Diskuze k článku:

Sejdeme se na terapii. Deprese jako nová generační norma

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Lucie | 13. 1. 2020 10:17

Nebylo by to snadnější.jsem doma s dětmi,starám se o domácnost..zkusil jste si to někdy ? Váš úspěch dne je uklizené nádobí,navařeny oběd a vynesený nočník..komunikace s matkami v dětských centrech je na prostřelení hlavy,komunikace s partnerem vazne protože je vlastně jediný dospělý s kterým mluvím.svet se vám smrskne do malé bublinky-vaseho domova.ale jde to psychicky zvládnout protože vím,že je to docasne a proto si to dokážu i užít.ale kdyby ne toto čekalo do konce života tak bych už zmagorila.

+22
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Lol | 13. 1. 2020 8:37

Řekl bych, že za tohle můžou sociální média a feminismus. Nebylo pro ženy mnohem snadnější být jenom doma a starat se o děti a manžela než dřít v práci jako muži? (menší volba vs větší možnosti nyní)
A pokud mám tušení, že za tohle můžou sociální média, tak proč je neomezit?

Osobně jsem ty depky + nihilismus měl taky. Ve 28 jsem přišel na to, že to byl akorát nedostatek minerálů - čili lidská chemie. Takze tohle taky stojí za průzkum.

-45
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Michaela002 | 27. 4. 2021 17:04

Zajímavý článek, narazila jsem na něho až nyní. Z mého pohledu člověka, který trpěl panickýma atakama, antidepresiva mu byli nabízena z pěti směrů... úzkosti apod. Ženský si všechno berou, to vím sama :-). Tím rozhodně nemyslím, že by ženská měla stát u plotny, ale 21. století je pro ní prostě záhul. A víte co mně nejvíc pomohlo? Jít čelem všem těm strašákům, hrůzám a úzkostem. Absolutně se vykašlat, kdo si co myslí a koukat primárně na sebe, pak mohu pomoct i druhým. Splnit si sen, založit firmu, dělat to co mi dává smysl. Starost o druhé, sport. Prostě přijmout, že mám problém, snažit se najít kdy vznikl a dělat na něm, ale aktivně. Hezký speciál článků mají třeba na webu chcibýtlepší.cz. Nyní samozřejmě nemluvím o takové depresi, kdy nemůžete vstát z postele, to už bez pomoci a léků nejde. Nejde se ale na léky spoléhat. Slyším to denně: nenávidím svojí práci, mám z ni deprese, tak říkám: odejdi! A je vyřešeno, to samé mi mimochodem samozřejmě kdysi řekla i psycholožka a ono opravdu řešení bylo tak jednoduché.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martina | 7. 12. 2020 14:09

Myslím, že na každém příspěvku je trochu pravdy,protože každý člověk je jiný a ke štěstí potřebuje to své. Není přece jediný správný mustr jak žít... Já pracovala jako žena na krásné pozici ve velké firmě a teprve v důsledku vyhoření (ve 30-ti letech) mi byla diagnostikována deprese a nasazeny antidepresiva. Od 13-ti let poprvé se nade mnou rozzářilo slunce a já se mohla více soustředit na dořešení mého celoživotního problémů a to se mi po 10-ti letech nakonec podařilo. Měla jsem velice těžký život - týrání v dětství,na vše jsem byla sama,bylo mi hrozně zle,nechtělo se mi žít, ale přesto jsem to nikdy nevzdala, vystudovala jsem a přitom pročítala knihy psychologie,abych našla odpovědi na své otázky. Teprve ve 40-ti letech jsem poprvé poznala pocit obyčejného štěstí, ale vždy to stojí za to,když se to povede. Deprese se objevují dál,ale už jen na chvíli,tak se to snažím zvládnout. Má rada zní : mluvit o depresích jen s tím, kdo je má nebo léčí, ostatní vás nepochopí a ještě NIKDY TO NEVZDÁVEJTE,i když se zdá,že to lepší nebude a že je to těžké,stojí to opravdu za to! ??

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zdeněk | 9. 5. 2020 9:21

Ve velké záplavě různých článků s mega nadpisem a pak nic neříkajícím textem jsem za tuto karanténu viděl tuny. Tohle naštěstí není ten příklad. A to jsem "macho". Možná by si podobný článek zasloužili i muži. Vlastně to mám podobně. Tlak na výkon, výsledek jsou jen čísla na monitoru když si najdu online bankovnictví. Jak zpívá skupina Vltava "Je těžký, bejt bezvadnej chlap". Deprese jako nová forma bytí. Snažíte se tvořit, budovat a stále bez konce. Teď v karanténě jsme si měli uvědomit jiné hodnoty a vylézt jako jiný člověk. Bojím se, že to nevyjde a budeme se muset vrátit zpět ke svým produktivním, leč většinou prázdným životům

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

P | 25. 1. 2020 19:55

Beru antidepresiva a chodím na terapii, ale nic "in" na tom teda nevidím. Bojím se o tom s někým mluvit. Mám přece všechno, kompletní rodinu, přítele, výborný prospěch, střechu nad hlavou atd. Tak co si to jako vymýšlím?
Už jsem si toho vyslechla dost. Antidepresiva berou jen trosky, mladé holky dneska, když je jim trochu smutno, hned jsou za psychologem, lidé pod medikací jsou jako roboti, jsem jen přecitlivělá... Když to slyším od blízkých lidí, vše se jenom zhoršuje. Proto už o tom nemluvím s nikým kromě psycholožky. Je to tak lepší, protože ona jediná chápe, že když v noci usínám vyčerpáním z pláče a ráno se ve škole nedokážu soustředit, tak to není jen můj "výmysl", abych byla "zajímavá".

