V Ústí nad Labem se v roce 2018 odehrála scéna, která je noční můrou každého rodiče. Na novorozenecké jednotce intenzivní a resuscitační péče Masarykovy nemocnice hospitalizovali měsíčního chlapce se zápalem plic. Jeho matka chtěla v noci přespat u jeho lůžka, zdravotníci jí po dlouhém boji umožnili u dítěte sedět, ale nikoliv usnout. Oddělení na to prý nebylo prostorově ani technicky vybavené. Na místě zasahovala i policie, matka nakonec přečkala noc na chodbě. Po letech soudních sporů jí Nejvyšší soud před pár dny vzkázal: nemocnice nepochybila. Případ uzavřen? Ne tak docela, píše v komentáři pro Heroine.cz Valerie Tkadlčíková, která sama často bojuje za práva své těžce nemocné dcery.
Verdikt ukazuje ve vztahu k právům dětí na dvě slabiny českého zdravotnictví. Tou první je neustálé zaměňování dvou pojmů, které se sice tváří podobně, ale jejich význam je zcela odlišný: přítomnost a pobyt rodiče u dítěte. Přítomnost znamená možnost být fyzicky u dítěte, pobyt znamená mít v nemocnici vlastní zázemí, lůžko, možnost přespat. Přítomnost je právo, pobyt je možnost.
A zákon v tom mluví jasně. § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, říká: „Nezletilý pacient má právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce.“ Současně § 47 odst. 1 písm. b) ukládá nemocnicím povinnost umožnit pobyt rodiče: „Poskytovatel lůžkové nebo jednodenní péče je povinen umožnit pobyt zákonného zástupce společně s hospitalizovaným dítětem, pokud to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení a nebude narušeno poskytování zdravotních služeb.“
Rozdíl mezi přítomností a pobytem tedy zdaleka není slovíčkaření. Pokud rozsudek i články v médiích hovoří obecně o „neumožnění přítomnosti rodičů“, vyznívá to tak, že rodič u dítěte v nemocnici nemá co dělat. Jenže Nejvyšší soud nerozhodl, že rodiče za dětmi na JIP nesmějí. Rozhodl jen to, že v těchto konkrétních podmínkách nebylo možné u dítěte přespat. A to je velký rozdíl.
Přidejte se k Heroine za 129 Kč měsíčně a získejte neomezený přístup.