracovanějších, kde již pojmenovává rizikovost blízkých vztahů. Žádný z takových kodexů je však přímo nezakazuje. My pracujeme až s tím, když je identifikován střet zájmů. Případně když nám přijdou studující vypovědět svůj příběh, ve kterém se kvůli blízkému vztahu s vyučujícím stali terčem nevhodného chování. Až pak se s tím nějak zachází. To je podle mě ale pozdě. Osvěta, že jsou blízké vztahy rizikové, je stále dost malá. Proto jsme před více než rokem spojily síly s ochránkyní práv Masarykovy univerzity Evou Janovičovou a připravily společné stanovisko.