Čtyři sestry jsou bolestivou i terapeutickou filmovou rekonstrukcí rodiny, z níž dvě dcery uprchly k ISIS

Kinematografie Tuniska poté, co roku stát 1956 získal nezávislost, platila v Africe v rámci filmového průmyslu za jednu z těch rozšířenějších. Již v roce 1966 vznikl dodnes trvající tamni filmový festival Carthage a první filmy mapovaly boj proti francouzským kolonizátorům. V globálním měřítku národních kinematografií se však stále jedná o marginálii. Jednotky režisérů a režisérek se nesnažili napodobit populární a dominantní filmy pocházející z Egypta, zahrnující melodramata či muzikály, a místo toho po vzoru autorského přístupu hledali nové možnosti, jak filmovou řečí reflektovat tamní společenské problémy či národní identitu. Primární zásah byl a je mířený na internacionální a festivalovou scénu, avšak i  tuniské publikum hojně navštěvuje právě autorské projekty, což je oproti ostatním zemím rozdíl. Průmysl jako takový v posledních letech zažívá vzestup, především díky otevření prvního multiplexu v hlavním městě Tunis roku 2018, což zažehlo zájem tamního obyvatelstva o chození do kina, jejichž počet se za posledních 10 let z původních 30 zvýšil na více než 45.