Velké scény mají potíže, bytová divadla kvetou. Čím táhnou představení v obýváku?

Po uvolnění protivirových opatření by bytové scény mohly hrát na poli živé kultury bojující o přežití hrát ještě významnější roli. Nejde u nich totiž jen o samotná představení či koncerty, ale i o společenský život. Kontakt s publikem je na akcích s maximálně pár desítkami diváků opravdu specifický. Soustředění všech přítomných je větší a vzájemná interakce s umělci mnohem intenzivnější. Atmosféra se stává otevřenou a přátelskou i díky tomu, že vstupné je dobrovolné a předem se nikdy neví, kolik se vybere. Umělci vystupují v podstatě zadarmo a tak si všichni váží hlavně toho, že se mohou vzájemně potkat. Vystupující po skončení nezaleze do zákulisí, ale hovoří s diváky a ptá se na jejich názory. Jako by se interpret i publikum ocitli na jedné umělecké lodi.

Kočka v tašce

Bytová scéna Kočka v tašce sídlí v úzkém pětipatrovém domě na Jarově, kousek od konečné tramvaje Spojovací. Prostor funguje jako cohousing. Žije v něm dvanáct kamarádů z kulturního průmyslu, kteří si pronajali celý dům, aby v něm mohli bydlet a zároveň pro veřejnost pořádat koncerty, performance, workshopy, promítání nebo autorská čtení až pro padesát účastníků. Snaží se být otevření a přístupní sousedům a okolí. Fungovali také jako organizátoři akce Zažít město jinak pro příslušnou žižkovskou lokalitu.

Bytové akce dříve pořádali jednou za dva týdny, ale ukázalo se, že tato periodicita není slučitelná s běžným životem a tak se interval ustálil na jednom koncertu do měsíce. Specifikum Kočky v tašce je, že kulturní prostor funguje zároveň jako byt. Místo se vždy musí vyklidit, uzpůsobit pro akci a pak je třeba ho zase vrátit do původního stavu. Domácí atmosféru podporuje i foyer v podobě kuchyně, kde si hosté mohou nabídnout večeři a pak pokračovat do koncertní místnosti v podkroví.

Hudební dramaturgie Kočky v tašce se orientuje hlavně na českou písničkářskou scénu s přesahy do zahraniční alternativy. V žižkovském bytě už hráli například Martin Kyšperský z Květů, Oldřich Janota, Dagmar Voňková nebo Mário Bihári. Představili se DJs s experimentální elektronickou hudbou, proběhly poetické večery nebo koncert na tibetské mísy. Vystoupilo také barokní trio, které zahrálo na cembalo. Čím déle bytová scéna na Jarově působí, tím více se jejím obyvatelů daří propojovat se i se sousedskými kapelami a budovat tak lokální hudební kolorit.

Filmařská Hudební

Filmařská Hudební představuje další významnou hudební bytovou scénu. Od podzimu 2018 funguje v atypické retro vilce z 60. let v ulici Filmařská na Barrandově. Její obyvatelé jednou do měsíce pořádají ve svém velkém obýváku veřejný koncert za dobrovolné vstupné pro publikum do třiceti lidí. Scéna vznikla kolem houslistky a korepetitorky Anny Štěpánové. Inspirovala se Kočkou v tašce, uspořádala první bytový festiválek a dodnes má v dramaturgii bytové scény hlavní slovo. Sama je muzikantka a na bytové koncerty zve své muzikantské přátele, a navíc je poslední, která v domě bydlí od začátku.

Centrum Chaloupka

Alternativní Centrum Chaloupka sídlí ve stráni Dalejského údolí kousek od vlakové zastávky Praha-Holyně. Sraz na akce tak bývá u vlaku a hosté se mohou seznamovat na společné cestě k Chaloupce. Objekt dříve patřil ekologickému sdružení, s kterým spolupracoval David Zelinka. Když sdružení přestalo fungovat, Zelinka se svou pardubicko-pražskou divadelní skupinou Teď nádech a leť začal v Chaloupce zkoušet. Místo využíval k různým akcím a postupně do domku začal zvát další lidi. Za vznikem Chaloupky v nynější podobě stál on a Karolína Plachá, se kterou začínali dělat divadlo a byli fascinováni především polským Teatrem Węgajty, které sídlí v opuštěných částech země daleko od městských a kulturních center a pracuje s tradičními písněmi.

Pro dění v Chaloupce bylo důležitým zjištěním, že kultura a umění se můžou dít na odlehlém místě i s debatou, pohoštěním a vytvářením osobních vztahů. Velkou inspirací pro tvůrčí práci bylo spojení tradice se současností. Když Zelinka s Tichou jezdili sbírat příběhy a motivy k představení na Ukrajinu nebo do Kurdistánu, začínali od tradičních písní. Z nich se pak rozvinul rozhovor o současnosti, o válce nebo o vůli k přežití.

