Velké scény mají potíže, bytová divadla kvetou. Čím táhnou představení v obýváku?

881 | Marie Kobrlová | 11. 6. 2020 | Koncerty v bačkorách

Věděli jste, že se v posledních letech v Praze na malém prostoru soukromých bytů nebo domků rozmáhají divadla, koncerty a další veřejné akce? Možná je to předzvěst doby a společnosti, která po velkých akcích v koncertních halách začala lačnit po osobnějším kontaktu a intimní prostoru, a to už v době před pandemií.

Bytová scéna Kočka v tašce. Foto:Tomáš Slavík

Po uvolnění protivirových opatření by bytové scény mohly hrát na poli živé kultury bojující o přežití hrát ještě významnější roli. Nejde u nich totiž jen o samotná představení či koncerty, ale i o společenský život. Kontakt s publikem je na akcích s maximálně pár desítkami diváků opravdu specifický. Soustředění všech přítomných je větší a vzájemná interakce s umělci mnohem intenzivnější. Atmosféra se stává otevřenou a přátelskou i díky tomu, že vstupné je dobrovolné a předem se nikdy neví, kolik se vybere. Umělci vystupují v podstatě zadarmo a tak si všichni váží hlavně toho, že se mohou vzájemně potkat. Vystupující po skončení nezaleze do zákulisí, ale hovoří s diváky a ptá se na jejich názory. Jako by se interpret i publikum ocitli na jedné umělecké lodi.

Koncert Wild Anima - bytová scéna Kočka v tašceKoncert Wild Anima - bytová scéna Kočka v tašce

Kočka v tašce

Bytová scéna Kočka v tašce sídlí v úzkém pětipatrovém domě na Jarově, kousek od konečné tramvaje Spojovací. Prostor funguje jako cohousing. Žije v něm dvanáct kamarádů z kulturního průmyslu, kteří si pronajali celý dům, aby v něm mohli bydlet a zároveň pro veřejnost pořádat koncerty, performance, workshopy, promítání nebo autorská čtení až pro padesát účastníků. Snaží se být otevření a přístupní sousedům a okolí. Fungovali také jako organizátoři akce Zažít město jinak pro příslušnou žižkovskou lokalitu.

Domácí atmosféru podporuje i foyer v podobě kuchyně, kde si hosté mohou nabídnout večeři.

Bytové akce dříve pořádali jednou za dva týdny, ale ukázalo se, že tato periodicita není slučitelná s běžným životem a tak se interval ustálil na jednom koncertu do měsíce. Specifikum Kočky v tašce je, že kulturní prostor funguje zároveň jako byt. Místo se vždy musí vyklidit, uzpůsobit pro akci a pak je třeba ho zase vrátit do původního stavu. Domácí atmosféru podporuje i foyer v podobě kuchyně, kde si hosté mohou nabídnout večeři a pak pokračovat do koncertní místnosti v podkroví.

Hudební dramaturgie Kočky v tašce se orientuje hlavně na českou písničkářskou scénu s přesahy do zahraniční alternativy. V žižkovském bytě už hráli například Martin Kyšperský z Květů, Oldřich Janota, Dagmar Voňková nebo Mário Bihári. Představili se DJs s experimentální elektronickou hudbou, proběhly poetické večery nebo koncert na tibetské mísy. Vystoupilo také barokní trio, které zahrálo na cembalo. Čím déle bytová scéna na Jarově působí, tím více se jejím obyvatelů daří propojovat se i se sousedskými kapelami a budovat tak lokální hudební kolorit.

Koncert A. Mujačić, P. Duronjić a M. Mikšíček - Filmařská HudebníKoncert A. Mujačić, P. Duronjić a M. Mikšíček - Filmařská Hudební

Filmařská Hudební

Filmařská Hudební představuje další významnou hudební bytovou scénu. Od podzimu 2018 funguje v atypické retro vilce z 60. let v ulici Filmařská na Barrandově. Její obyvatelé jednou do měsíce pořádají ve svém velkém obýváku veřejný koncert za dobrovolné vstupné pro publikum do třiceti lidí. Scéna vznikla kolem houslistky a korepetitorky Anny Štěpánové. Inspirovala se Kočkou v tašce, uspořádala první bytový festiválek a dodnes má v dramaturgii bytové scény hlavní slovo. Sama je muzikantka a na bytové koncerty zve své muzikantské přátele, a navíc je poslední, která v domě bydlí od začátku.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Teď v domě žije mezinárodní umělecká společnost z Itálie, Čech, Francie či Belgie. Ve Filmařské ulici se příznačně začali shromažďovat filmaři. Jeden ze spolubydlících dělá dokumentární filmy, jiný pracuje za rohem ve filmových ateliérech. V přízemí žije pár divadelníků, kteří se věnují divadelní hudbě a režii a mají malou dvouletou holčičku. Obyvatelé vily zkoumali, nakolik koncerty ohrožují osobní prostor a soukromí všech. I dítě to zatím zvládá pěkně a ukázalo se, že organizace bytových akcí jednou do měsíce má na spolužití všech pozitivní vliv. Marika, divadelní režisérka, která je na mateřské, koncerty oceňuje, protože se na žádnou kulturní akci jinak nedostane.

