Osm let ve škole doma: co mě naučilo domácí vzdělávání

5 207 | Mordechai Levy-Eichel | 19. 5. 2020 | 7 komentářů | Domácí vzdělávání

Doma mě vzdělávali osm let. Od jedenácti až po vysokou, ještě před tím, než si tenhle způsob výchovy vzali za svůj nároční rodiče, aby se mohli chlubit svým dynamickým přístupem ke vzdělávání dětí. Teď, když mají miliony rodičů najednou vyučovat děti doma, stojí za to se zamyslet nad co nejlepším způsobem, jak domácímu vzdělávání zajistit co nejzdravější a nejhladší průběh.

Shutterstock

Učit se doma je dost jiné než učit se ve škole. Rodičům nezbývá než se přeorientovat na jiný přístup k učení obecně a také se zamyslet, jak k tomu všemu přistoupit se svými dětmi – a občas i jak se s tím vypořádat sami. Výuka byla odjakživa doménou rodičů. Raději než nechávat otázku, jak děti tráví čas, jak se učí a jak rostou, na vzdělávacích odbornících věčně diskutujících o soukromých školách, odborech nebo uniformách, měla by se jí mnohem konkrétněji věnovat společnost jako celek.  

Domácí vzdělávání je zároveň tradiční, radikální, posilující, frustrující a odhalující – nejdůležitější ale je, že nic z toho není tak úplně. Důvodem je to, že je ze své podstaty silně závislé na těch, kteří se ho účastní. To, že jsem musel v kuse trávit dlouhé hodiny se svými rodiči (jsem jedináček), pro mě byla ta nejnáročnější a zároveň nejvíc pozitivně formující část domácí výuky.

Přijít totiž na to, co funguje, velmi často znamená nejdříve přijít na to, co nefunguje, a přizpůsobit se.

Nejtěžší bylo najít vlastní motivaci k překonávání nezdarů. Dozvídat se o předmětech a tématech, které mě zaujaly, ať už šlo o cokoliv, bylo zase to, co mě nejvíc naplňovalo. To je jen jeden z důvodů, proč není ideální soupeřit s online i offline přáteli o to, čí ratolest se toho takzvaně „víc naučí“. Nejen, že to má negativní dopad na morálku a intelekt dětí – tvoří se tak nesprávná představa o tom, co je důležité – ale především je škola doma jednou z nejlepších příležitostí, jak se vůbec dostat k mnohem zásadnějším a důležitějším srovnáním. Zkuste této příležitosti využít k nějaké skutečné alternativě.

Zjistěte, co nefunguje

Existují čtyři zásadní pravidla, na které by rodiče, kteří aktuálně experimentují s rolí učitelů, neměli zapomínat. Za prvé – nějakou dobu potrvá, než se do toho dostanete. Možná to zní jako samozřejmost, ale skutečně ani váš první (přehnaně ambiciózní) plán, ani ten druhý (už zredukovaný), a dokonce ani ten znovu poupravený třetí pravděpodobně nebude naprosto ideální. A vy si s dětmi musíte prožít tuto kombinaci omylů, naštvání a frustrace, abyste si to uvědomili.

Přijít totiž na to, co funguje, velmi často znamená nejdříve přijít na to, co nefunguje, a přizpůsobit se. Protože jsme všichni jen lidé, změna je téměř vždycky těžká. Nemůžete svým dětem jednoduše vnutit svůj ideální plán a pak být otrávení, když se ho nedokáží držet ony ani vy. Mně přišla těžká matematika, tak jsem se jí dlouho vyhýbal. Abych se ji potom naučil, začínal jsem s ní každé ráno – a můj strach se s rostoucím porozuměním postupně zmenšoval. I tak jsem ale strávil nad goniometrickými funkcemi mládí. Přijít na systém, který vám vyhovuje, nevyžaduje jenom čas, ale je potřeba také několik nezdarů a kiksů. Připravte se na to, že budete muset experimentovat, budete dělat chyby a upravovat svoje priority – a to několikrát.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Za druhé – ptejte se svých dětí, co chtějí a co jim vyhovuje (Ano, chtějí se víc koukat na televizi, a ne, to není to, co myslím). Mnohé vzdělávací systémy selhávají kvůli tomu, jak špatná je jejich komunikace se studenty, které poté nedokáží ničím zaujmout a motivovat. Studenti jsou často odrazováni od osobní účasti na svém vlastním vzdělávání. Kolik z nich si koneckonců může vybrat, jaké knihy bude číst nebo jaké látce se bude věnovat? Zeptejte se svých dětí, co je baví, a ptejte se často, protože s dalším učením se jejich odpovědi změní. Možná prostě pouze chtějí vstávat později (což na základě výzkumů celkově prospívá jejich fyzickému, emočnímu a intelektuálnímu zdraví). Nebo je akorát nudí geometrie a goniometrie, jejichž výuka ve školách, ruku na srdce, často připomíná spíše umrtvující injekci. (Algebra bývá obvykle o něco zajímavější, než také zcela podlehne mechanickému opakování na střední škole.)

