Ženy ve vedení pomůžou držet směr k větší udržitelnosti, věří Karolina Filo z E.ONu

Vaše práce spojuje čísla, byznys a udržitelnost. Co vás k tomu přivedlo?

Přemýšlela jsem, jak bych já sama mohla přispět k lepšímu fungování společnosti. Na bakalářském studiu mě proto zaujalo téma udržitelnosti. Magisterský program jsem se rozhodla studovat business ve Švédsku, abych se následně mohla podílet na pozitivním dopadu v energetickém privátním sektoru.

Pomohla jste vybudovat svou pozici i tým v E.ONu. Jak se to stalo?

Když jsem přišla před čtyřmi lety z konzultačního týmu centrály E.ONu, aktivity udržitelnosti tu byly rozptýlené. Založila jsem tým, abychom je sjednotili, nastavili systém reportingu a vytyčili strategii, která propojuje udržitelnost s byznysem a postupně zahrnuje například klimatické cíle či spravedlivé odměňování. Nejprve jsem začínala sama, dnes jsme čtyři.

Mezi cíli ESG (environmentální, sociální a správní standardy odpovědného podnikání, pozn. red.), které jste v E.ONu pomáhala nastavit, je i zvýšení počtu žen na manažerských pozicích. Jsou kvóty nutné?

Nyní máme v nejvyšším vedení 27 procent žen. Cílíme na nárůst o pět procent do roku 2030. Nechceme si to jen odškrtnout jako splněno. Chceme, aby se ženy skutečně dostaly na vedoucí pozice napříč firmou a staly se ukázkou toho, že je to možné. Mezi energetickými hráči máme jako jediní CEO ženu. Pro mě to byl faktor, proč jsem do českého E.ONu chtěla přejít. Proto jsem pro kvóty, které tu cestu vydláždí.

E.ON je známý jako distribuční společnost. Co všechno dnes dělá?

Kromě distribuce energie máme i prodejní část, pomáháme našim zákazníkům přecházet na obnovitelné zdroje, podporujeme elektromobilitu a chytré domácnosti. Síť je jádrem našeho byznysu – umožňuje připojit obnovitelné zdroje a řídit energii efektivně.

Jako energetický gigant stojíte mezi investory, regulacemi EU, státem a zákazníkem. Jaké priority rozhodují o vaší strategii?

V tuto chvíli jako Evropa, navzdory odlišným hlasům, směřujeme k energetické tranzici, to pomáhá nejen E.ONu, ale i mně osobně v rámci mé agendy. Umožňuje to posouvat cíle dekarbonizace do popředí. A stejný zájem je i na straně investorů. 

Zmínila jste energetickou tranzici, která je v srdci zájmu vašeho týmu. Z aktuálního průzkumu E.ON Barometr udržitelnosti přitom vyplynulo, že většina Čechů tento termín nezná.

Energetická tranzice souvisí s postupným přechodem od fosilních paliv na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jako je slunce, vítr, voda nebo biomasa. S tím souvisí i rostoucí požadavky na flexibilitu její výroby, uchovávání a distribuci, včetně decentralizace energetické sítě a komunitní energetiky. Přechod na obnovitelné zdroje energie je nutným předpokladem řešení klimatické krize. Energetická tranzice nicméně musí jít i „zdola nahoru“. 

Co může běžný člověk dělat pro snížení své uhlíkové stopy?

Lidé se musí zapojit, mít přístup k informacím, vědět, co je možné a jaké to má finanční dopady. Například zateplení, fotovoltaika, tepelná čerpadla – to všechno dává smysl jen s promyšlenou přípravou a informovaností.

Podle zmíněného průzkumu Češi chtějí obnovitelné zdroje, ale jen pokud nebudou muset zaplatit víc. Dá se to sladit?

Nepředpokládáme, že by se ceny energií měli nějak dramaticky snižovat. Tranzice nás bude něco stát. Důležité je, aby lidé měli nástroje a podporu – například sociální klimatický fond, který umožní mít prospěch z přechodu na novou energetiku i zranitelnym skupinám. Nutno podotknout, že efekt se projeví nejen v ceně, ale i v čistším vzduchu a nižších nákladech na zdravotní péči.

Jakožto E.ON kladete důraz na modernizaci sítě. Proč je to zásadní?

Většina lidí nerozezná rozdíl mezi výrobcem, distributorem a prodejcem elektřiny. Je to komplexní trh, který se měnil a měnit bude. Nemůžeme očekávat, že lidé budou znát detailní nuance. Energetická krize však povědomí zvýšila. Lidé na faktuře již poznají, co platí za distribuci a co za výrobu. Ve chvíli, kdy máme zdroje obnovitelné elektřinu, je potřeba, aby síť dokázala připojit obnovitelné zdroje, a aby s nimi dokázala pracovat.

Co kromě toho děláte pro uhlíkovou neutralitu?

Snažíme se snižovat uhlíkovou náročnost energetického mixu, v našich vozidlech se přesouváme k elektromobilitě s čistou energií, na budovách máme solární panely a máme i malou větrnou elektrárnu. Nastavili jsme také udržitelné principy organizování událostí, které dávají důraz na lokálnost, cirkularitu, snižování emisí a přístupnost pro všechny. Kolegové vidí, že tím žiju. Není to jen na úrovni slov, ale i činů a každodenního chování. Sama například nemám auto, stravuji se rostlinně, nakupuji z druhé ruky.

Blížíte se k uhlíkové neutralitě, jak jste si předsevzali?

Zatím jdeme podle plánu, ale kritické budou ty poslední desítky procent po roce 2030. Mnoho opatření může každá firma podniknout individuálně, ale vždy bude závislá na dodavatelském řetězci a energetickém mixu v zemi, ve které podniká. Pro nás bude klíčové, jak rychle se České republice podaří kompletně přejít na bezemisní výrobu elektřiny.

Budou obecně firmy hnací silou tranzice?

Dříve jsem v soukromém sektoru viděla největší potenciál pro změnu. Teď se situace trochu mění. Pro tranzici je nezbytné, aby spolupracovali všichni aktéři, což bude nyní klíčové. Jsme ve zvláštním mezibodě. Nejdřív se od svých ambicí v udržitelnosti odvrátila americká administrativa, což má efekt na kapitálových trzích a začínáme to pociťovat i v Evropě. Uvidíme, kam se to bude vyvíjet. Zůstávám však optimistická.