+9
Reagovat | Citovat | Nahlásit

alex | 16. 1. 2020 18:14 | reakce na Radek - 13. 1. 2020 12:23

tak za komunistů deprese a další psychické onemocnění nebyly hlavně "státem schválené", protože socialistická společnost byla ta úplně nejlepší společnost, a nikdo se v ní tedy logicky nemohl mít špatně! :D Obecně byly dřív psychické potíže tabu, takže i když je někdo měl, prostě to takhle na plnou hubu neřekl, mnohdy vlastně ani nevěděl, co mu přesně je, protože takové věci nikdo neřešil. Takže bych ani neřekla, že je to dobou. Jako z části jo. Ale největší podíl na nárůstu deprimovaných má právě to, že se o tom už mluví. Máš pravdu, že naše matky a babičky dřely do úmoru a rodily spoustu dětí, ale byly všechny i šťastné a nedeprimované? To sotva, jen to prostě nikomu nemohly přiznat.

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

alex | 16. 1. 2020 18:03 | reakce na Lol - 13. 1. 2020 8:37

tak určitě, Einsteine. A když takovou ženu pak v padesátce opustí manžel kvůli mladší, může se jít rovnou oběsit, protože bez našetřených peněz či pracovních zkušeností je naprosto odepsaná. Co může být utěšujícího na životě, kdy jste doslova svou existencí závislí na někom druhém a na tom, jestli bude až do smrti po vašem boku a bude vás živit? Jak život usnadňuje vědomí, že nemám žádné vlastní prostředky, se kterými si můžu svobodně nakládat? Život v domácnosti vypadá na první pohled možná idylicky - nemusím chodit do práce, nemusím řešit žádné platy, neschopenky, daně, kariéru a blablabla, ale za jakou cenu? Za cenu toho, že kromě své mateřské a manželské role nemám ve světě žádnou roli a moje životní štěstí, nebo obecně má existence závisí na vůli někoho jiného?

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

alex | 16. 1. 2020 17:47 | reakce na Petra - 15. 1. 2020 17:14

To víš, že jo. Depka je strašně in a cool a trendy. Nechceš si to třeba jeden den zkusit v mé hlavě a pak si můžeme popovídat, jak moc "in" to je. Nemluv, prosím, o věcech, o kterých nic nevíš. Stejně tak výrok, že "ti bez depky jsou nakonec vlastně ti divní" je úplně mimo mísu. To tvrdíš ty, nikdo nic takového neříká. Mimochodem, deprese opravdu není jenom o tom, že nedokážu žít s něčím, co se mi nepovedlo. Mnohdy se vlastně nemusí dít vůbec nic špatného!

+11
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petra | 15. 1. 2020 17:14

Uuufff, asi jsem divná, ale depky nemám. Prostě dokáži žít s tím, že se někdy něco nepovede a že ne vždy všechno vyjde. Prostě život není jen černobílý. A osobně si myslím, že za nárůst depresí nemůže jen doba, ale i různá sociální média, která všichni hltají, místo toho, aby normálně žili. Prostě depka je dnes in a kdo ji nemá je mimo, takže pak ji raději mají všichni, aby nebyli ti divní bez depky. Za sebe hlasuji pro divnost.

-11
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lenka | 15. 1. 2020 15:27

Písete ne nezajímave, ovsem zároven naprosto zoufale klouzete po povrchu (coz mozná sama tusíte). Tak napr.: jak extrémní muze být chudoba, ze které lze kdykoliv dobrovolne odejít? :-) Cítím u vás tragický nedostatek autenticity bytí, jejíz hledání by mel být vás cíl :-) S práním vseho dobrého, L.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš | 14. 1. 2020 17:05 | reakce na Lol - 13. 1. 2020 8:37

To si nemyslím že bude tím co popisujete. Jsem chlap a z toho co sem si tady přečet se můžu ztotožnit a podepsat se pod to.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Viktor | 14. 1. 2020 11:09 | reakce na Radek - 13. 1. 2020 12:23

Máš recht. Akorát tady tě nikdo nepochopí. Raději budou samy před sebou předstírat depresi.

-6
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Radek | 13. 1. 2020 22:23 | reakce na Lucka - 13. 1. 2020 13:02

Paneláky byly a lidi v nich aleebyli v anonymitě a nebyly rozdělani do ghet..Společnost degraduje..Jinak mě je fajn ..Nejde o pozitivní či negativní emoce..Jen jsem reagoval na článek ..Je to můj názor ..Jsem jaký jsem..Co chcete???