S učením vzorečků si nedělejte přílišné starosti; snažte se raději děti naučit chápat koncepty a principy, na nichž je moderní matematika doopravdy postavená (a které dokáže pochopit každý). V tom vám může pomoci mnoho současných, snadno dostupných knih, jako například Láska a Matematika (2013) od Edwarda Frenkela nebo The Mathematics Lover’s Companion (2017) (Společník milovníka matematiky) Edwarda Scheinermana. Můžete s dětmi také přečíst několik klasických povídek a ukázat jim, jak vás samotné ovlivnila literatura, kterou chcete, aby se učily. Pokud zjistíte, že vlastně sami nemáte zvolenou literaturu rádi, zkuste jim vysvětlit proč. Tím je naučíte mnohem víc než kdejaký předvídatelný, moralistický a, na rovinu, nudný a nerealistický román pro dospívající. Já doporučuji povídky Isaaca Bashevise Singera – jsou jasné, srozumitelné a rezonují; a jsou zvláštním způsobem vhodné i nevhodné pro celou rodinu.

Děti se učí napodobováním

Třetím, a nejspíš nejsložitějším aspektem domácí výuky je vztah rodiče a studenta, a nesčetné potíže s ním spojené.  Samozřejmě, že vám škola doma přijde náročná, vždyť do toho ještě musíte dělat svoji stabilní práci! Za to asi můžeme poděkovat západní workoholické kultuře, která od sebe z velké části odděluje role rodiče a učitele. Vzdělání ve školách je v současnosti primárně pojímáno jako získávání faktů a metod. To je nakonec to, co školy testují. Holá fakta a postupy ale nejsou to, co hluboce formuje většinu z nás ve studentském věku, ani později v průběhu kariéry. Až na základní gramotnost a znalost počtů nás nejvíc naučí to, co vidíme každý den kolem sebe, co dělají naši rodiče, prarodiče a kamarádi.

Naše současná společnost mimořádně selhává v podněcování nezávislosti a svéráznosti.

Jaké knihy a časopisy leží u vás doma? Jaká témata a jaké nápady probíráte se svými přáteli, když se vidíte? Jak se chováte k ostatním lidem, které potkáváte, a jaká komunikace mezi vámi probíhá? Děti se nejvíce učí napodobováním, a to, jaké příklady jim každý den v malé míře ukazujete, jaké knihy máte na konferenčním stolku, jaké webové stránky navštěvujete a jakou práci si nosíte domů a bavíte se o ní – ať už jste právník, zubař, zdravotní sestra nebo řidička autobusu – je pro ně významnější učení než většina předmětů ve škole. Vzdělání vašich dětí závisí více na tom, o čem mluvíte u večeře, než na tom, jaký pracovní sešit pro ně vyberete. U nás doma bylo například pořád zapnuté rádio, všechno od levicové Amy Goodmanové po pravicového Rushe Limbaugha, a spousta stanic balancujících tyto dva politické protipóly mezi tím. Naučil jsem se tak o politice víc, než by mě naučili na průměrné střední škole.

Čtvrtý a poslední bod je vlastně odpovědí na opakující se otázku, jakou učebnici nebo knihu si tedy pořídit. Můžu vás ujistit, že neexistuje jediná učebnice na libovolné téma, ve které najdete vše, co potřebujete. První historický přehled, který mi můj táta, nyní starý nový levičák, koupil, byly ikonoklastické Dějiny lidu Spojených států amerických (1980) Howarda Zinna. Byl to krutě poučný příběh o americkém drancování a já ho nemohl vystát. Nevadil mi ani tak politický aspekt této knihy, ale spíše její monotónní tón. Můj táta mě i přes své politické názory přesvědčoval, že mám na toto téma číst dál. Pointou je, že Zinnovy fanatické Dějiny byly zajímavé právě proto, že byly součástí otevřeného vzdělávání. Někdy je totiž docela zdravá i trocha zaujatosti a zápalu.