Hudební dramaturgie Filmařské Hudební by se dala připodobnit k dramaturgii pražského klubu Kaštan – scény Unijazzu a jeho autorské písničkářské alternativě. Ve vile vystoupila Bára Zmeková, Jan Burian, Petr Tichý s basou, Marek Doubrava ze skupiny Hm, Souvrať, dívčí dvojice Avokaduo, Aida Mujačić s Predragem Duroničem, Tomáš Reindl a jeho projekt Omnion nebo Jaromír Typlt ve společném večeru s Pavlem Klvaňou. Filmařská Hudební se zaměřuje hlavně na koncerty a večery občas obohatí o básnické čtení, promítání filmu nebo divadelní výstup. Na červen barrandovská vila plánuje imerzivní taneční projekt Davida Králíka, studenta konzervatoře Duncan Centre, s kterým by měl být propojen i koncert kapely Holinky. Taneční představení bude probíhat ve všech pokojích v domě.

Centrum Chaloupka v Prokopském údolíCentrum Chaloupka v Prokopském údolí

Centrum Chaloupka

Alternativní Centrum Chaloupka sídlí ve stráni Dalejského údolí kousek od vlakové zastávky Praha-Holyně. Sraz na akce tak bývá u vlaku a hosté se mohou seznamovat na společné cestě k Chaloupce. Objekt dříve patřil ekologickému sdružení, s kterým spolupracoval David Zelinka. Když sdružení přestalo fungovat, Zelinka se svou pardubicko-pražskou divadelní skupinou Teď nádech a leť začal v Chaloupce zkoušet. Místo využíval k různým akcím a postupně do domku začal zvát další lidi. Za vznikem Chaloupky v nynější podobě stál on a Karolína Plachá, se kterou začínali dělat divadlo a byli fascinováni především polským Teatrem Węgajty, které sídlí v opuštěných částech země daleko od městských a kulturních center a pracuje s tradičními písněmi.

Kultura a umění se můžou dít na odlehlém místě i s debatou, pohoštěním a vytvářením osobních vztahů.

Pro dění v Chaloupce bylo důležitým zjištěním, že kultura a umění se můžou dít na odlehlém místě i s debatou, pohoštěním a vytvářením osobních vztahů. Velkou inspirací pro tvůrčí práci bylo spojení tradice se současností. Když Zelinka s Tichou jezdili sbírat příběhy a motivy k představení na Ukrajinu nebo do Kurdistánu, začínali od tradičních písní. Z nich se pak rozvinul rozhovor o současnosti, o válce nebo o vůli k přežití.

Chaloupka jako otevřené centrum pro veřejnost funguje pátým rokem a ročně organizuje zhruba deset větších akcí. Pořádají koncerty, výstavy obrazů, promítaní dokumentů nebo filmů, které zasahují do života a chtějí ovlivňovat společnost. V prostoru se běžně schází dvacet až čtyřicet lidí. Rozměrem a atmosférou se jedná o bytovou scénu, jinak ale prostor Chaloupky není obývaný. Jedná se o ateliér, který zájemci občasně využívají k divadelnímu nebo hudebnímu zkoušení.

Téma, které Chaloupku provází od začátku vzniku a rozvíjí se dodnes, je zobrazení člověka na pozadí událostí, politiky, konfliktů a předsudků. Inscenace vycházejí z osobních příběhů uprchlíků, lidí z východu Ukrajiny, kteří jsou představování jako lidé nám velmi podobní. Chaloupkové akce kladou důraz na angažované umění, setkání a vzájemnost.

V Chaloupce vystupoval například Jan Burian, kapelník Trabandu Jan Svoboda, Oldřich Janota, Irena a Vojtěch Havlovi, polský butó tanečník Aleksandr Stach nebo japonský butó tanečník Ken Mai, Joasia Gierdal ze Slovenska s improvizovaným představením a vyprávěním o klaunech v nemocnicích. Z Polska přijelo divadlo Węgajty, soubor Daorientacija s tradičními písněmi, akordeonem, houslemi, zpěvem, hudebnice a divadelnice Kasia Żytomirska s loutkovým divadlem pro děti, Łukasz Gietka a Greg Ostrowski z Institutu ušlechtilých fotografických technik z Varšavy s dílnou kyanotypie a mnoho dalších. Probíhají tam také dílny zaměřené na tradiční zpěv, které Zelinka s Plachou poznali v Polsku u Węgajtů a u ukrajinské herečky a zpěvačky Natálie Polovinky. Ke zpěvu jsou zváni všichni lidé, kteří si chtějí zazpívat bez ohledu na předchozí zkušenost. Dílna nabízí možnost uvědomit si při zpěvu okolí, vnímat píseň očima i ušima a vyprávět ji.

