„Už jako malá jsem vycítila, že někdo lže,“ říká Ida Kelarová. Dnes pomáhá objevovat pravdivý hlas i ostatním
Světoznámá hlasová lektorka a zpěvačka Ida Kelarová dlouho hledala pravdu, kterou její rodina skrývala: své romské kořeny. Patří k lidem, kteří se rozhodují spontánně, a tak je její osud plný zvratů, cest a setkávání. Zakotvila až v Bystrém na Moravě, kde našla domov nejen ona, ale i lidé, kterým pomáhá objevit vlastní pravdivý hlas. A také romské děti, jimž chce dát šanci na dobrý životní start.
Narodila se jako Ida Bittová do rodiny, v níž se o romském původu otce Kolomana mlčelo. Tatínek, hudebník, se za svůj původ styděl, matka ho před dětmi úzkostlivě tajila. „Dnes vidím, že má životní cesta vedla vždy za pravdou. Už když jsem byla malá, vycítila jsem, že někdo lže. A už jako malá jsem poznala, že maminka lhala hrozně moc. I když to myslela dobře,“ říká Ida Kelarová v rozhovoru s Lukášem Houdkem, reportérem časopisu Heroine.
S něčím jiným se ale setkávala u příbuzných na Slovensku. V jejich světě se emoce nezakrývaly, ale prožívaly naplno, často prostřednictvím hudby. Zásadní roli v jejím životě sehrála teta, která ji učila přijímat i vlastní vztek. „Dnes díky tetě umím s hněvem pracovat. A ano, křičím. Ale opodstatněně.“
Hudba ji přivedla do brněnského Divadla na provázku. Po sňatku s velšským hercem ji však komunistický režim označil za problémovou, z divadla ji vyhodili a přiměli k emigraci. V jižním Walesu pak strávila téměř patnáct let. Když jí zemřel otec, nemohla být doma a sdílet svůj žal s rodinou. Na koncertě v Cardiffu se proto rozhodla věnovat vystoupení právě jemu. Bez přípravy začala hrát a zpívat romské písně, které si pamatovala z dětství. „Byly to výkřiky i pláč. Bylo v tom všechno. Našla jsem hlas, o kterém jsem ani netušila, že ho mám. A tátovi jsem to tam všechno řekla,“ popisuje. Právě tehdy podle ní začala nová etapa jejího života.
Po návratu do Česka našla domov v Bystrém a po boku muzikanta Desideria Duždy také životní lásku. Zároveň se naplno pustila do práce s romskými dětmi. Založila dětský sbor Čhavorenge, který už třináct let spolupracuje s Českou filharmonií, a pořádá tábory a další projekty, které dětem pomáhají rozvíjet talent a získávat sebevědomí. „Čelí velkým nespravedlnostem a za svůj původ se často stydí. Jako můj táta,“ vysvětluje, proč jí na jejich budoucnosti tolik záleží.
Proč raději riskuje zklamání, než aby přestala lidem věřit? A jak se jí daří pomáhat dětem, které vyrůstají v těžkých podmínkách? Přečtěte si na Heroine.cz celý příběh Idy Kelarové o hledání vlastního hlasu, romské identitě i cestě ke štěstí.