Podobně jako naše země, je i naše vzdělání ve své podstatě probíhající experiment. Hlavní rabín Jonathan Sacks v úvodu své knihy Koren Siddur (2009) uvádí, že „modlitba není o tom, abychom získali, co chceme, ale abychom to zjistili.“ Pro ty z nás, kteří obyčejně svěřují vzdělávání svých dětí do rukou jiných, může být těchto pár týdnů nebo měsíců domácí výuky příležitostí pobídnout své studenty, aby zkusili něco nového, jiného a nečekaného, a zjistit, co můžeme a co bychom měli chtít – pro ně, ale i pro sebe. Naše současná společnost mimořádně selhává v podněcování nezávislosti a svéráznosti. Tyto vlastnosti nelze měřit pomocí standardizovaných testů, ale jsou pro společnost úplně stejně důležité, jako vakcína na COVID-19. Sedět několik měsíců doma v roli učitele sice může po právu vzbuzovat obavy, ale je to i obrovská příležitost, jak své děti naučit přemýšlet nezávisle a originálně.

Článek byl publikován na webu AEON pod licencí Creative Commons. Z angličtiny přeložil Michal Zlatkovský.

Aeon counter – do not remove

Vychází nová Heroine!

Heroine

V květnovém čísle Heroine najdete:

  • Rozhovor s Marií Šabackou. Polární ekoložka se specializuje na mikrobiologii ledovců a část roku tráví na odlehlých arktických stanicích. Jak se žije v izolaci a nehostinném prostředí?
  • O manželství. Ve dvou komplementárních pohledech se nad institucí manželství zamýšlí koučka Iveta Clarke a párový terapeut Petr Kačena. Obecná prohlášení o tom, že na vztahu je třeba pracovat, nefungují. Jak konkrétně manželství posilovat, aby přežilo?

  • Až na krev. Velký menstruační manuál Jany Patočkové přehledně popisuje všechny alternativní přístupy k procesu, kterým prochází polovina celé populace, ale který se stále zdá jako cosi, o čem je třeba mluvit šeptem.

  • Výchova od "ego" k "eko". Psycholožka Zuzana Krásová se zamýšlí nad tím, jak děti učíme lásce a péči o přírodu.

  • Šatník na míru neboli capsule wardrobe. Je možné dopracovat se k šatníku, který funguje? K takovému, aby padnul na míru právě vám, nenudil vás, a přitom aby vaše skříň nebyla plná oblečení, které nenosíte?

  • Kosmetika s čistým svědomím. Udržitelnost už není luxus, ale kritérium výběru. Abychom věděli, co kupujeme, naučme se nejdřív rozumět slovníku obklopujícímu ekologickou a etickou krásu.

...a mnohem víc. Předplaťte si Heroine ještě dnes!

Mordechai Levy-Eichel

Mordechai Levy-Eichel je přednášející politologie na Yaleově univerzitě. Je spoluautorem nového podcastu AntiEducation (AntiVzdělání) a žije v Connecticutu ve městě... Další články.

Celkem 7 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Lucie | 19. 5. 2020 | 14:39

Ach jo, nemohli byste ty preklady prohnat poradnou redakci? Prekladatelstina ve skoro kazdy vete, to boli.

+1
Reagovat

Naše další projekty

Peníze

Dacia Duster na LPG: Trefa pro spořivého Čecha

Terénní Dacia je oblíbencem českých motoristů už po celou dekádu. Když jsme nedávno otestovali její vrcholnou verzi, zjistili jsme, že je...

Peníze

Změny v daňovém přiznání. Co všechno je letos jinak

V polovině letních prázdnin je to pro řadu lidí už dávno vyřízená věc. Díky dvěma mimořádným odkladům se ale termín pro podání přiznání...

Finmag

Korona prohloubí zombifikaci americké ekonomiky. Po ní by ale měla přijít očista

Spojenými státy se potácejí zombie a s globální pandemií to souvisí jen částečně.

Finmag

Pionýr kulturních válek Allan Bloom a uzavírání americké mysli

Allan Bloom je jedním z otců kritiky politické korektnosti na amerických univerzitách – byť jeho dnes proslulá kniha o úpadku vysokoškolského...