Zájem dítěte přehlížíme, dokud nedojde k tragédii. Povede případ malé Viktorky k systémovým změnám?
Mediální a veřejný prostor se už delší dobu zabývá úmrtím malé Viktorky zavražděné vlastním otcem. Sociální sítě zaplavují komentáře znepokojené veřejnosti. A není se čemu divit. K zbytečným a tragickým úmrtím dětí v rodině by docházet nemělo. Bohužel se řada článků, rozhovorů a reportáží pohybuje na hraně bulváru a neklade si otázku, jaké jsou nedostatky současného systému, píše ve svém komentáři socioložka Linda Sokačová.
Jen zřídka se daří popsat, proč k podobným úmrtím dochází a k jakým změnám je třeba přikročit. Ve veřejném prostoru jako by šlo spíš o hledání obětních beránků než o spravedlnost pro děti, jejichž práva jsou v Česku přehlížena, a často dokonce pošlapávána.
Na začátek je nutné říct: smrt Viktorky je tragická a pokud by systém zafungoval správně, nemuselo k ní dojít. Je proto naprosto logické, že případ vzbuzuje takové emoce. Nejde ale o pouhé selhání jednotlivců – soudkyně nebo pracovnic Orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), na které se bohužel snáší ze strany veřejnosti ohromná míra nenávisti. Jde o selhávání celého systému. Za 11 let zemřelo podle Centra LOCIKA 60 dětí, jejichž smrti jsme mohli jako společnost předejít.
Komentář Lindy Sokačové si klade mimo jiné následující otázky:
- Neklademe jako společnost přílišný důraz na zájem rodičů?
- Co především chybí na úrovni policie, soudů, případně samotných OSPODů?
- Jakou roli ve zlepšení stavu ochrany práv dítěte by měla sehrát politická reprezentace?
Zájem dítěte se krčí v koutě
Jedním z největších problémů současného nastavení ochrany dětí je přehlížení nejlepšího zájmu dítěte, jeho potřeb a bezpečí. Problémy v rodinách bývají chápány primárně prostřednictvím zájmů a požadavků rodičů. Sytém, který má děti ochraňovat, se ohlíží primárně na právo rodiče na kontakt s dítětem. To je samozřejmé v běžných situacích, jako je rozchod rodičů, ale nikoli tehdy, kdy se rodič(e) dopouštějí násilí nebo závažného materiálního nebo emočního zanedbávání dětí. Není neobvyklé, že se tlačí na kontakt dítěte s rodičem, který je týral a způsobil mu závažné zdravotní následky.
Pokud je dítě svědkem domácího násilí na druhém rodiči, bývají jeho zkušenosti bagatelizovány, a dokonce často zaznívá, že takové násilí nevypovídá nic o rodičovských kompetencích. Jednou ze základních potřeb dítěte je přitom fyzické a emoční bezpečí a pokud rodič tyto základní hodnoty nenaplňuje, znamená to, že neposkytuje svému dítěti dostatečnou péči a podporu.
