Ani Aňa Geislerová to nezachrání. Film Pramen zapomíná na romské oběti sterilizací

Lékařka Ingrid v podání Ani Geislerové pracuje v nemocnici na malém slovenském městě. Vyšetřuje ženy během těhotenství, sedí v takzvané potratové komise, kde se rozhoduje o povolení k přerušení těhotenství, provádí sterilizace. Ty se v bývalém Českoslovnsku převážně romským ženám prováděly jako způsob regulace porodnosti.

Je rok 1985 a lékaři jsou pod tlakem, aby sterilizací prováděli na Romkách víc. Ženám tedy začnou místo dosavadních pěti tisíc korun jako „odškodné“ nabízet 20 tisíc korun. Ingrid ze začátku dělá, co se po ní chce, a podobně jako mnozí lékaři v té době nejspíš věří, že ženám ve skutečnosti pomáhá, protože by je například další císařský řez mohl ohrozit. Její postoj se mění, až když se sblíží s mladou sestřičkou Agátou, které jako nezletilé zákrok bez jejího vědomí provedli v dětském domově, a proto nyní nemůže mít s partnerem děti.

„Když Agáta zjistí, že je v důsledku sterilizace vykonané tajně v dětském domově neplodná, dává to za vinu i své kamarádce lékařce. Ingrid tak začíná přehodnocovat svůj postoj ke sterilizacím. Ale ne proto, že jimi spolu s kolegy páchají na romských ženách násilí, ale jen kvůli Agátě. Příběh nás jednoznačně vede k tomu, abychom s Ingrid soucítili. Romské ženy, které ve filmu vidíme hlavně jako mlčící tváře, si náš soucit získají mnohem obtížněji,“ píše v recenzi Vitalia Bella.

Proč může film působit na romské ženy jako facka do tváře? Proč je problematických hlavně posledních pět minut? A co na kritiku říkají autoři? Více v recenzi na webu Heroine.cz.