Proč o domácím násilí musíme mluvit dřív, než dopadne první rána

Uplynulé roky přinášejí zásadní legislativní posuny

Policie České republiky zvýšila dobu pro vykázání z 10 na 14 dní. Počet vykázání se v průběhu dekády zvýšil o více jak 100 %. Děti v roli svědků domácího násilí jsou automaticky považovány za ohrožené osoby. Zásadní posun je i v tom, že společnost domácí násilí nejen řeší, ale také léčí. Existuje mnoho programů pro násilné osoby za účelem ovládnout agresi a vztek – poskytovateli jsou obvykle intervenční centra nebo obdobné neziskové organizace.

Česko se také zbavuje nálepky země tolerující „výchovné facky“ a nastavuje jasná pravidla pro to, co už není jen „ostřejší hádka“, ale narušení lidské důstojnosti.

Neviditelná mříž: kontrola maskovaná jako láska

Představa, že agresora poznáme na první pohled, je romantický omyl. Skutečné násilí se odehrává skrytě a často dlouho beze stop. Je to z důvodu, aby někdo nepojal podezření a nenabídl ohrožené osobě pomoc. Tím násilná osoba může ztratit moc a kontrolu. Světová zdravotnická organizace (WHO) i instituce OSN pro genderovou rovnost a posílení postavení žen (UN Women) upozorňují, že nejčastější formou je tzv. coercive control – donucující kontrola, která postupně rozkládá autonomii oběti.

Děti jako tichý svědek: proč „jen se dívat“ nestačí

Partnerské násilí má vždy dva typy obětí: toho, vůči komu je násilí přímo namířené, a toho, kdo mu musí přihlížet. Podle dat WHO je až 90 % dětí v domácnostech s násilím jeho svědkem. A česká legislativa je nyní považuje za oběti psychického týrání.

Dětský mozek reaguje na domácí násilí podobně jako na ohrožení života. Může se objevit:

• regres ve vývoji,
• poruchy spánku, noční děsy,
• problémy s řečí,
• hypervigilance – neustálý stav napětí.

Velmi častý je i transgenerační přenos násilí. Studie Ministerstva práce a sociálních věcí uvádí, že děti vyrůstající v násilí mají několikanásobně vyšší pravděpodobnost, že v budoucnu skončí v toxickém vztahu. Buď opakují roli oběti, nebo uplatňují naučené vzorce jako agresoři.

Nová legislativa z roku 2025 proto ukládá soudům při rozhodování o péči o dítě zohlednit i násilí, které nebylo namířeno přímo proti dítěti. Konečně.

Nová legislativa: facka už není výchovný prostředek

Rok 2026 přináší zásadní změnu v přístupu českého státu k dětem. Novela občanského zákoníku, účinná od 1. ledna 2026, výslovně říká, že dítě nesmí být vystaveno tělesným trestům ani ponižujícímu zacházení.

Nejde o kriminalizaci rodičů, ale o jasný signál: dítě není objekt výchovy, ale člověk se svými právy.

Odborné studie citované Psychiatrickou klinikou 1. LF UK potvrzují, že tělesné tresty:

• zvyšují míru stresových hormonů,
• poškozují vývoj oblastí mozku odpovědných za regulaci emocí,
• vedou k vyšší míře úzkostí, depresí a agresivity.

Z mezinárodních dat (UNICEF, WHO) vyplývá, že žádná forma fyzických trestů nesouvisí s lepším chováním, naopak zvyšuje riziko dlouhodobých problémů. To je i důvod, proč k podobnému zákazu přistoupilo už 38 evropských států.

Česko se tímto krokem po letech debat přibližuje moderním standardům ochrany dětí.

Neodkládej to

Projekt Neodkládej to, který Vladimír Borský rozvinul v neziskovou organizaci, je odpovědí na to, jak dnešní generace hledá pomoc – rychle, online, beze strachu a bez složitých formulářů. Lidé mohou napsat přes Facebook nebo Instagram a nechávat soukromé dotazy.

Jde o živou platformu, jejíž síla spočívá i v tom, že v ní působí studenti, například z NEWTON University. Ti pomáhají s:

• edukativními kampaněmi,
• videotvorbou,
• komunikací na sítích,
• psaním textů a budováním komunity.

A právě tato vysoká škola projekt podporuje. Vznikají tu například podcasty, osvěta skrze veletrhy a akce, a další.

Věková skupina 18–24 let podle FRA hlásí vůbec nejvyšší výskyt psychického a sexuálního násilí v prvních vztazích. Právě tady má generační přesah projektu obrovskou hodnotu. Mladí lidé slyší, jak se bránit od lidí, kteří mluví jejich řečí.

Řekni to nahlas!

Za zmínku stojí také projekt, za kterým stojí studentka NEWTON University Michaela Šebelová. Jde o studentský projekt Řekni to nahlas, který se zaměřuje na osvětu v oblasti domácího násilí u žáků středních škol – nejen u obětí, ale i u svědků, kteří často mohou být jediní, kdo si něčeho všimnou a dokážou reagovat.

Cyklus násilí – tři fáze, které je dobré znát

Násilí probíhá v opakujícím se cyklu:

1. Nárůst napětí

Vztah je plný obviňování, ticha nebo výbuchů. Oběť se snaží uklidňovat, přizpůsobovat, „nezatěžovat“.

2. Incident

Psychické, emocionální, ekonomické, fyzické, sexuální anebo sociální forma násilí. Nemusí dojít k fyzickému útoku, aby šlo o domácí násilí.

3. Líbánky

Omluvy, sliby, dárky. Naděje, že „tentokrát už to bude jinak“. Podle psychologů jde o nejzáludnější fázi – právě ona drží oběti v kruhu.

Pro přerušení cyklu je klíčový včasný kontakt s odborníkem. Pomoci může:

• Aplikace Bright Sky – bezplatná, diskrétní, s kontakty na intervenční centra a možností bezpečné dokumentace incidentů.
  
  
• Vykázání násilné osoby – policie může od roku 2025 vykázat agresora na 14 dní, a nově má povinnost mu odebrat zbraň.
  
  
• Metoda „třetích očí“ – jednoduchý test: „Kdyby mi tohle popsala kamarádka, považovala bych to za normální?“

Bezpečí začíná dřív, než dojde na první ránu

Domácí násilí málokdy končí samo. Ale začíná tak nenápadně, že si člověk dlouho říká, že „přece nebudu dělat scény“. Přitom někdy stačí jediná věta napsaná do chatu. Jediný telefonát. Jedna zpráva na Instagramu projektu Neodkládej to. Právě ta může být první prasklinou ve zdi, která se zdála neprůstřelná.