-1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Kistanov | 13. 1. 2020 18:05

Každá třída, která si přeje dominovat v moderních podmínkách se musí oprostit od úzkých ekonomicko-společenských zájmů a vynaložit úsilí k intelektuálnímu a morálnímu vedení, přičemž by byla schopna vytvářet kompromisy s různorodými silami.
Pracující potřebují podle Gramsciho vytvořit svou vlastní kulturu, která překoná představu, že buržoazní hodnoty jsou „přirozenými“ nebo „normálními“ hodnotami společnosti.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lenka | 13. 1. 2020 15:25

Pokud deprese není způsobená těžkým a komplikovaným životem, často to bývá důsledek toho, že člověk ztratil sám sebe a nedokáže najít místo ve svém životě. Neví proč tu je, jaký to má smysl, vyloženě se topí v bažině zmaru a beznaděje, bezmocně mává rukama a snaží se někde najít oporu, ale nemá se o co zachytit. Mužské komentáře mě často rmoutí, jim by to tak vyhovovalo, nahnat ženy ke sporáku a držet je jen doma, a ospravedlňují to tím, že je to pro ženy přirozené :D Přitom zejména toto bylo kdysi hlavní příčinou tzv. ženské hysterie, protože jim muži sebrali životy, a očekávali, že to ženy budou mlčky snášet. Ženy neznaly nic než péči o manžela, děti a domácnost a na nic jiného neměly nárok, a pak nebylo divu, že byly nesnesitelné a vzteklé (ne, že by dnes nebyly, ale má to zas jiné příčiny). Tohle, pánové, fakt není řešení, problém tkví v úplně něčem jiném. Překvapuje mě, jak všichni nadávají na muslimy, ale jejich přístup k ženám by tu nejraději znovu zavedli. Smutné. Velmi smutné.

+14
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucka | 13. 1. 2020 13:02 | reakce na Radek - 13. 1. 2020 12:23

Za komunistů nebyly panelaky ? Zvláštní,když vsechny současně panelaky komunisti postavili..celkove z vašeho příspěvku pozitivní emoce jenom stříkají,od spokojeného člověka z vesnice bych čekala teda něco jiného.

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Radek | 13. 1. 2020 12:23

A jak to vlastně dělaly naše matky a babičky?? Neměli nic z vymožeností doby..Dřely do úmoru..A rodily spousty dětí!! Myslím že lidi jsou neskutečně rozmazlení. Řešíme kraviny a neumíme žít. Honba za mamonem,závist,pomluvy,.Na druhou stranu rozpad společnosti. Ztráta komunikace...Když vidím plné paneláky lidí ,kteří se neznají..Tohle za komunistů ,ani dříve nebylo..A můžeme si za to sami..Jsem z vesnice a tu ještě zbytky lidství jsou..Nehoním se za bohatstvím..mám holou řiť,ale nemám deprese..Závislost na mobilech je děsná..Já raději sleduji srnku v lese než na monitoru..Jsme vězni ve své hlavě

-18
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Barbora | 13. 1. 2020 12:03 | reakce na Lol - 13. 1. 2020 8:37

Některým by to tak třeba i vyhovovalo, mně by vyhovovalo nechodit do práce a zároveň, aby se o děti staral někdo jiný a manžela toho nepotřebuju už vůbec k ničemu, natož se o něj ještě starat. Ostatně článek ač psaný ženou není o tom, že mají deprese jen ženy.
Vitamíny dokáží určitě hodně, kokain dokáže víc.:D

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Lucie | 13. 1. 2020 10:17 | reakce na Lol - 13. 1. 2020 8:37

Nebylo by to snadnější.jsem doma s dětmi,starám se o domácnost..zkusil jste si to někdy ? Váš úspěch dne je uklizené nádobí,navařeny oběd a vynesený nočník..komunikace s matkami v dětských centrech je na prostřelení hlavy,komunikace s partnerem vazne protože je vlastně jediný dospělý s kterým mluvím.svet se vám smrskne do malé bublinky-vaseho domova.ale jde to psychicky zvládnout protože vím,že je to docasne a proto si to dokážu i užít.ale kdyby ne toto čekalo do konce života tak bych už zmagorila.

+22
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Lol | 13. 1. 2020 8:37

Řekl bych, že za tohle můžou sociální média a feminismus. Nebylo pro ženy mnohem snadnější být jenom doma a starat se o děti a manžela než dřít v práci jako muži? (menší volba vs větší možnosti nyní)
A pokud mám tušení, že za tohle můžou sociální média, tak proč je neomezit?

Osobně jsem ty depky + nihilismus měl taky. Ve 28 jsem přišel na to, že to byl akorát nedostatek minerálů - čili lidská chemie. Takze tohle taky stojí za průzkum.

-45
Reagovat | Citovat | Nahlásit