Bytové divadlo H2O v Košické ulici ve VršovicíchBytové divadlo H2O v Košické ulici ve Vršovicích

Divadlo H2O

Bytový prostor H2O je vršovický byt v Košické 21, kde od září 2018 působí umělecká skupina OLDstars. Tehdy se divadelníci museli stěhovat ze sklepního prostoru na Žižkově a uvažovali, co dál. Kmenový režisér Tomáš Staněk na návštěvě u herečky Vlasty Chramostové přišel na ideu bytového divadla, a tak se ze Žižkova přestěhovali do vršovického bytu, který se stal zázemím pro herce a diváky a zároveň scénografií. Pro dramaturgii souboru se intimita bytu stala novým impulsem a jejich inscenace momentálně vznikají přímo pro specifika bytového divadla H2O.

Oproti Filmařské Hudební a Kočce v tašce soubor v bytě nebydlí. Prostor dříve fungoval jako řezbářská dílna a šlo o nebytový interiér. OLDstars ho však přetvořili na velmi útulné místo. Příchozí návštěvníci projdou foyer, menší chodbou s klavírem, v níž visí plakáty inscenací a obrazy. Po levé straně je sál, ve kterém jsou sedačky a černé stěny. Před představením jsou diváci uvedeni do modrého salónku vpravo, kde hoří svíčky, je tam knihovnička, kuchyňka i dřevěné útulné patro. Kromě představení Všechny báječné věci pro čtyřicet lidí, při kterém diváci sedí v sedačkách, křeslech a gaučích po stranách, se v bytě běžně hraje pro pětadvacet až třicet lidí.  Vlajkovou lodí souboru jsou monodramata a mezi významné repertoárové kusy patří Natašin sen s Elizabetou Maximovou, Margarita s Ljubou Krbovou, Všechny báječné věci s Danielem Krejčíkem, Jidáš s Petrem Jeřábkem nebo Věřím a nenávidím s Klárou Cibulovou.

Bytové divadlo H2O přináší specifický zážitek mikrosvěta, ve kterém je všechno vidět. Herec je tak blízko, že divákům neunikne jediný záškleb nebo nadechnutí a v komorním prostoru jsou všichni účastníci naplno vtaženi do probíhajícího dění. I to je jeden z unikátních zážitků, kvůli kterým stojí za to některou z bytových scén navštívit.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Rozhovor s ústavní soudkyní Kateřinou Šimáčkovou. Podařilo se jí prorazit skleněný strop, přesto poměry v české justici kritizuje. „Nedostatek žen ve veřejné sféře je z velké části důsledkem nespravedlivého nastavení péče o domácnost.“ Jak změnit českou justici tak, aby nevypadala jako pánský klub?
  • Jak mluvit s dětmi o sexu a ne(se)lhat. Dialog s dětmi je neodmyslitelnou částí výchovy. Jakou formu ale zvolit, když mluvíme o generaci vyrůstající na internetu? O dětech, které dříve uvidí porno, než dostanou první pusu?
  • Litují, že se staly matkou. Jejich ekonomická situace jim neumožňuje zaplatit si hlídání, z kolotoče povinností okolo dětí, práce a domácnosti nemají úniku. Vztek obracejí proti domnělým viníkům – svým vlastním dětem.
  • Intuitive eating. Trend intuitivního stravování slibuje, že vám pomůže vymanit se z nezdravého vztahu k jídlu. Už nikdy nebudeme muset držet dietu? Proč je nebezpečné tvrdit, že tělo samo pozná, co je pro něj dobré?
  • Ekologie jako nový mainstream. Rozhodujete se při výběru oblečení podle toho, co vám sluší, a ne podle udržitelnosti značky? Ano? Je to v pořádku. Udržitelnost nesmí být marketingovým trikem, jak vám módu prodat.
  • Z michelinek do holinek. Cesta foodkritičky z luxusních restaurací a pětihvězdičkového oběda v hedvábných šatech k rozhazování kompostu v zabahněných holinách byla překvapivě krátká, ale o nic méně gurmánská.

...a mnohem víc. Předplaťte si Heroine ještě dnes!

Marie Kobrlová

Divadelní kritička a publicistka společenského dění. Vystudovala teorii a kritiku na pražské DAMU. Vystupuje v divadelní skupině Forum a v Rock Opeře. Pracuje... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Lékařská péče je jen jedna. Ta prémiová je ale bez čekání a prostojů

„Pokud si má české zdravotnictví udržet vysokou úroveň, je potřeba větší spoluúčast pacientů,“ říká Markéta Billová, šéfka společnosti Canadian...

Peníze

Vše pro firmu: Virtuální sídla jsou užitečná, říká podnikatel

Majitel společnosti Ofigo Roman Sokola se ve svém byznysplánu zaměřuje především na menší a začínající podnikatele. Nabízí jim založení...

Finmag

Frederick Douglass. Otrok, který se stal nejfotografovanějším mužem USA

Frederick Douglass utekl z otrokářské plantáže před bičováním – a stal se rádcem amerických prezidentů.

Finmag

Rasismus v Brazílii dodnes zabíjí

S rasismem je to v Brazílii jako s koronavirem. Oficiálně není, případně je to jenom nějaká neškodná chřipčička, ne ničivá nákaza.