Alena Krátká | 12. 2. 2020 | 21:14

Byla jsem na nové zpracování Malých žen zvědavá. Bohužel musím říct, že tohle zpracování nesahá tomu z roku 1994 s Winonou Ryder ani po kotníky. Kdo nečetl knížku, do půlky filmu netuší, která bije. Ony vychvalované flashbacky se střídají tak rychle, že děj se ztrácí bůhví kam. Nejstarší ze sester, kterou hraje Ema Watson vypadá, že je rozhodně nejmladší a Amy, která má být hodně mladá (a ze sester nejmladší) vypadá světem protřele a zkušeně. A nepomohlo ani to, že jí navlíkli do kratších sukní. Ke konci filmu, kdy jí Laurie žádá o ruku, působí oba jako matka se synem. Jediná část, která se mi opravdu líbila byla, když Jo u nakladatele smlouvá o procentech z prodeje její knihy.

Dagmar Dagmarová | 12. 2. 2020 | 11:18

Včera jsem ten film viděla a souhlasím s autorkou komentáře když píše, jak málo se toho za sto let pro ženy změnilo..... a to přesto, že žijeme v éře zuřícího feminismu, který ovšem pro každodennost obyčejných žen dělá zatraceně málo....