Chaloupka jako otevřené centrum pro veřejnost funguje pátým rokem a ročně organizuje zhruba deset větších akcí. Pořádají koncerty, výstavy obrazů, promítaní dokumentů nebo filmů, které zasahují do života a chtějí ovlivňovat společnost. V prostoru se běžně schází dvacet až čtyřicet lidí. Rozměrem a atmosférou se jedná o bytovou scénu, jinak ale prostor Chaloupky není obývaný. Jedná se o ateliér, který zájemci občasně využívají k divadelnímu nebo hudebnímu zkoušení.

Téma, které Chaloupku provází od začátku vzniku a rozvíjí se dodnes, je zobrazení člověka na pozadí událostí, politiky, konfliktů a předsudků. Inscenace vycházejí z osobních příběhů uprchlíků, lidí z východu Ukrajiny, kteří jsou představování jako lidé nám velmi podobní. Chaloupkové akce kladou důraz na angažované umění, setkání a vzájemnost.

V Chaloupce vystupoval například Jan Burian, kapelník Trabandu Jan Svoboda, Oldřich Janota, Irena a Vojtěch Havlovi, polský butó tanečník Aleksandr Stach nebo japonský butó tanečník Ken Mai, Joasia Gierdal ze Slovenska s improvizovaným představením a vyprávěním o klaunech v nemocnicích. Z Polska přijelo divadlo Węgajty, soubor Daorientacija s tradičními písněmi, akordeonem, houslemi, zpěvem, hudebnice a divadelnice Kasia Żytomirska s loutkovým divadlem pro děti, Łukasz Gietka a Greg Ostrowski z Institutu ušlechtilých fotografických technik z Varšavy s dílnou kyanotypie a mnoho dalších. Probíhají tam také dílny zaměřené na tradiční zpěv, které Zelinka s Plachou poznali v Polsku u Węgajtů a u ukrajinské herečky a zpěvačky Natálie Polovinky. Ke zpěvu jsou zváni všichni lidé, kteří si chtějí zazpívat bez ohledu na předchozí zkušenost. Dílna nabízí možnost uvědomit si při zpěvu okolí, vnímat píseň očima i ušima a vyprávět ji.

Divadlo H2O

Bytový prostor H2O je vršovický byt v Košické 21, kde od září 2018 působí umělecká skupina OLDstars. Tehdy se divadelníci museli stěhovat ze sklepního prostoru na Žižkově a uvažovali, co dál. Kmenový režisér Tomáš Staněk na návštěvě u herečky Vlasty Chramostové přišel na ideu bytového divadla, a tak se ze Žižkova přestěhovali do vršovického bytu, který se stal zázemím pro herce a diváky a zároveň scénografií. Pro dramaturgii souboru se intimita bytu stala novým impulsem a jejich inscenace momentálně vznikají přímo pro specifika bytového divadla H2O.

Oproti Filmařské Hudební a Kočce v tašce soubor v bytě nebydlí. Prostor dříve fungoval jako řezbářská dílna a šlo o nebytový interiér. OLDstars ho však přetvořili na velmi útulné místo. Příchozí návštěvníci projdou foyer, menší chodbou s klavírem, v níž visí plakáty inscenací a obrazy. Po levé straně je sál, ve kterém jsou sedačky a černé stěny. Před představením jsou diváci uvedeni do modrého salónku vpravo, kde hoří svíčky, je tam knihovnička, kuchyňka i dřevěné útulné patro. Kromě představení Všechny báječné věci pro čtyřicet lidí, při kterém diváci sedí v sedačkách, křeslech a gaučích po stranách, se v bytě běžně hraje pro pětadvacet až třicet lidí.  Vlajkovou lodí souboru jsou monodramata a mezi významné repertoárové kusy patří Natašin sen s Elizabetou Maximovou, Margarita s Ljubou Krbovou, Všechny báječné věci s Danielem Krejčíkem, Jidáš s Petrem Jeřábkem nebo Věřím a nenávidím s Klárou Cibulovou.

Bytové divadlo H2O přináší specifický zážitek mikrosvěta, ve kterém je všechno vidět. Herec je tak blízko, že divákům neunikne jediný záškleb nebo nadechnutí a v komorním prostoru jsou všichni účastníci naplno vtaženi do probíhajícího dění. I to je jeden z unikátních zážitků, kvůli kterým stojí za to některou z bytových scén navštívit.