Znič mě, prosím. BDSM pro začátečnice a moje cesta k rozkoši, po jaké jsem toužila, a nevěděla o tom

„Buď na mě sprostej, mně se to líbí. Klidně můžeš bejt drsnější. Přiškrť mě, plácni mě,“ říkala jsem svým klukům v posteli v domnění, že je to něco úplně běžného. „Ale já ti nechci ublížit nebo tě ponižovat, Laurinko,“ odpovídali mi. Můj manžel taky, i když jsem na něj naléhala.

Když máte baby face, nazrzlé vlasy, celé tělo pokryté pihami a ráda vypadáte jako holčička, určitá skupina mužů vás bude chtít nosit na rukou. Například právě můj manžel. 

Ten se se mnou chtěl milovat, něžně mě hladit a dívat se mi dlouze do očí. Podezírám ho, že mi v nestřeženém okamžiku dokonce kreslil jazykem srdíčka na klitoris. Já u toho bohužel necítila nic. 

Prostě nic. 

On vyžadoval konvenční, vanilkový sex, já potřebovala ten pistáciový. Přišla jsem na to až deset měsíců poté, co jsem ho kvůli tomu opustila a pro jistotu nespala vůbec s nikým, abych si to celé srovnala v hlavě i těle. Někdy je lidské tělo mnohem chytřejší než hlava. Dává nám signály, co potřebuje, i když se mysl neodvažuje tak daleko vydat. Možná něco tuší, ale nepřipouští si to.

Střih.

Je pátek večer. Červen. Sedím na gauči a registruju se do aplikace Feeld. Je to něco jako Tinder, ale tady se na rande už ani moc nehraje. Jde o sex. Rovnou vyplníte, co máte rádi a co požadujete. Je to polyamorie, sex ve třech, sexting, něžná předehra nebo BDSM? 

Moment: BDSM? 

Proboha, vždyť to já asi chci! Je mi čtyřicet let a právě se mi rozsvítilo v hlavě. Tohle mě zajímá: bondáž, dominance, disciplína, submise, sadismus, ­masochismus…