Právo ne/mít děti, cítit strašný vztek i dobře umřít: Nebojsy jdou naplno do tabuizovaných témat
Mentální zátěž, neférové podmínky ve vzdělávání nebo v práci, reprodukční práva – všechna tahle feministická témata ukazuje divadelní kolektiv Nebojsy na jevišti úderně, s vtipem, a přitom bez zlehčování. Jejich inscenace Kuchyňské porno nadchla divadelní svět a vysloužila si užší nominaci na ceny Thálie. Kristýna Štarhová a Tereza Holubová, které Nebojsy založily, jsou Moje Heroine 2026. Jejich nejnovější projekt Parte hard se věnuje smrti, odcházení našich blízkých, truchlení i vnímání vlastní konečnosti. I to zvládá s humorem a nadsázkou – ovšem kapesníky radši s sebou. Zveme vás na představení a na následnou debatu, která ve spolupráci s Heroine proběhne v pražském v Paláci Akropolis už v neděli 18. října.
Divadelní inscenace Kuchyňské porno autorského kolektivu Nebojsy je růžová, ironická a pekelně rytmická. Autorský kolektiv tvoří kolegyně z umělecké scény Tereza Holubová, Kristýna Štarhová a Bára Viceníková. Mladé umělkyně předkládají svůj nekompromisní pohled na život ženy od dětství až po dospělost a s naléhavostí otevírají hluboká traumata i zatuchlé rodinné vzorce. Skrze jevištní pohyb, performance, autorskou hudbu, video a stylizovanou scénografii vtáhnou diváctvo přímo do středu kuchyně a propojí každodenní realitu s groteskní nadsázkou. Kuchyňská linka, trouba, zářivě růžové zástěrky a sekáčky na maso vytvářejí energický obraz ženské reality show, ve které během necelé hodiny diváctvo objevuje skryté světy. Na vzniku inscenace se podílel také širší inspirativní tým – autorem hudby je Ondřej Báča a Zuzana Štěpančíková vytvořila scénu a kostýmy. Miřenka Čechová a Petr Boháč se ujali dramaturgické supervize, odborné konzultace poskytly Markéta Brabcová a Šárka Homfray a světelný design měl na starosti Jan Hugo Hejzlar.
V článku se ještě dočtete:
- Jak se Nebojsy učí posouvat hranice toho, co se dá říct na jevišti, a proč jim v tom pomáhá právě reakce publika.
- Proč se v nové inscenaci rozhodly otevřít téma smrti a jak chtějí proměnit naše vnímání umírání, truchlení i posledního rozloučení s blízkými.
- Jak aktivistické a performativní umění posiluje osobní identitu a zároveň otevírá oči širší veřejnosti.
„Vůbec jsem netušila, jak silně bude představení rezonovat. Jedna moje kamarádka mi napsala, že ještě u žádného představení nezažila tak intenzivní pláč. Uvědomila jsem si díky tomu, jak mohou být některá témata pro lidi aktuální a osobní. Procházela různými emocemi – od štěstí přes hněv až po velký smutek. A právě tuto škálu emocí jsme se snažily do inscenace dostat,“ říká herečka a tanečnice Tereza Holubová.
