Není to tak, že muži nenávidí ženy. Pouze mají strach z toho, co všechno mohou dokázat, tvrdí psychiatr Marneros
Psychiatr Andreas Marneros si při své poslední konferenci před odchodem do důchodu všiml jedné věci. Zatímco během dopoledního programu vystoupila řada žen, večer už na setkání ředitelů jednotlivých oddělení ženy chyběly. Převážnou většinu ředitelů tvořili muži. Marneros se proto začal ptát: když dvě třetiny mediků a mediček jsou ženy a více než dvě třetiny aprobovaných lékařů jsou lékařky, proč potom více než 80 procent ředitelů nemocnic jsou muži? Kam se vytratily ženy? Proč nejsou ve vedení? Právě nad tím se zamýšlí ve své knize.
Ve své knize Trpkejšia ako smrť je žena: Strach muža z rovnoprávnosti se německý psychiatr a psychoterapeut snaží nahlédnout do historie a prozkoumat, co se skrývá například za Schopenhauerovým pohrdáním ženami, který v 19. století tvrdil, že „když zákony přiznaly ženám stejná práva jako mužům, měli jim přidělit také mužský rozum“. Anebo za Nietzscheho chytlavými větami, které vlastně občas slýcháme i dnes: „Štěstí muže zní: já chci. Štěstí ženy zní: on chce.“
Podle Marnerose za tím není nenávist vůči ženám, ale prostý strach. A ten podle něj vede k diskriminaci žen.Používá přitom pojem gynekofobie, který definuje jako psychologicky a sociálně motivovaný, přehnaný, neodůvodněný až iracionální strach z potenciálu ženy.
„Na individuální úrovni jde o strach ze ztráty moci, tedy o obavu mužů, že rovnoprávnost žen oslabí jejich tradiční výsadní postavení. Tvrdí, že patriarchální společnosti poskytovaly mužům moc, autoritu a společenské výhody. Když se tyto výsady začnou zpochybňovat, část mužů to prožívá jako osobní ohrožení. Gynekofobie je tak spojená i se strachem ze schopností žen, jejich kvalit a nadání, jednoduše ze ženské konkurence,“ píše v textu na Heroine.cz o knize Vitalia Bella.
Psychiatr pak také zmiňuje strach z autonomie žen. Historicky byli muži zvyklí na představu ženy závislé na muži. Argumentuje, že samostatná žena, která sama rozhoduje o svém životě, kariéře či partnerovi, nabourává tradiční model vztahů a u některých mužů vyvolává nejistotu. A spolu s tím znovu i strach.
Za řešení považuje kulturu vzájemného respektu („gynekofílii“), ve které muži nevnímají schopné a samostatné ženy jako ohrožení. Jak této kultury docílit? Může pomoci expoziční terapie, kterou navrhuje? Více na webu Heroine.cz.
